Přeskočit na obsah

Bělopásek dvouřadý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBělopásek dvouřadý
popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
PodtřídaPterygota
Řádmotýli (Lepidoptera)
PodřádGlossata
Čeleďbabočkovití (Nymphalidae)
Binomické jméno
Limenitis camilla
Linnaeus; 1764
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bělopásek dvouřadý ( Limenitis camilla, syn .: Ladoga camilla [1] ) je denní ( motýl ) z čeledi babočkovitých (Nymphalidae). Druhové jméno je odvozeno od jména římské ženy.[2]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Motýli mají rozpětí křídel 45 až 52 milimetrů. Horní strany křídel jsou zbarvené černohnědě a mají široký pás bílých skvrn, které, když jsou křídla otevřená, tvoří přes oba páry křídel dopředu otevřený půlkruh. Na předních křídlech je pás poněkud nepravidelnějšího tvaru než na zadních křídlech. Několik menších bílých skvrn lze také najít mezi pásem a vnějším okrajem křídel. Mezi pásem a vnějším okrajem obou párů křídel vedou dvě řady s malými nenápadnými tmavými skvrnami.

Malé tmavé skvrny na spodní straně křídla jsou snadno rozpoznatelné, protože mají oranžově hnědou základní barvu. Dominantní je bílý pás jemně lemovaný černou. Na vnějším okraji a také na spodní části křídel jsou další bílé oblasti, někdy ohraničené tmavými skvrnami.

Tělo motýla je na spodní straně bílé až modrošedé a na horní straně tmavé. Pouze špička břicha, přiléhající k bílému pásu, může být bělavě poprášena. Samci mají poněkud špičatější tvar křídla a jejich bílý pás je také o něco užší.

  • Hřbetní pohled
    Hřbetní pohled
  • △ Pohled zepředu
    △ Pohled zepředu
  • Limenitis camilla
    Limenitis camilla

Housenky jsou dlouhé až asi 27 milimetrů. Jsou zbarveny zeleně a na boku mají světlou linii. Hlava je tmavě hnědá a pichlavá. Tělo je opatřeno dvěma řadami hnědých, rozvětvených trnů různých délek.[3][4]

Podobné druhy

[editovat | editovat zdroj]

Babočka síťkovaná ( Araschnia levana ) letní generace jsou často mylně považovány za malé bělopásky dvouřadé, ačkoli jsou podstatně menší a mají červenohnědé skvrny na okrajových částech horních stran křídel.

Spodní strana křídla
Malá housenka
Mladý housenka na výkalech na zimolezu červeném ( Lonicera xylosteum )
Hibernarium: V otvoru kapsy jsou vidět trny housenky

Výskyt

[editovat | editovat zdroj]

Motýli se vyskytují v Evropě a Asii, na východ od Japonska, ale chybí ve středomořské oblasti, na Pyrenejském poloostrově a na severu Dánska. Je to nejběžnější druh rodu Limenitis. Žije ve vlhkých lesích, zejména v lužních lesích a v horských oblastech.[5]

Způsob života

[editovat | editovat zdroj]

Motýli sají především vlhkou půdu, trus zvířat a medovici mšic, zřídkakdy sají květiny. Na rozdíl od bělopáska topolového slétají blízko k zemi a lze je spatřit letící nahoru a dolů v malých skupinách na úzkých, stinných lesních cestách pokrytých hustým listím.[5]

Potrava housenek

[editovat | editovat zdroj]

Housenky živí hlavně listí zimolezu obecného ( Lonicera xylosteum) a zimolezu ovíjivého ( Lonicera periclymenum), vzácněji také jinými zimolezy nebo pámelníkem bílým ( Symphoricarpos albus) a .[6]. Potřebují stinné rostliny, které jsou na vlhkých místech, které také rostou poblíž míst, kde létají motýli.[3]

Potrava motýlů

[editovat | editovat zdroj]

Motýly lze občas najít sající na vlhké půdě vysychajících kaluží nebo na trusu koní. Sají také lidský pot. Kromě toho sají nektar z bílých květenství. miříkovitých, bezu chebdí ( Sambucus ebulus ), řebříčku ( Achillea ), ptačího zobu ( Ligustrum ) a také fialových květenství různých pcháčů a chrastavců. [6]

Letové a housenkové časy

[editovat | editovat zdroj]

Motýli létají v jedné generaci od poloviny června do poloviny srpna. Housenky se vyskytují od srpna a po zimování až do začátku června.

Vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Samice kladou po jednom svá zelená vajíčka, na listy živných rostlin. Na rostlinu však jen několik vajíček, obvykle na vlhkých a stinných místech. Housenky, které se z nich vylíhnou, požírají list od špičky listu na obou stranách středního žebra. Střední žebro listu zůstává a je obaleno trusem a vlákny. Housenka pak odpočívá na tomto trusu.

Koncem léta, po druhém svlékání vytvoří mladá housenka pomocí hedvábných vláken z listu, takzvané hibernarium neboli hibernacula, ve kterém přezimuje. V zimě je zimoviště snadno nalezitelné v jinak holých větvích keřů. Housenka, která zpočátku měří asi osm milimetrů, během zimy vysychá a zmenší se na délku asi tři milimetry. Po oteplení jsou první pupeny před vyrašením první potravou housenek zjara. Housenky následně rychle rostou. Připraveny k zakuklení jsou od konce května do začátku června. Kuklení se odehrává na spodní straně listu v zelené kukle. Kukla má na hlavě dva charakteristické přívěsky ve tvaru pahýlu a je opatřena několika kovovými skvrnami. Na zádech je další výrůstek, tento a okraj břicha jsou tmavě červenohnědé barvy.[3][5] Motýl se líhne asi po 14 dnech.[4]

Ohrožení a ochrana

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kleiner Eisvogel na německé Wikipedii.

  1. ↑ Elizabeth Balmer: Schmetterlinge: Erkennen und Bestimmen. Parragon Books, 2007, ISBN 9781407512037, S. 114
  2. ↑ Arnold Spuler. Die Schmetterlinge Europas. Band 1.. Stuttgart: E. Schweitzerbartsche Verlagsbuchhandlung,, 1908,. S. S. 15.. 
  3. ↑ a b c Heiko Bellmann: Der neue Kosmos-Schmetterlingsführer. Schmetterlinge, Raupen und Futterpflanzen. Franckh-Kosmos, Stuttgart 2003, ISBN 3-440-09330-1, S. 188.
  4. ↑ a b David J. Carter, Brian Hargreaves: Raupen und Schmetterlinge Europas und ihre Futterpflanzen. Blackwell-Wissenschaftsverlag 1987, ISBN 3-8263-8139-4
  5. ↑ a b c Hans-Josef Weidemann: Tagfalter: beobachten, bestimmen, S. 384ff, Naturbuch-Verlag Augsburg 1995, ISBN 3-89440-115-X
  6. ↑ a b Günter Ebert (Hrsg.): Die Schmetterlinge Baden-Württembergs. Band 1, Tagfalter I (Ritterfalter (Papilionidae), Weißlinge (Pieridae), Edelfalter (Nymphalidae)), Ulmer-Verlag Stuttgart 1993. ISBN 3-8001-3451-9
  7. ↑ Bundesamt für Naturschutz (Hrsg.): Rote Liste gefährdeter Tiere Deutschlands. Landwirtschaftsverlag, Münster 1998, ISBN 978-3-89624-110-8

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bělopásek_dvouřadý&oldid=22719143“