Bělomech sivý
 Bělomech sivý | |
|---|---|
 Bělomech sivý | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | rostliny vyšší (Cormobionta) |
| Oddělení | mechorosty (Bryophyta) |
| Třída | mechy vlastní (Bryopsida) |
| Řád | prutníkotvaré (Bryales) |
| Čeleď | bělomechovité (Leucobryaceae) |
| Rod | bělomech (Leucobryum) |
| Binomické jméno | |
| Leucobryum glaucum (Hedw.) Schimp. | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bělomech sivý (Leucobryum glaucum) je mech z řádu prutníkotvarých. Vytváří velké polštáře, vyhledává kyselá stanoviště.
Řadí se mezi mechorosty, jeho tělo je tvořeno stélkou. Roste na skalách, borce stromů, v lese. Je přizpůsoben životu na souši.
Rozmnožování probíhá dělením.[1]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Vypouklé, světle zelené polštáře dorůstající průměru až 0,5 m jsou zlehka přichyceny k substrátu pomocí malého množství rhizoidů. Lodyžky rostoucí v trsech kolmo jsou velmi hustě směstnané, též velmi křehké a tudíž lámavé. Lodyžky dorůstající délky 50 až 150 mm se větví vidličnatě nebo keříčkovitě; v horní části jsou světle zelené, v dolní bílé. Současně v jednom trsu můžeme nalézt samčí (štíhlejší) a samičí (silnější) lodyžky.
Odstávající celokrajné lístky vejčitě kopinatého tvaru vyrůstají na lodyžkách hustě, uspořádány do šroubovice. Okraj čepele lístku je zavinutý; lístky nemající znatelné žebro jsou u špičky zúžené, jejich délka se pohybuje v rozmezí 3 až 5 mm. Lístky obsahují buňky dvojího typu – asimilující chlorocyty se zeleným barvivem a hyalocyty. Jedná se o odumřelé buňky perforované ve stěnách, jež jsou v suchu vyplněny vzduchem, za deště pojmou značné množství vody, kterou dlouho zadržují. Vyskytují se hlavně u rašeliníků (Sphagnum sp.).
Na pokrouceném, tmavě červeném, 30 až 70 mm dlouhém štětu vyrůstá 1 až 2 mm dlouhá, u báze zúžená, převislá, velmi zakřivená, tmavě hnědá, lesklá, osmi rýhami zbrázděná tobolka, jejíž víčko nese dlouhý zobánek, je kryta světlou, nafouklou čepičkou. Výtrusy, které dozrávají jen zřídka, se objevují v tobolkách na jaře.
Možnost záměny
[editovat | editovat zdroj]Podobným, ale většinou vzácnějším druhem je L. juniperoideum, který se liší v příčném řezu lístkem. L. glaucum má ve střední části lístku čtyři vrstvy hyalocytů, L. Juniperoideum pouze dvě vrstvy.
Stanoviště a rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Typická stanoviště bělomechu jsou chudé, kyselé, podzolové půdy se špatně se rozkládajícím surovým humusem. V lesním hospodářství hraje důležitou roli: jednak indikuje kyselé půdy chudé na minerální látky, jednak jeho rozsáhlé polštáře zadržují značné množství vody a brání lesním dřevinám v přirozeném zmlazení. Krom smrkových lesů můžeme bělomech nalézt i v dubových a borových porostech s kyselou půdou, občas na zazemněných vlhkých skalách a vřesovištích. Vyhledává polostinná a stinná místa od nížin až do hor. Roste v celé Evropě (také v Kanadě a Africe).
Využití
[editovat | editovat zdroj]Bělomech sivý se používá při zařizování a výzdobě terárií, je zde schopen i růstu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Zdroj?
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KREMER, Bruno et MUHLE, Hermann. Lišejníky, mechorosty, kapraďorosty. 1. vyd. Praha: Ikar, 1998. 288 s. ISBN 80-7176-804-9
- KREJČA, Jindřich. Velká kniha rostlin, hornin, minerálů a zkamenělin. 2. vyd. Praha: Příroda a. s., 1997. 384 s. ISBN 80-07-00595-1
- RABŠTEJNEK, Otomar, PORUBA, Miroslav et SKUHROVEC, Josef. Lišejníky, mechorosty a kapraďorosty ve fotografii. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1987. 224 s.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu bělomech sivý na Wikimedia Commons 
Taxon Leucobryum glaucum ve Wikidruzích- http://botany.cz/cs/leucobryum-glaucum/
