Azo z Ibérie
| Azo z Ibérie | |
|---|---|
| Narození | 4. století př. n. l. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Azo z Ibérie (také Azoy nebo Azon, gruzínsky აზო; აზოჲ; აზონი) byl nedoložený starověký vládce v Ibérii, v pozdějším Kartli. Středověké gruzínské zdroje tvrdí, že byl dosazen na trůn samotným Alexandrem Velikým.
Středověká tradice
[editovat | editovat zdroj]Středověké gruzínské kroniky nabízejí různé informace. Zatímco ve středověké kronice Přeměna Kartli (მოქცევაჲ ქართლისაჲ ,mɔkʰtsɛvɑj kʰɑrtʰlɪsɑj), je Azo potomkem starověké dynastie v Arian-Kartli (არიან-ქართლი), gruzínský souboru textů Kartlis Cchovreba Život Kartli (ქართლის ცხოვრება) nazývá Azona makedonským vyvržencem. Obě kroniky bezpochyby odkazují na stejnou osobu a oba zdroje spojují její dosazení na trůn mytickou expedicí Alexandra Velikého do Gruzie.[1]
Podle Mochtsevai Kartlisai byl Azo synem bezejmenného krále z Arian-Kartli, který byl spolu se stoupenci Alexandra přiveden do Kartli po dobytí města Mccheta a zde se stal prvním králem (mep'e, მეფე). Současně přinesl uctívání Gatsiho a Gaima (გაცი გაიმ) do Kartli.
Kronika Kartlis Zchowreba o takové tradici nic neříká. Naopak popisuje Azona jako jednoho ze synů Iaredose, nikoliv jako krále či „Gruzína“. V kronice se píše, že dobyl město Mccheta se sto tisíci Makedonci („Římany“), a Alexander nařídil Azonovi uctívat sedm nebeských těles („Slunce, Měsíc a pět hvězd“ = planety) a „neviditelného boha, stvořitele vesmíru“. Tato verze popisuje Azona jako tyrana, kterého následně Farnavaz I. sesadil a zabil. Farnawaz je zobrazen jako člen vládnoucího klanu Farnavasidů, jehož otce a strýce Azo zabil.[2][1]
Moderní interpretace
[editovat | editovat zdroj]Identifikace Aza či Azona je jednou z nejtěžších hádanek rané gruzínské historie. Dle gruzínského vědce Sergeje Petroviče Gorgadze[3] vládl v letech 330–272 před naším letopočtem. Tato chronologie je ale nepřesná.[4]
Přes rozdíly, podobnosti mezi oběma středověkými tradicemi ukazují, že v Mtskhetě byla na počátku helénistického období založena monarchie, o čemž svědčí i zdroje mimo Gruzii.[4] Legendární putování Alexandra do Ibérie lze nalézt i v arménských zdrojích, zejména v Dějinách Arménie (Պատմություն Հայոց, Patmut'yun Hayots) od Mojžíše z Chorény z pátého století. Mojžíš popisuje „Mithradata, satrapu Daria III.“, kterého lze identifikovat s velkokrálem Mithradatem I., jehož Alexandr využil, aby vládl nad Gruzínci. Giorgi Melikishvili (გიორგი მელიქიშვილი) vypracoval různé paralely mezi příběhy Azona v gruzínských kronikách a mithridáty arménské tradice.[5]
Někteří moderní vědci se domnívají, že příběh Aza nepřímo naznačuje, že rané gruzínské kmeny migrovaly severozápadně, převzali anatolskou kulturu a smísily se s kmeny, které sídlily ve původním království Kartli.[6] Na druhou stranu, verze v souboru textů Kartlis Cchovreba, která Azonovy spojence anachronicky nazývá „Římany“, mluví o pobytu Římanů v Ibérii, zejména o tažení Flaviana (69–96 našeho letopočtu), o kterém ale gruzínské zdroje mlčí.[5][7]
Někteří moderní historici se také pokusili spojit Azona s Iásónem z Argonatů.[8] Podle římského historika Tacita si Ibéřané nárokovali původ z Thesálie, která sahá až do doby, kdy Iásón utekl se svojí manželkou Médeou a dětmi a vrátil se k učencům do Aiétova paláce v Kolchidě.[9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Azo von Iberien na německé Wikipedii.
- ↑ a b RAPP, STEPHEN H. Studies in medieval Georgian historiography : early texts and Eurasian contexts. Lovanii: Peeters xii, 522 pages s. Dostupné online. ISBN 9042913185, ISBN 9789042913189. OCLC 55600511 S. 270.
- ↑ RAPP, STEPHEN H. Studies in medieval Georgian historiography : early texts and Eurasian contexts. Lovanii: Peeters xii, 522 pages s. Dostupné online. ISBN 9042913185, ISBN 9789042913189. OCLC 55600511 S. 269.
- ↑ Горгадзе, Сергей Романович
- ↑ a b RAPP, STEPHEN H. Studies in medieval Georgian historiography : early texts and Eurasian contexts. Lovanii: Peeters xii, 522 pages s. Dostupné online. ISBN 9042913185, ISBN 9789042913189. OCLC 55600511 S. 273.
- ↑ a b TOUMANOFF, yril. Studies in Christian Caucasian History. [s.l.]: Georgetown University Press, 1963. 599 s. S. 89.
- ↑ LERNER, Constantine B. The 'River of Paradaise' and the Legend about the City of Tbilisi: A Literary Source of the Legend. Folklore: Electronic Journal of Folklore. 2001, roč. 16, s. 72–77. Dostupné online [cit. 2019-11-09]. DOI 10.7592/FEJF2001.16.tbilisi.
- ↑ WebCite query result. www.webcitation.org [online]. [cit. 2019-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-30.
- ↑ RAPP, STEPHEN H. Studies in medieval Georgian historiography : early texts and Eurasian contexts. Lovanii: Peeters xii, 522 pages s. Dostupné online. ISBN 9042913185, ISBN 9789042913189. OCLC 55600511 S. 270.
- ↑ TACITUS, CORNELIUS. The annals of imperial Rome. Rev. ed. vyd. Harmondsworth [England]: Penguin Books 455 s. Dostupné online. ISBN 0140440607, ISBN 9780140440607. OCLC 1014370 S. 217.