Autotomie
Autotomie je obranné chování některých živočichů spočívající v odvrhnutí určité okrajové části těla.
Autotomie je rozšířena například u měkkýšů, korýšů a ostnokožců, kteří mohou odvrhovat chapadla, končetiny nebo ramena. Jediným orgánem, který mohou odvrhnout obratlovci, je ocas. Odvržení ocasu se nazývá kaudální autotomie (lat. cauda – ocas). V případě nebezpečí jsou schopni odvrhnout ocas někteří ocasatí obojživelníci, dále hatérie novozélandská, mnozí ještěři, některé amfisbény, několik málo druhů hadů a dokonce někteří savci (např. hlodavci).[1]
Regenerace
[editovat | editovat zdroj]S autotomií souvisí regenerace, což je schopnost vytvářet relativně složité struktury, které byly z nejrůznějších příčin ztraceny. Regenerace je mnohem rozšířenější než autotomie. Při regeneraci dochází často k odchylkám od normálního vývoje, takže se v přírodě můžeme setkat například s ještěrkami se dvěma i více ocasy.[1] Slepýšům ocas neregeneruje, nedorůstá.
Význam autotomie
[editovat | editovat zdroj]Autotomie je důležitá pro přežití živočicha napadeného predátorem. Dokládá to i experiment, při němž byli útokům přirozeného hadího predátora vystaveni gekoni s normálně vyvinutým ocasem a gekoni, kteří ocas v důsledku autotomie ztratili. Zjistilo se, že 37 % zdravých jedinců uniklo díky autotomii, zatímco všech 100 % bezocasých bylo uloveno.[1]
Příčinou odvržení ocasu nemusí být vnější síla působená např. predátorem nebo člověkem při odchytu. Ocas může být odvržen výlučně činností ocasních svalů, aniž by se ho někdo (něco) dotkl(o).
Proč se v některých liniích plazů autotomie nevyvinula
[editovat | editovat zdroj]Obecně platí, že autotomie se nevyvinula tehdy, pokud má ocas nějakou významnou funkci, například uchopovací (chameleoni), obrannou (varani), balanční (agamy), lokomoční (pro pohyb ve vodě; krokodýli).[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d ROČEK, Zbyněk. Jak ještěrka přichází o ocásek? Jak to, že se ocásek ulomí, jen když se to ještěrce „hodí“? Vesmír. 1996, roč. 75, č. 11, s. 643. ISSN 0042-4544. Dostupné také z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/1996/cislo-11/jak-jesterka-prichazi-ocasek-jak-se-ocasek-ulomi-jen-kdyz-se-jesterce-bdquohodildquo.html
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MÁJSKI, Jozef. Jak je to s odpadnutými ocásky ještěrek a pulců. Ekolist.cz [online]. 28.4.2014 [cit. 27. 7. 2023]. [Převzato z periodika Naše příroda, 2013, č. 1.] Dostupné z: https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/jak-je-to-s-odpadnutymi-ocasky-jesterek-a-pulcu
- ROČEK, Zbyněk. Jak ještěrka přichází o ocásek? Jak to, že se ocásek ulomí, jen když se to ještěrce „hodí“? Vesmír. 1996, roč. 75, č. 11, s. 643. ISSN 0042-4544. Dostupné také z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/1996/cislo-11/jak-jesterka-prichazi-ocasek-jak-se-ocasek-ulomi-jen-kdyz-se-jesterce-bdquohodildquo.html
- ROČEK, Zbyněk. Historie obratlovců: evoluce, fylogeneze, systém. Praha: Academia, 2002. 512 s.
- STRAŠÍK, Lukáš. Proč se ještěrky vracejí na místo, kde jim odpadl ocásek. In: Tiscali.cz [online]. 30. duben 2020 [cit. 27. 7. 2023]. Dostupné z: https://zpravy.tiscali.cz/proc-se-jesterky-vraceji-na-misto-kde-jim-odpadl-ocasek-343481
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Odvržený ocas a fáze jeho mrskání – ještěrka živorodá (Zootoca vivipara)
- slepýš křehký (Anguis fragilis) – kaudální autotomie
- Zjištění vědců z University of Michigan (autor Martina Otčenášková, 27. březen 2009)
- A venomous tale: Vipers shape lizards’ tail-shedding abilities (March 25, 2009)
Obrázky, zvuky či videa k tématu autotomie na Wikimedia Commons
