Ausiàs March
| Ausiàs March | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1397 Beniarjó |
| Úmrtí | 3. března 1459 (ve věku 61–62 let) Valencie |
| Povolání | básník, spisovatel a rytíř |
| Rodiče | Pere March |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ausiàs March (asi 1400 – 3. března 1459 Valencie) byl středověký básník a rytíř z Gandie. Psal valencijsky a je představitelem katalánské literatury. Je označován za jednoho z nejvýznamnějších básníků "zlatého století" (Segle d'or) katalánské literatury či též za vůbec prvního katalánského básníka.[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]Původ
[editovat | editovat zdroj]Narodil se mezi roky 1397 až 1400 ve valencijské šlechtické rodině. Jeho otec, Pere March, byl také básníkem a sloužil na dvoře Petra, mladšího bratra krále Alfonse IV. Básníkem byl i jeho strýc, Jaume March II. Rodina Marchů měla významné postavení mezi valencijskou ariatokrací, což Ausiàsovi zajistilo kvalitní vzdělání a kontakty u dvora. Pere March měl Ausiàse až jako 62letý. Nebyl to sice jeho jediný syn, stal se ale jeho nejoblíbenějším a proto se v roce 1413 po smrti svého otce stal univerzálním dědicem a hlavou rodiny.
Vojenská a dvorská kariéra
[editovat | editovat zdroj]Od útlého věku se účastnil válečných výprav, které král Alfons V. podnikal ve Středomoří (Sicílie, Sardinie, Korsika). Po návratu z těchto výprav v roce 1428 se usadil v Gandii. Poté již nikdy neopustil rodný kraj. Byl dvakrát ženatý: poprvé s Isabel Martorellovou (sestrou spisovatele Joanota Martorella) a později s Joanou Escornovou. V roce 1450 se přestěhoval z Gandie do Valencie, kde nakonec i zemřel. Byl pohřben v rodinné kapli ve valencijské katedrále. Bylo mu připsáno pět nemanželských dětí, ale žádní legitimní dědici.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Jeho básně se tradičně dělí do čtyř souborů (jakkoli v jeho době do sbírek rozděleny nebyly): Cants d’amor, Cants de mort, Cants morals a Cant espiritual. Ve svém díle byl neskrývaným následovníkem Petrarky, a to až tak, že se někdy hovoří o imitaci, což však ve středověku nebylo vnímáno jako nectnost. Přesto není považován za básníka renesančního, neboť od Petrarky ho dělí vášnivá nenávist ke slabostem vlastního těla, které mu zabraňuje se prolomit k ideálu, který symbolizuje dáma (Tereza Bou) - v tom zůstal středověkým trubadúrem.[1] March byl jedním z prvních básníků, kteří používali místní lidový jazyk, valencijštinu, namísto tradičního trubadúrského jazyka, okcitánštiny.[2] Jeho básně jsou někdy nejasné (patrně kvůli nesnadnému pokusu převést básnická formální pravidla do valencijštiny), někdy morbidní. Hlavním tématem je téměř vždy konflikt mezi touhou a morálkou. Jeho verše byly prvně vytištěny v roce 1543, roku 1539 byl prvně přeloženy do španělštiny. Zhudebnili je Raimon nebo Joan Brudieu.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ausiàs March na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Ausias March. Britannica.com [online]. [cit. 2025-03-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ARCHER, Robert. Ausiàs March, an Unfading Voice. Biblioteca Virtual Miguel de Cervantes [online]. [cit. 2025-03-05]. Dostupné online. (španělsky)
