August Haarmann
| Dr.- Ing.(honoris causa) Hermann August | |
|---|---|
| Narození | 4. srpna 1840 Blankenstein |
| Úmrtí | 7. srpna 1913 (ve věku 73 let) Osnabrück |
| Národnost | německá |
| Alma mater | Berliner Gewerbeakademie |
| Povolání | ředitel hutního závodu |
| Zaměstnavatelé | Georgs-Marien-Bergwerks- und Hütten-Verein, Eisen- und Stahlwerke Osnabrück |
| Nábož. vyznání | evangelík |
| Choť | Elfriede Hattingen (1871-1943) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
August Haarmann (4. srpna 1840, Blankenstein – 7. srpna 1913, Osnabrück) byl metalurg a vynálezce.[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]August Haarmann[2] byl učebnicový případem selfmademana, tj. člověka, který se vypracoval vlastním úsilím. Narodil se do rodiny pekaře, která neoplývala bohatstvím. Po absolvování základní školy studoval na obchodní škole v Bochumi. Chtěl získat vyšší vzdělání, ale neměl peníze na studium. Proto pracoval pět let jako horník v dolech a během svého obtížného zaměstnání si odkládal peníze na studia. Poté absolvoval Berliner Gewerbeakademie (berlínskou obchodní akademii). Po studiu se rozhodl pro práci v hutnictví. Začal pracovat jako dělník v pudlovně Steinhauser Hütte ve Wittenu. Brzy se stal provozním vedoucím a následně členem vedení Henrichshütte v Hattingenu. Zcela zásadní etapou jeho života bylo působení v představenstva Eisen- und Stahlwerke Osnabrück, dceřiné společnosti Georgs-Marien-Bergwerks- und Hütten-Verein (GMV). V obou firmách pracoval jako ředitel.
Úspěchy
[editovat | editovat zdroj]V Georgs-Marien Hütte byla zásluhou Augusta Haarmanna postavena první válcovna poháněná elektřinou.[2]
August Haarmann vytvořil nejrozsáhlejší světovou sbírku na téma železničního svršku, kterou věnoval tehdejšímu Muzeu dopravy a stavebnictví (Muzeum dopravy a stavitelství v Berlíně).[3] Přivezl do Německa důlní vozík s kolejí vyrobený v polovině 16. století, který objevili v dole poblíž města Brada (Rumunsko) v roce 1889.[4]
Veřejná činnost
[editovat | editovat zdroj]- prezident Osnabrücké obchodní komory
- člen představenstva Svazu německých hutníků
- místopředseda Svazu německý sléváren železa
- železniční rada[5]
- radní na magistrátu v Osnabrücku
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]V roce 1903 byl Augustu Haarmannovi udělen Technickou vysokou školou v Charlotteburgu čestný doktorát.[6] V roce 1907 obdržel od Svazu německých železářů (Verein Deutscher Eisenhüttenleute) medaili Carl-Lueg-Denkmünze.[1]
Technologický skok
[editovat | editovat zdroj]V 19. století došlo k objevům a vynálezům, které přispěly k levnější výrobě oceli. Nízká cena oceli byla příležitostí k nahrazení dosud používaných dřevěných pražců pražci ocelovými. August Haarmann byl metalurg a ředitel železáren a měl na prosazování ocelových pražců zájem. Použil tak ocelové pražce na spojovací trati Georgs-Marien-Hütte-Hasbergen v délce 1 km.[7] August Haarmann se účastnil různých konferencí, kde propagoval stavbu železničního svršku svého systému. Na Srazu německých lesníků v Braunschweigu v září 1896 měl přednášku: „Malé železnice pro lesnický průmysl".[8]
Vynálezy
[editovat | editovat zdroj]
August Haarmann zkoumal problematiku železničního svršku vědeckými metodami. O svých experimentech se svým systémem a konkurenčním systémem vynálezce Hilfa napsal studii "O hodnotě různých konstrukcí svršku, zejména ve vztahu ke svisle působícím silám".[9] Ve srovnání s několika konkurenčními ocelovými pražci měl Haarmannův pražec nejlepší parametry.[10]
Železniční svršek pro dočasné dráhy využívané v lesích, dolech a cukrovarech měl výhodu v jednoduché montáži,[11] která umožňovala opakované použití při změnách trasy. Tuto výhodu dosavadní průmyslové dráhy s dřevěnými pražci neměly. Rychlost položení úzkorozchodných kolejnic systému Haarmann byla 400 metrů za dvě hodiny.[12]
Jedním z vynálezů Augusta Haarmanna byla kolejnice, která byla sestavena ze dvou stejných dílů. Tyto díly připomínaly svisle rozřezanou Vignolovu (širokopatní) kolejnici. Obě poloviny se montovaly s přesahem, tak, aby kolejnicový styk byl střídavě na levé a pravé polovině kolejnice a byla tak zajištěna klidnější jízda.[13]
Žlábkovou kolejnici, kterou vyžadovala stavba tramvajových tratí v ulicích Lipska, řešil August Haarmann podobným způsobem. Dvě asymetrické kolejnice byly sešroubovány; mezeru (žlábek) mezi těmito kolejnicemi vytvořila vložená menší kolejnice. Toto řešení vyhovovalo do doby než byla zvládnuta technologie válcování žlábkové kolejnice (huť Phönix v Porúří).[14]
Dne 9. srpna 1877 získal August Haarmann patent u Císařského patentového úřadu v Berlíně na železniční svršek (Eisenbahnoberbau); číslo patentu 255 ve třídě číslo 19.[15] Podstata vynálezu spočívala v podélných pražcích, na kterých byly šrouby upevněny Vignolovy kolejnice. Rozchod koleje byl zajištěn umístěním příčných pražců ve větších vzdálenostech. Tento systém byl použit na berlínské městské dráze.[16] Podélné pražce byly řešením, které odstranilo některé problémy kolejového styku.[17]
August Haarmann byl plodný vynálezce, který patentoval postupně několik technických řešení:
- 1879: hákové svorky
- 1899: příčný pražec, který je proti prohnutí zesílen žebry[18]
- 1899: podkladnice s čepem, která upevňuje kolejnici k pražci jedním šroubem
- 1901: podpěra pod kolejový styk mezi pražci
- 1901: kolejový svršek s podélnými (kontinuálními) pražci
- 1907: podkladnice s háky, která upevňuje kolejnici k pražci jedním šroubem[11]
- 1911: pružná svorka pro upnutí kolejnice k pražci
- 1912: pružná svorka pro upnutí kolejnice k pražci
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b BIOGRAPHIE, Deutsche. Haarmann, August - Deutsche Biographie. www.deutsche-biographie.de [online]. [cit. 2024-08-15]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b MATSCHOSS, Conrad. Männer der Technik. [s.l.]: VDI-Verlag, 1925. 306 s. S. 100.
- ↑ Oberbau der Merthyr-Tydfil-Bahn mit Winkelschienengleis und Drehschemelwagen - Deutsche Digitale Bibliothek. www.deutsche-digitale-bibliothek.de [online]. [cit. 2024-08-16]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Grubenhund mit Holzschienen aus der Apostelgrube in Brad (Siebenbürgen) - Deutsche Digitale Bibliothek. www.deutsche-digitale-bibliothek.de [online]. [cit. 2024-08-16]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Ein selbstgemachter Mann. Neuigkeits-Welt-Blatt (Provinz-Ausgabe/Land-Ausgabe). 1910-03-30, roč. 37., čís. 72, s. 13. Dostupné online.
- ↑ DRESDEN, SLUB. Männer der Technik. digital.slub-dresden.de [online]. [cit. 2024-08-15]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Eisenbahnbau: Oberbau. Wochenschrift des Österreichischen Ingenieur- und Architekten-Vereines. S. 23. Dostupné online.
- ↑ XXIV. Versamlung Deutscher Forstmänner zu Braunschweig vom 14.-17. September 1896.. Österreichische Forst-Zeitung. 1896-07-24, roč. 14., čís. 706, s. 5. Dostupné online.
- ↑ TAUBELES, Jacob. Übermassenbestimmung der Schwungräder besonders ungleich förmig gehender Dampfmaschinen. Technické listy. 1885, roč. 17, s. 87. Dostupné online.
- ↑ LEHWALD, J. Der eiserne Oberbau. Technické listy. 1881, roč. 13, s. 222. Dostupné online.
- ↑ a b https://worldwide.espacenet.com/patent/search/family/002962749/publication/US894322A?q=US894322A
- ↑ WAHLBERG. Der tragbare und leicht verleglbare Stahl-, eventuell Eisen-Oberbau für Oekonomien, Forst- und Grubenbahnen nach dem System Haarmann.. Wochenschrift des Österreichischen Ingenieur- und Architekten-Vereines. S. 371. Dostupné online.
- ↑ Neuerungen im Eisenbahnwesen. Pester Lloyd. 1887-06-27, roč. 1887., čís. 205, s. 1. Dostupné online.
- ↑ http://www.zeno.org/Roell-1912/A/Oberbau+der+Stra%C3%9Fenbahnen
- ↑ https://worldwide.espacenet.com/patent/search/family/070961642/publication/DE255C?q=DE255C
- ↑ Wochenversammlung am 12. März. Technické listy. 1886, roč. 18, s. 62. Dostupné online.
- ↑ Zur Schienenstofsfrage. Stahl und Eisen. 1892-05-01, roč. 12., čís. 9, s. 16 / 419. Dostupné online.
- ↑ STROHMEYER, K. Der Eisenbahnbau, 4. Teil. Leipzig: Bernh.. Friedr. Voigt, 1910. 236 s. S. 49 (90).
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu August Haarmann na Wikimedia Commons
