Arabské pravoslavné hnutí
| Arabské pravoslavné hnutí | |
|---|---|
| Hnutí za ukončení řecké nadvlády nad pravoslavným patriarchátem jeruzalémským. | |
 Druhá arabská pravoslavná konference se konala v Jaffě, v Mandátní Palestině, dne 28. října 1931, s delegáty z různých palestinských a transjordánských měst. | |
| Základní informace | |
| Trvání | od roku 1860 |
| Stát | Palestina, Jordánsko, Izrael |
| Příčina | arabský nacionalismus |
| Výsledek | Založení samostatných arabských pravoslavných institucí. Neúspěch v ukončení řecké církevní hegemonie |
Arabské pravoslavné hnutí (arabsky الحركة العربية الأرثوذكسية, Al-Haraka Al-ʿArabiyya Al-ʾUrthūdhuksiyya) je politické a sociální hnutí s cílem arabizace řeckého pravoslavného patriarchátu jeruzalémského, který má jurisdikci nad pravoslavnými komunitami v Palestině, Jordánsku a Izraeli.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Hnutí se zformovalo v druhé polovině 19. století v rámci širšího hnutí arabského nacionalismu. Inspirovalo se v obdobném arabském hnutí ve vedlejších provinciích Osmanské říše, v Sýrii a Libanonu, které v roce 1899 dosáhlo úspěšné arabizace pravoslavného patriarchátu antiochijského. Hnutí usiluje o jmenování arabského patriarchy, kontrolu nad majetkem jeruzalémského patriarchátu pro sociální a vzdělávací účely a používání arabštiny jako liturgického jazyka.[2] Hnutí původně vzešlo z řad arabských křesťanů v Palestině a Transjordánsku, nicméně se později stalo součástí palestinského národního hnutí a někteří palestinští muslimové ho podporovali coby rivala řecké pravoslavné církvi, která sympatizovala se sionismem.
Zatímco pravoslavní věřící, kterými jsou zejména Arabové, tvrdí, že jeruzalémský patriarchát byl nuceně helenizován v roce 1543, řecká pravoslavná církev zastává postoj, že tento patriarchát byl vždy řecký.[2] Konflikt se často projevoval i násilím, kdy arabští věřící napadali řecké duchovní. V roce 1923 se zástupci hnutí (například novinář Ísá el-Ísá) účastnili nacionálního palestinského arabského kongresu, kde požádali o národní podporu pro svou věc. Tu od kongresu získali a stali se tak součástí širšího arabského nacionálního boje.[3] Hnutí následně pořádalo řadu arabských pravoslavných konferencí, z nichž se první konala v Jaffě v roce 1923 a naposledy v Ammánu v roce 2014. Jedním z výsledků konference v roce 1923 bylo založení desítek laických pravoslavných kostelů, klubů a škol v Palestině a Jordánsku.[4] Historicky došlo k několika pokusům o vyřešení konfliktu ze strany osmanských a později britských (v letech 1920–1948) a jordánských (v letech 1948–1967) úřadů. Jordánsko intervenovalo vzhledem k tomu, že sídlo patriarchátu se nachází ve Východním Jeruzalémě, který Jordánsko v té době obsadilo. Navzdory tomu, že se město od roku 1967 dostalo pod izraelskou okupaci, patriarchát nadále funguje podle jordánského zákona z roku 1958, který nařizuje duchovním mít jordánské občanství a mluvit arabsky.[5]
Patriarchát je stále ovládán řeckým duchovenstvem a vlastní rozsáhlé majetky, které z něj činí druhého největšího vlastníka půdy v Izraeli.[1] V posledních desetiletích probíhají u izraelských soudů soudní spory mezi arabskými laiky a patriarchátem o vlastnictví nemovitostí. Prodej pozemků patriarchátem izraelským investorům vedl k několika kontroverzím, z nichž poslední skončila odvolání patriarchy Irenaiose v roce 2005.[6] Naprostá kontrola patriarchy nad patriarchátem a jeho rozsáhlým majetkem vedla k tomu, že je popisován jako „malé absolutistické království“.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arab Orthodox Movement na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c KATZ, Itamar; KARK, Ruth. The Greek Orthodox Patriarchate of Jerusalem and Its Congregation: Dissent over Real Estate. International Journal of Middle East Studies. 2005, roč. 37, čís. 4, s. 509–534. Dostupné online [cit. 2025-02-08]. ISSN 0020-7438.
- ↑ a b ROBSON, Laura. Colonialism and Christianity in Mandate Palestine. [s.l.]: University of Texas Press 240 s. Dostupné online. ISBN 978-0-292-74255-0. S. 77. (anglicky)
- ↑ ROBSON, Laura. Colonialism and Christianity in Mandate Palestine. [s.l.]: University of Texas Press 240 s. Dostupné online. ISBN 978-0-292-74255-0. S. 81. (anglicky)
- ↑ HAIDUC-DALE, Noah. Arab Christians in British Mandate Palestine: Communalism and Nationalism, 1917-1948. [s.l.]: Edinburgh University Press 221 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7486-7603-3. S. 174. (anglicky)
- ↑ NEVEU, Norig. Orthodox Clubs and Associations: Cultural, Educational and Religious Networks Between Palestine and Transjordan, 1925–1950. Příprava vydání Karène Sanchez Summerer, Sary Zananiri. Cham: Springer International Publishing Dostupné online. ISBN 978-3-030-55539-9, ISBN 978-3-030-55540-5. doi:10.1007/978-3-030-55540-5_3. S. 37–62. (anglicky) DOI: 10.1007/978-3-030-55540-5_3.
- ↑ The monk in the window - Haaretz Com - Haaretz.com. archive.ph [online]. 2022-06-08 [cit. 2025-02-08]. Dostupné online.
