Přeskočit na obsah

Jan Vodňanský (Aquensis)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Aquensis)
Jan Vodňanský OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • kvardián kláštera v Jindřichově Hradci (od 1480 ?)
Osobní údaje
Datum narození1460
Místo narozeníVodňany
Datum úmrtí1534 (ve věku 73–74 let)
Místo úmrtíBechyně ?
Povolánílexikograf, teolog
Vzděláníkališnická škola u sv. Jindřicha v Praze (1473)
bakalář teologie (1480)
Významné díloVocabularium cuius nomen Lactifer
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Vodňanský, latinsky Aquensis (také Jan z Vodňan, Jan Bosák Vodňanský, Jan Bosák z Vodňan nebo Johannes Aquensis (* okolo 1460 ve Vodňanech – † po r. 1534 nejspíše v Bechyni) byl český františkán-bosák, autor protireformačních náboženských spisů a lexikograf. Narodil se okolo roku 1460 v měšťanské husitské rodině ve Vodňanech. V roce 1473 byl poslán na studia do Prahy, do kališnické školy u sv. Jindřicha. Byl chudým studentem, roku 1480 se stal bakalářem teologie. Během studií se přímo setkal s organizováním protikatolických a protiřeholních spiknutí a násilností, v důsledku čehož přestoupil na katolictví a vstoupil k františkánům observantům. Vytvořil typ lidového františkána, který procházel krajem jižních Čech od vesnice k vesnici a kázal, navštěvoval nekatolíky, diskutoval s nimi a přesvědčoval je o pravdách víry. Působil v konventech v Bechyni, Hořovicích, snad Jemnici. Východiskem jeho cest byl zejména Jindřichův Hradec, kde byl od roku 1480 kvardiánem.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Vodňanský (Aquensis)
  • Vade mecum in tribulatione – první apologetický spis Vodňanského asi z r. 1489 prorokující vyhubení českého kacířství na sklonku 15. stol. Podle J. Truhláře jej známe jen z jeho husitské parodie v jistém rukopise knihovny Metropolitní kapituly v Praze[1]
  • Tiskem vyšel Vodňanského konfesně a dosti nepřátelsky laděný spis Proti bludným a potupeným artikulům Pikhartským s gruntovnými důvody traktát. Postaral se o něj jediný soudobý katolický český tiskař, v Plzni působící Mikuláš Bakalář roku 1510.[2] Jeho text se dochoval rovněž v rukopise.[3]
  • Dalším, u téhož tiskaře o rok později vytištěným Janovým dílem byl latinsko-český slovník Vocabularium cuius nomen Lactifer uváděný někdy stručně jen jako Lactifer (Mlékodojný), jenž je považován za nejstarší český tištěný slovník.[4][5] (sepsán 1508, vytištěn 1511).[6] Podává dobově podmíněné výklady jazykové, encyklopedické (včetně např. receptů a názvů pokrmů) i etymologické, obráží i dobovou pověrčivost, čímž je zajímavým zdrojem kulturněhistorickým. Vodňanský vycházel ze slovníku Johanna Reuchlina: Vocabularius breviloquus, který upravil pro češtinu a i přes jasnou podporu českého jazyka v něm vyjádřenou dílo neobsahuje projevy národnostně jazykové nesnášenlivosti charakteristické pro soudobý františkánský řád ve střední Evropě.[7] Podle starší analýzy Františka Černého však Vodňanského ani nelze považovat za autora, ale jen převzal starší dílo italského humanisty Guarina z Verony (1374-1460).[8] Jedná se o první díla českých františkánů vytištěná v českých zemích (úplně prvním byl Trilogium Animae Ludvíka z Pruska vytištěný 1489 v Norimberku). V předmluvě Lactiferu bratr Jan chválil český jazyk jako použitelný na úrovni klasických jazyků, k čemuž napomůže právě předkládaný slovník: „Neb jazyk český není tak úzký, ani tak nehladký, jakkož se některým zdá. Hojnost a bohatstvie jeho z toho može poznáno býti, že cožkoli řecky, cožkoli latině mouž pověděno býti, to též z česky. A není těch kněh žádných řeckých ani latinských, aby v český jazyk obráceny býti nemohly. Co se pak hladkosti řeči české dotýče, neviem, by tak výmluvně, tak ozdobně, tak lahodně všecko jazykem českým pověděno býti nemohlo, jako řeckým nebo latinským.“[9]
  • Vodňanskému je připisován[1] apologetický spis ostře kritizující přijímání podobojí: Epistola ad quendam baronem Moravie degentem cuiusdam fratris ordinis minorum de observantia tunc temporis predicatorem in conventu Jemnicensi. Dle textu je ale adresován univerzitním mistrům podobojí a ve známost pod posměšným názvem Matrykát dle reakce na něj v Manuálníku Václava Korandy ml.. Matrykát se dochoval v rukopise[10] spolu s dalšími protiutrakvitistickými texty, za jejichž autora je lze potenciálně považovat Jana Vodňanského, jako je Annihilatio triplicis funiculi napsaný v kláštere v Bechyni jako reakce na jiný nekatolických spis.[11] Spis dokládá dobrou znalost autora v Bibli, patristice i antické literatuře, stejně jako ukazuje jeho fanatickou nesnášenlivost vůči nekatolickým kacířům.[6]
  • Locustarium de sectis et diversitate atque multiplicatione Begardorum in terra Bohemiae (1524) (česky "kniežky vo prvotním východu těch pekelných kobylek (t. Pikhartů čili pikousů) a kterak sú po krajinách lezly a skákaly, až i Českého království doskočily, a vo jich rúhání"). Spis se zabývá původem českých kacířů, mezi něž počítá i luterány. [6][12] Cílovým publikem díla zřejmě neměly být znesvářené konfesní strany v domácích zemích, jako spíše čtenáři v katolické části Evropy. Kromě latinského jazyka to naznačuje dedikace díla Zdeňku Lvovi z Rožmitálu´a potažmo tehdy potřebná podpora českého krále Ludvíka Jagellonského stojícího na katolické straně postupně stále více znesvářeného kontinentu.[13]
  • Snažení Satanáše, aby si wystawil wěž Babylonskou w Sasích, ve vžité a literaturou uváděné podobě Satanášova věž představuje alegorický epos o „třech rotách Antikristových proti Bohu spiklých: lutheránech, pikhartech a Turcích.“ [6] Františkán Jan jej napsal latinsky, přičemž tato původní pododba a okolnosti jejího vzniku nám nejsou známy. Dílo do češtiny přeložil roku 1529 neznámý františkán v horažďovickém klášteře. Jan Vodňanský své latinské dílo věnoval, stejně jako výše zmíněný spis Locustarium Zdeňku Lvovi z Rožmitálu, český překlad je zase adresován Jindřichu Švihovskému, synovi zakladatele horažďovického kláštera Půty Švihovského z Rýzmberka.[14] Toto dílo se dochovalo v přepise Vojtěcha z Polska, kantora v Budyni nad Ohří z roku 1549. [15] Vycházeje te starozákonních příběhů, zejména o Bábelu, vypráví Jan Vodňanský o aktivitách Satana a jeho knížat, jak se snaží získat na svou stranu Turky, přívržence Martina Luthera a také české „pikharty", tedy Jednotu bratrskou. Neopomíná doložit toto působení nebeskými znameními jako ukazateli „Božího hněvu“. Zmiňuje i konrkténí šíření luterství v českých zemích, jako třeba nepokoje v Praze roku 1524 nám dnes známé z kroniky Bartoše Písaře nebo bitvu u Moháče v srpnu 1526. Kromě emotivních až výsměných pasáží v díle Jan Vodňanský ukázal dobrou orientaci a přinejmenším neformální vzdělání ve františkánské teologii a učení. Do textu je například vmíšena františkánská polemika o Neposkvrněném početí P. Marie, zmiňuje se francouzský františkánský alchymista Jean de Roquetaillade (†1366/1370), jeden z církevních otců Metoděj z Olympu († asi 311), pražský arcibiskup Jan z Jenštejna (1350?-1400) nebo český křesťanský humanista Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (1461?-1510), který zřejmě byl s františkány v kontaktu pro své prokatolické působení i skrze fundátorské aktivity své rodiny. V další části dochází k pod vedením Satana k samotné alegorické stavbě Babylónské věže, jejímž architektem je Martin Luther a staviteli jeho konkrétní následovníci v biblických počtech. Závěr práce je ovšem nadějný, konkrétně ve vítězství křesťanských králů nad "pohany" či podpora církevních řádů, pochopitelně především františkánů.[16]
  • Traktát o přečistém a neposkvrněném početí Panny Marie (1509), patrně polemika s dominikány, kteří tomuto učení oponovali. Jde údajně o dílo "oplývající dogmatickými nehoráznostmi, nízkou pověrčivostí a fanatickými nájezdy proti dominikánům, »mnichům peřestým, hodným, aby jim zuby vytlúkli a jazyky vyřezali, aby viece nikdá na tu svatú pannu jako psi neštěkali"[6][17]
  • Rozmlauwání mezi Jindřichem a Janem o nepoškwrněném početí Panny Marie[18]
  • Podle prvků jihočeského nářečí připisuje Václav Mostecký Vodňanskému český překlad Legendy maior sv. Bonaventury napsaný před rokem 1505 písařem Jiljím z Ratiboře v vbechyňském klášteře, kde Vodňanský mohl tehdy pobývat.[19]
  • Podle J.Truhláře Vodňanský napsal také spis Chvála svaté Kateřiny,[20] kde hájí vliv, přímluvu a dokládá zázraky světice a současně patronky jindřichohradeckého klášterního chrámu. Spis na obranu světice a její moci napsal zřejmě v Bechyni, kde žil v pokročilejším věku v 30. letech 15. století. Spis věnoval pravděpodobně Jindřichovi staršímu ze Švamberka a na Zvíkově (1507–1574).[21] Dochováno v kodexu[22] spolu s dalšími snad Vodňanského díly: Píseň k sv. Kateřině (viz níže), Charakteristika pana Bohuslava z Švamberka a syna jeho Hynka,[23] Charakteristika paní Mandaleny z Šellenberka, Traktát o tom, může-li býti koupení platu bez hříchu a bez lichvy a to na zase vykoupení.[24]
  • píseň K svaté Kateřině byla někdy nesprávně připisována Klimentu Bosákovi[25] Dle akrostichu: JOHANNES lze dílo jasně připsat Janu Vodňanskému. Podle úvodu píseň složil "v zármutku" v Jindřichově Hradci maje "červenou nemoc" (dna), do textu se však promítají i aktuální konfesní nepokoje v Čechách i františkánském řádu.[26]
  • píseň Jasná záře o početí Panny Marie, kterou složil okolo roku 1501 v Bechyni na poděkování za uzdravení (měl dnu)[27]
  • životopis Pan Bohuslav z Švamberka[28]
  • Potenciálně může být Vodňanský autorem traktátu proti heretikům, pikhartům a valdenským v rukopise Národní knihovny ČR (XI.E.1), kde jsou další jeho díla.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b TRULÁŘ, Josef. O životě a spisech známých i domnělých bosáka Jana Vodňanského. Časopis Musea království českého. 1884, roč. 58, s. 524–547. 
  2. ↑ Knihopis č. 3483. Ještě starší vytištění v roce 1505, ovšem bez bližších detailů uvádí HALAMA, Ota. Satanášova věž Jana Vodňanského z roku 1529 jako alegorický odsudek české a evropské reformace. In: HLAVÁČEK, Petr. Proměny františkánské tradice. Od teologie a filosofie ke kultuře a umění. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019. S. 263–274, zde s. 264.
  3. ↑ Národní knihovna České republiky, signatura XI.E.1., f. 177a-196a.
  4. ↑ Radoslav Večerka: Medailonky českých lingvistů, heslo VODŇANSKÝ, Jan, zvaný AQUENSIS
  5. ↑ Encyklopedický slovník češtiny, s. 420
  6. ↑ a b c d e Ottova encyklopedie: heslo Vodňanský, 1. Vodňanský Jan, bosák a náboženský spisovatel čes
  7. ↑ HLAVÁČEK, Petr. Čeští františkáni na přelomu středověku a novověku'. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1212-5. S. 76. . (Knihopis č. 2801).
  8. ↑ ČERNÝ, František. Paběrky z moravského zemského archívu. Věstník České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. 1900, čís. 9, s. 355, 474–476. 
  9. ↑ Citováno podle: HAVRLANT, Jaroslav. Katolíci při vydávání českých knih v době reformace. In: Amica sponsa mater : Bible v čase reformace. Praha: Kalich, 2014. S. 154–176, zde s. 167.
  10. ↑ Národní knihovna ČR, signatura XI.E.1, f. 231r-243r, písař: bratr Wolfgang, kurátor kostela v Kadově, zřejmě tedy člen konventu v nedalekých Horažďovicích. Viz BAJGER, Matyáš F. [Jemnice - františkáni]. In: Lexikon der regionalen Literaturgeschichte des Mittelalters. Tschechien. Berlin: Akademie Verlag, 2013. ISBN 978-3-05-005132-1.
  11. ↑ Vodňanskému připisuje Truhlář, O spisech... (cit.). Text je dochován v rukopisech: Knihovna národního muzea, signatura XV G 4, viz BARTOŠ, František M. Soupis rukopisů národního muzea v Praze. Praha: [s.n.], 1926-1927. Č.3609.  ; Národní knihovna České republiky, signatura XI.E.1, f. 1a.-173b. Dle Ottovy encyklopedie též v možném autografu v "rukopise kostela knišského u Chvalšin".
  12. ↑ DUDÍK, Beda. , 1. Theil, Historische Forschungen. Wien: [s.n.], 1855. S. s. 279–284.  Rukopis se v 19. století nacházel ve vatikánské knihovně. Srov. J. TRUHLÁŘ, O životě a spisech, s. 540. Analýzu a výňatky z díla předložil augustinián A. Neumann: NEUMANN, Augustin. České sekty ve století XIV. a XV.. Na Velehradě: Cyrilometodějský tiskový spolek, 1920. 
  13. ↑ HALAMA, Satanášově věž… (cit.), s. 265.
  14. ↑ TRUHLÁŘ, O životě a spisech… (cit.), s. 538.
  15. ↑ Národní knihovna České republiky, signatura XVII.G.13. Údaje o vzniku v explicitu na fol. 70v. Písař se zde podepsal „Scriptum et finitum est per me Adalbertum Polonum , cantorem Budinensem", podle čehož jej Ota Halama (Satanášova věž..., cit., s. 266) identifikoval jako učitele v uherském Budíně.
  16. ↑ Podrobný popis obsahu díla předložil Ota HALAMA, Satanášova věž... (cit.).
  17. ↑ Edice: PODLAHA, Antonín (ed). Jana Vodňanského Traktát o početí přečistém a neposkvrněném důstojné P. Marie (z r. 1509). V Praze : vl. nákl., 1908.
  18. ↑ JUNGMANN, Josef. Historie literatury české. č. III/760. Text v rukopisech Národní knihovny ČR, sign. NK XVII.H.5 (1509) nebo XVII.H.18. Srov. PODLAHA, Jana Vodňanského traktát... (cit.).
  19. ↑ MOSTECKÝ, Václav. Černínská legenda o sv. Františku z Assisi. Jindřichův Hradec: [s.n.], 1941.  Rukopis dochován v Státním oblastním archivu v Třeboni, pobočka zámek Jindřichův Hradec, fond Rodinný archiv Černínů, rkp. 2.
  20. ↑ TRUHLÁŘ, O životě a spisech... (cit.).
  21. ↑ HAVRLANT, Jaroslav. Kliment Bosák – hledání jednoho z nejstarších českých hymnografů. In: O felix Bohemia! Studie k dějinám české reformace. Praha: FF UK : Filosofia, 2013. S. s. 173-194, zde s. 189.
  22. ↑ Národní knihovna České republiky, XVII.E.19.
  23. ↑ Edice: Lumír, 1851, s. 955.
  24. ↑ BAJGER, Matyáš Franciszek. České františkánské knihovny od reformace až do moderní doby. In: Františkánský kontext teologického a filozofického myšlení. Praha: Univerzita Karlova : Filosofia, 2002. ISBN 978-80-7308-436-3. S. 323–355, zde s. 324.
  25. ↑ JIREČEK, Josef. Dějiny literatury české. Díl I, Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku, ve spůsobě slovníka životopisného a knihoslovného, Svazek I. Praha: B. Tempský, 1875-1876. S. Svazek I, s. 92, 198n; Svazek II, s. 380. 
  26. ↑ HAVRLANT. Kliment Bosák (cit.), s. 189-190. Edice: Anthologie z literatury české, svazek II. Doba střední, vydání 4.. Praha, 1881, s. 102–104; Karel Jaromír ERBEN (ed.). Výbor z literatury české. Díl II. Praha, 1868, sl. 1357–1360.
  27. ↑ HAVRLANT. Kliment Bosák (cit.), s. 189-190. Edice první sloky: TRUHLÁŘ. O životě a spisech... (cit.), s. 539.
  28. ↑ HAVRLANT. Kliment Bosák (cit.), s. 176. Edice úryvku z textu: Anthologie z literatury české, svazek II. Doba střední, vydání 4. Praha, 1881, s. 102–104.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • CHLÍBEC, Jan. Bernardinské slunce nad českými zeměmi. Praha: Academia, 2016. 310 s. ISBN 978-80-200-2556-2. S. 148–155. 
  • Josef Truhlář: O životě a spisech známých i domnělých bosáka Jana Vodňanského in: ČČM, 1884, str. 524–547
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 6. sešit : Boh–Bož. Praha: Libri, 2007. 109 s. ISBN 978-80-7277-239-1. S. 81. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Vodňanský_(Aquensis)&oldid=24069135“