Apostasia odorata

Apostasia odorata
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	jednoděložné (Liliopsida);
Řád	chřestotvaré (Asparagales);
Čeleď	vstavačovité (Orchidaceae);
Podčeleď	Apostasioideae;
Rod	Apostasia;
Binomické jméno
	Apostasia odorata; Blume, 1825
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Apostasia odorata je jihoasijská pozemní, žlutavě kvetoucí orchidej, jedna z asi osmi druhů rodu Apostasia. Je součásti tropické podčeledi Apostasioideae, která se hlavně stavbou květů a pylu odlišuje od ostatních orchidejí. Rod je považován za jeden z nejpůvodnějších v celé rozmanité čeledi vstavačovitých. Jeho vědecké jméno je odvozeno od "apostasia" (řecky odpadlík) což naznačuje, že je odlišný od většiny ostatních orchidejí.^[1]^[2]^[3]

Výskyt

Tato vytrvalá, tropická bylina se velmi řídce vyskytuje v rozsáhlém jihoasijském areálu, který se rozkládá od Ásámu na severovýchodě Indie přes východní oblasti Himálaje po střední a jihovýchodní Čínu a současně přes Myanmar, Thajsko, Malajsko, Kambodžu, Laos a Vietnam po mnohé ostrovy Indonésie.^[1]^[4]^[5]^[6]

Ekologie

Orchidej má na kořenech drobné hlízy osídlené symbiotickými houbami, se kterými má mutualistický vztah. Jsou jí nápomocné při získávání prvotních živin chybějících v semenech pro úspěšné klíčení a vypomáhají při nahrazování fotosyntézy. Tento druh tropické rostliny se dosud uměle nepěstuje a konkrétní symbiotické vztahy s okolní florou nejsou zcela ujasněny.

Roste ve vlhkém a stinném primárním tropickém lese v nadmořské výšce 100 až 1700 m n. m. Kvete žlutě obvykle v období dešťů a drobná semena dozrávají za osm až dvanáct měsíců po opylení. V některých tropických oblastech s dobrými přírodními podmínkami tento druh vykvétá celoročně, nezávisle na ročním období. V případě zničení nadzemní části rostliny, ohněm nebo zvěří, znovu vyraší z podzemní části. Ploidie druhu je 2n = 68.^[1]^[2]^[3]^[5]

Popis

Stálezelená rostlina má jednoduchou, někdy řídce větvenou lodyhu vysokou 15 až 40 cm, která roste z podlouhlého, šupinatého oddenku krytého suchými listy. Z oddenku vyrůstají tenčí, 2 až 4 mm tlusté kořeny s hlízkami. Polodřevnatá, lysá lodyha má u báze několik tenkých, vzdušných kořínků a výše krátké, šikmé, na vrcholu rozštěpené, po opadaných listech prázdné pochvy. Výše je lodyha spirálovitě porostlá četnými, z pochev vyrůstajícími žilnatými listy. Jejich čepele jsou hladké, mívají tvar kopinatý až čárkovitě kopinatý, bývají dlouhé od 6 do 18 cm a široké 1 až 2 cm, po obvodě jsou jemně zubaté, někdy podvinuté a na vrcholu mají špičku až 1 cm velkou.

Na konci tenké lodyhy vyrůstá kuželovitý hrozen s jednou až pěti postranními větvemi, který má tendenci se sklápět. Každé dílčí květenství má obvykle okolo 10 květů podepřených drobnými, vejčitými listeny. Oboupohlavné květy se stopkami dlouhými okolo 2 cm jsou průměrně velké 1,5 až 2,5 cm a nemají resupinaci (nejsou přetočené). V květu je pět bílých nebo světle žlutých kališních lístků které jsou úzce podlouhlé, člunkovité, měří asi 8 × 2 mm, mají tři podélné žilky, roztřepený okraj a špičatý vrcholek. Korunních lístků je také pět, jsou vzhledem i barvou podobné kališním, jen prostřední žilku mají ztlustlou; jeden její lístek, pysk, je pouze o málo větší a mírně vypouklý. Sloupek je tvořen dvěma, jen vespod srostlými tyčinkami s dvoupouzdrými prašníky, které na rozdíl od většiny orchidejí nemají pylová zrna slepená v brylkách. Pod tyčinkami je oproti hornímu kališnímu lístku krátká, bezprašníková patyčinka se dvěma čtvercovými, vroubkovanými postranní přívěsky (křídly). Spodní, lysý, táhle kuželovitý semeník je štíhlý, předělený do tří komůrek a nese volnou, nad prašníky přesahující čnělku zakončenou do tří stran rozloženou vypouklou bliznou. Květy neprodukují nektar a jsou opylovány pro pyl přilétajícím hmyzem, který vibracemi křídel vytřásá jednotlivá pylová zrna z prašníků na bliznu.

Plod je válcovitá, srpovitě zahnutá, pukající třípouzdrá tobolka asi 18 mm dlouhá, 3 mm tlustá a v průřezu trojhranná. Obsahuje velké množstvím semen, která jsou drobná, vejčitá, na povrchu důlkovitá, ve zralosti tmavě hnědá až černá, i za sucha lepkavá, na konci mají kratičký přívěsek a jsou bez endospermu. Rostlina se rozmnožuje výhradně pohlavně, pomoci semen, která vyklíčí a vyrostou z nich, spolupráci s myceliem symbiotické houby, nové rostliny.^[1]^[2]^[3]^[5]^[6]^[7]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d DE VOGEL, E. F. Monograph of the tribe Apostasieae (Orchidaceae). S. 343–344. Blumea [online]. Naturalis Biodiversity Center, NL, 1969 [cit. 09.11.2019]. Čís. 2, s. 343–344. Dostupné online. ISSN 2212-1676. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c STERN, William Louis; CHEADLE, Vernon I.; THORSCH, Jennifer. Apostasiads, systematic anatomy, and the origins of Orchidaceae. S. 411–455. Botanical Journal of the Linnean Society [online]. The Linnean Society of London, UK, 01.1993 [cit. 09.11.2019]. Roč. 111, čís. 4, s. 411–455. Dostupné online. ISSN 1095-8339. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c Growing Native Plants: Apostasia [online]. Australian Government Initiative, Australian National Herbarium, Canberra, Australia [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
↑ GOVAERTS, Rafaël. Catalogue of Life: Apostasia odorata [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 08.2017 [cit. 2019-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c CHEN, Xinqi; GALE, Stephan W.; CRIBB, Phillip J. Flora of China: Apostasia odorata [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b PFAHL, Jay. Apostasia odorata [online]. Internet Orchid Species, Key West, FL, USA [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ZHANG, Guo-Qiang; LIU, Ke-Wei; LI, Zhen et al. The Apostasia genome and the evolution of orchids. S. 379–383. Nature [online]. Nature Publishing Group, UK, 21.09.2017 [cit. 09.11.2019]. Čís. 549, s. 379–383. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Apostasia odorata na Wikimedia Commons
Taxon Apostasia odorata ve Wikidruzích
FOTO květenství Apostasia odorata

[blum-1] DE VOGEL, E. F. Monograph of the tribe Apostasieae (Orchidaceae). S. 343–344. Blumea [online]. Naturalis Biodiversity Center, NL, 1969 [cit. 09.11.2019]. Čís. 2, s. 343–344. Dostupné online. ISSN 2212-1676. (anglicky)

[BJLS-2] STERN, William Louis; CHEADLE, Vernon I.; THORSCH, Jennifer. Apostasiads, systematic anatomy, and the origins of Orchidaceae. S. 411–455. Botanical Journal of the Linnean Society [online]. The Linnean Society of London, UK, 01.1993 [cit. 09.11.2019]. Roč. 111, čís. 4, s. 411–455. Dostupné online. ISSN 1095-8339. (anglicky)

[cpbr-3] Growing Native Plants: Apostasia [online]. Australian Government Initiative, Australian National Herbarium, Canberra, Australia [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (anglicky)

[4] GOVAERTS, Rafaël. Catalogue of Life: Apostasia odorata [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 08.2017 [cit. 2019-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)

[china-5] CHEN, Xinqi; GALE, Stephan W.; CRIBB, Phillip J. Flora of China: Apostasia odorata [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (anglicky)

[orch-6] PFAHL, Jay. Apostasia odorata [online]. Internet Orchid Species, Key West, FL, USA [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (anglicky)

[natur-7] ZHANG, Guo-Qiang; LIU, Ke-Wei; LI, Zhen et al. The Apostasia genome and the evolution of orchids. S. 379–383. Nature [online]. Nature Publishing Group, UK, 21.09.2017 [cit. 09.11.2019]. Čís. 549, s. 379–383. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]