Antoni Lewicki
Antoni Lewicki | |
---|---|
Antoni Lewicki | |
Poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1911 – 1918 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Str. Narodowo-Demokratyczne Polská lidová str. „Piast” (Polský klub) |
Narození | 13. června 1863 Halič, Rakousko-uhersko |
Úmrtí | 2. listopadu 1944 (ve věku 81 let) Gmina Majdan Królewski |
Děti | Viktor Lewicki, Karel Lewicki, aj. |
Profese | Hrabě, poslanec |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antoni Lewicki (celým jménem Antoni Hoch und wohlgeboren de Rogala von Lewicki) (13. června 1863[1] – 1944[2]) byl rakouský politik, hrabě polské národnosti z Haliče, na počátku 20. století poslanec Říšské rady.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]V době svého působení v parlamentu se uvádí jako zemědělec – majitel panství v obci Majdan Królewski v regionu Kolbuszowa.[1][2]
Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1911, konaných podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 46.[3]
Uvádí se jako polský národní demokrat (Stronnictwo Narodowo-Demokratyczne), kteří byli ideologicky napojeni na politický směr Endecja.[1][4] Po volbách roku 1911 byl na Říšské radě členem poslaneckého Polského klubu.[3] 1. září 1915 přestoupil do klubu Polské lidové strany „Piast”.[4] Coby polský lidovec je uváděn i k roku 1917.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c KNAUER, Oswald. Das österreichische Parlament von 1848–1966, Österreich-Reihe, 358–361. [s.l.]: Bergland Verlag, 1969. 316 s. Dostupné online. S. 125. (německy)
- ↑ a b Lewicki, Antoni [online]. baza-nazwisk.de [cit. 2016-02-08]. Antoni Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ a b WITOS, Wincenty. Dzieła wybrane: Moje wspomnienia, część I. [s.l.]: Ludowa Spółdzielnia Wydawnicza, 1988. 482 s. Dostupné online. ISBN 978-80-86903-53-8. S. 459. (polsky)
- ↑ Neue Freie Presse, 6. 9. 1917, s. 3.