Anton von Pitreich
Anton von Pitreich | |
---|---|
Erb rodu Pitreichů | |
Prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora | |
Ve funkci: 1898 – 1903 | |
Předchůdce | Eduard Handel-Mazzetti |
Nástupce | Gustav Plentzner von Scharneck |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | polní zbrojmistr (1898), polní podmaršál (1895), generálmajor (1885) |
Narození | 20. října 1838 Lublaň |
Úmrtí | 24. července 1907 (ve věku 68 let) Klagenfurt am Wörthersee |
Rodiče | Vinzenz Ritter von Pitreich |
Děti | Anton von Pitreich |
Příbuzní | Heinrich von Pitreich a August von Pitreich (sourozenci) |
Profese | právník a důstojník |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Anton von Pitreich (20. října 1838 Lublaň – 24. července 1907 Klagenfurt) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1858 a v mládí se zúčastnil několika válečných konfliktů. Později sloužil několik let mimo jiné v Čechách a uplatnil se jako štábní důstojník. Svou kariéru završil v hodnosti polního zbrojmistra jako prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora (1898–1903). Jeho mladší bratr Heinrich von Pitreich (1841–1920) byl také generálem a v letech 1902–1906 rakousko-uherským ministrem války.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z rakouské úřednické rodiny povýšené v roce 1769 do šlechtického stavu, narodil se jako starší syn právníka a soudce Vinzenze Pitreicha (1798–1869).[1] Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil v roce 1858 jako poručík k 37. pěšímu pluku. Bojoval ve válce se Sardinií (1859) a zúčastnil se také prusko-rakouské války (1866). Mezitím postupoval v hodnostech (kapitán 1864, major 1871). Působil mimo jiné u železničního odboru na generálním štábu, později sloužil u 36. pěšího pluku v Praze. V roce 1876 byl povýšen na podplukovníka a během okupace Bosny a Hercegoviny v roce 1878 měl na starost zajišťování komunikací. V roce 1879 dosáhl hodnosti plukovníka a stal se ředitelem železničního odboru generálního štábu.[2] V této funkci se mimo jiné zasloužil o výstavbu železnic v Bosně a Hercegovině.
V roce 1885 byl povýšen do hodnosti generálmajora[3] a převzal velení 57. pěší brigády v Terezíně (1885–1890).[4] V roce 1890 dosáhl hodnosti polního podmaršála a stal se velitelem 36. pěší divize v Záhřebu,[5] od roku 1895 byl zástupcem velitele 2. armádního sboru ve Vídni.[6] V roce 1897 byl jmenován prezidentem Vrchního vojenského soudu a nakonec byl v letech 1898–1903 prezidentem Nejvyššího vojenského soudního dvora (Oberster Militär-Gerichtshof).[7][8] V roce 1898 obdržel čestnou hodnost polního zbrojmistra[9] a k datu 1. října 1903 byl penzionován.[10]
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Během vojenské služby získal řadu vyznamenání. Byl rytířem Leopoldova řádu a nositelem Řádu železné koruny III. třídy, dále držitelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Jako prezident Vrchního vojenského soudu obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1897)[11] a o rok později byl dekorován velkokřížem Řádu Františka Josefa (1898). Několik vyznamenání získal také od zahraničních panovníků, byl rytířem pruského Řádu červené orlice a nositelem Řádu pruské koruny I. třídy, dále obdržel komandérský kříž dánského Danebrožského řádu.[12]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Jeho syn Anton (1870–1939) sloužil také v armádě a za první světové války dosáhl hodnosti generálmajora (1918).
Antonův mladší bratr Heinrich von Pitreich (1841–1920) byl také rakousko-uherským generálem a v letech 1902–1906 ministrem války. Nejmladší z bratrů August von Pitreich (1855–1934) byl právníkem a prezidentem zemského soudu ve Štýrském Hradci. V další generaci sloužili také jejich potomci, Heinrichův syn Maximilian (1877–1945) byl c. k. plukovníkem, později sloužil v rakouské armádě a nakonec byl důstojníkem wehrmachtu. Augustův syn August (1881–1960) dosáhl v rakouské armádě hodnosti generálmajora a za druhé světové války byl jako štábní důstojník přidělen k úřadu říšského protektora v Praze.[13]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Rodina Pitreichů in: Deutsche Biographie dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1881; Vídeň, 1880; s. 85, 131 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1886; Vídeň, 1885; s. 80 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1889; Vídeň, 1888; s. 123 dostupné online
- ↑ Anhang zum Schematismus für das k.u.k. Heer für 1891; Vídeň, 1891; s. 27, 39 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königlchie Heer für 1896; Vídeň, 1895; s. 88, 126 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1899; Vídeň, 1898; s. 102, 151 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1903; s. 263 dostupné online
- ↑ Seznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Antona Pitreicha in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 139 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie; Vídeň, 1898; s. 194 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Antona Pitreicha in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1903; s. 263 dostupné online
- ↑ Rodina Pitreichů na webu Rakouského státního archivu dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Rakousko-uherští generálové
- Rakouští šlechtici
- Rakouští soudci
- Osobnosti prusko-rakouské války
- Tajní radové
- Absolventi Tereziánské vojenské akademie
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Řádu Františka Josefa
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Řádu koruny (Prusko)
- Nositelé Řádu Dannebrog
- Narození 20. října
- Narození v roce 1838
- Narození v Lublani
- Úmrtí 24. července
- Úmrtí v roce 1907
- Úmrtí v Klagenfurtu