Přeskočit na obsah

Anton von Pitreich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Anton von Pitreich
Erb rodu Pitreichů
Erb rodu Pitreichů
Prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora
Ve funkci:
1898 – 1903
PředchůdceEduard Handel-Mazzetti
NástupceGustav Plentzner von Scharneck
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní zbrojmistr (1898), polní podmaršál (1895), generálmajor (1885)

Narození20. října 1838
Lublaň
Úmrtí24. července 1907 (ve věku 68 let)
Klagenfurt am Wörthersee
RodičeVinzenz Ritter von Pitreich
DětiAnton von Pitreich
PříbuzníHeinrich von Pitreich a August von Pitreich (sourozenci)
Profeseprávník a důstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anton von Pitreich (20. října 1838 Lublaň24. července 1907 Klagenfurt) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1858 a v mládí se zúčastnil několika válečných konfliktů. Později sloužil několik let mimo jiné v Čechách a uplatnil se jako štábní důstojník. Svou kariéru završil v hodnosti polního zbrojmistra jako prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora (1898–1903). Jeho mladší bratr Heinrich von Pitreich (1841–1920) byl také generálem a v letech 1902–1906 rakousko-uherským ministrem války.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rakouské úřednické rodiny povýšené v roce 1769 do šlechtického stavu, narodil se jako starší syn právníka a soudce Vinzenze Pitreicha (1798–1869).[1] Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil v roce 1858 jako poručík k 37. pěšímu pluku. Bojoval ve válce se Sardinií (1859) a zúčastnil se také prusko-rakouské války (1866). Mezitím postupoval v hodnostech (kapitán 1864, major 1871). Působil mimo jiné u železničního odboru na generálním štábu, později sloužil u 36. pěšího pluku v Praze. V roce 1876 byl povýšen na podplukovníka a během okupace Bosny a Hercegoviny v roce 1878 měl na starost zajišťování komunikací. V roce 1879 dosáhl hodnosti plukovníka a stal se ředitelem železničního odboru generálního štábu.[2] V této funkci se mimo jiné zasloužil o výstavbu železnic v Bosně a Hercegovině.

V roce 1885 byl povýšen do hodnosti generálmajora[3] a převzal velení 57. pěší brigády v Terezíně (1885–1890).[4] V roce 1890 dosáhl hodnosti polního podmaršála a stal se velitelem 36. pěší divize v Záhřebu,[5] od roku 1895 byl zástupcem velitele 2. armádního sboru ve Vídni.[6] V roce 1897 byl jmenován prezidentem Vrchního vojenského soudu a nakonec byl v letech 1898–1903 prezidentem Nejvyššího vojenského soudního dvora (Oberster Militär-Gerichtshof).[7][8] V roce 1898 obdržel čestnou hodnost polního zbrojmistra[9] a k datu 1. října 1903 byl penzionován.[10]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Během vojenské služby získal řadu vyznamenání. Byl rytířem Leopoldova řádu a nositelem Řádu železné koruny III. třídy, dále držitelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Jako prezident Vrchního vojenského soudu obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1897)[11] a o rok později byl dekorován velkokřížem Řádu Františka Josefa (1898). Několik vyznamenání získal také od zahraničních panovníků, byl rytířem pruského Řádu červené orlice a nositelem Řádu pruské koruny I. třídy, dále obdržel komandérský kříž dánského Danebrožského řádu.[12]

Jeho syn Anton (1870–1939) sloužil také v armádě a za první světové války dosáhl hodnosti generálmajora (1918).

Antonův mladší bratr Heinrich von Pitreich (1841–1920) byl také rakousko-uherským generálem a v letech 1902–1906 ministrem války. Nejmladší z bratrů August von Pitreich (1855–1934) byl právníkem a prezidentem zemského soudu ve Štýrském Hradci. V další generaci sloužili také jejich potomci, Heinrichův syn Maximilian (1877–1945) byl c. k. plukovníkem, později sloužil v rakouské armádě a nakonec byl důstojníkem wehrmachtu. Augustův syn August (1881–1960) dosáhl v rakouské armádě hodnosti generálmajora a za druhé světové války byl jako štábní důstojník přidělen k úřadu říšského protektora v Praze.[13]

  1. Rodina Pitreichů in: Deutsche Biographie dostupné online
  2. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1881; Vídeň, 1880; s. 85, 131 dostupné online
  3. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1886; Vídeň, 1885; s. 80 dostupné online
  4. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1889; Vídeň, 1888; s. 123 dostupné online
  5. Anhang zum Schematismus für das k.u.k. Heer für 1891; Vídeň, 1891; s. 27, 39 dostupné online
  6. Schematismus für das Kaiserliche und Königlchie Heer für 1896; Vídeň, 1895; s. 88, 126 dostupné online
  7. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1899; Vídeň, 1898; s. 102, 151 dostupné online
  8. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1903; s. 263 dostupné online
  9. Seznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  10. Služební postup Antona Pitreicha in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 139 dostupné online
  11. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie; Vídeň, 1898; s. 194 dostupné online
  12. Přehled řádů a vyznamenání Antona Pitreicha in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1903; s. 263 dostupné online
  13. Rodina Pitreichů na webu Rakouského státního archivu dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]