Přeskočit na obsah

Anton Vanko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
pplk. Anton Vanko
Narození10. ledna 1918
Lednické Rovne
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. prosince 1944 (ve věku 26 let)
Bradwell
AnglieAnglie Anglie
Příčina úmrtíletecká nehoda
Místo pohřbeníhřbitov Brookwood, hrob č. 20 D 12
Národnostslovenská
Povoláníarmádní pilot
ZaměstnavateléČeskoslovenská armáda, Slovenská armáda, Royal Air Force
Znám jakoos. č. Z-10.502.331, RAF 788644
RodičeKarol Vanko, Anna Hantáková
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Anton Vanko (10. ledna 1918 Lednické Rovne8. prosince 1944 Bradwell) byl slovenský pilot 312. československé stíhací perutě.

Před druhou světovou válkou

[editovat | editovat zdroj]

Anton Vanko se narodil 10. ledna 1918 V Lednických Rovních u Púchova v rodině sedláka Karola Vanka a jeho druhé manželky Anny, rozené Hantákové, jako jedno z jeho devíti dětí. Vychodil čtyři ročníky měšťanské školy. Vyučil se sklářem a začal pracovat ve sklárnách v rodné obci. Byl členem Skauta a Sokola, hrál na křídlovku na tanečních zábavách. Jeho starší bratr Karol mu v době své vojenské prezenční služby pomohl k přijetí do armádní školy pro letecký dorost v Prostějově, po jejím absolvování působil v Piešťanech a Trenčianských Biskupicích.

Druhá světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Po rozpadu Československa v březnu 1939 přešel Anton Vanko do slovenského armádního letectva a již v květnu téhož roku poprvé na francouzském konzulátu v Bratislavě sondoval zájem Francie o slovenské piloty, ale nepochodil. Po vypuknutí druhé světové války působil jako kurýrní pilot mezi frontou a zázemím. Na počátku roku 1943 se společně s Františkem Slezákem, Ľudovítem Pollákem, Jozefem Komanem a Jánem Bžochem rozhodl uletět ze Slovenska za strojem Avia B-71.19 V-3 opravované v leteckých opravnách v Trenčianských Biskupicích. Prvním termínem odletu, který nevyšel, byl 4. duben 1943. Dne 18. dubna již byli úspěšní a po přeletu Maďarska, Rumunska a Bulharska byli z důvodu vynechání jednoho z motorů nuceni nouzově přistát nedaleko Istanbulu.[1] Místními úřady byli zadrženi, ale po zdlouhavých peripetiích se jim podařilo dostat se do Jeruzaléma, kde se na československém konzulátu 25. srpna 1943 přihlásili do Československé armády v zahraničí. Následovaly další problémy vyplývající z toho titulu, že se oficiálně jednalo o občany spojenecké země nacistického Německa, než se přes Káhiru a Alžír dostali do Spojeného království. Do Londýna dorazili 14. října 1943, kde jim Vladimír Clementis zorganizoval setkání s tiskem, neboť pochopil, že jimi absolvovaná anabáze bude pro britské noviny zajímavým tématem. Všichni byli přijati do Royal Air Force a Anton Vanko byl po přeškolení na britskou leteckou techniku u 57. OTU zařazen k 312. československé stíhací peruti. Dne 8. prosince 1944 zahynul ve stroji Supermarine Spitfire F Mk.IXC MH357 DU-Z na letišti Bradwell během startu k doprovodu bombardérů nad Duisburg. Za mlhy došlo ke srážce se za ním startujícím letounem, kdy se Vankův stroj z neznámých příčin pohyboval příliš pomalu. Oba stroje začaly hořet a Antonu Vankovi se neporařilo jej opustit. Pohřben byl na hřbitově v Brookwoodu. Dosáhl hodnosti štábního rotmistra.

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Posmrtná ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • Anton Vanko byl v roce 1991 in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka
  • V roce 2018 byla Antonu Vankovi v centru rodné obce Lednické Rovne odhalena pamětní deska[2]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Emil Kadnár - Útek cez Orient (2008)[3]
  • Drahoslav Machala - Ritieri oblohy (Atrakt, 1996)[4]
  1. VÁCLAVÍK, Josef. Lehký bombardovací a zvědný letoun AVIA B-71 (3. část). Historie a plastikové modelářství. Listopad 2000, roč. X., čís. 11, s. 2–9. ISSN 1210-1427. 
  2. Pamětní deska Antona Vanka na stránkách Free Czechoslovak Air Force Associates ltd
  3. Dílo na Databázi knih.cz
  4. Dílo na Databázi knih.cz

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]