Antonín Vokoun

Antonín Vokoun
Antonín Vokoun
Narození	8. března 1691; Bezno
Úmrtí	7. února 1757 (ve věku 65 let); Praha
Povolání	katolický kněz, katolický jáhen, kněz, kazatel, hudebník a katolický biskup
Nábož. vyznání	katolická církev
Funkce	titulární biskup (od 1748); pomocný biskup (od 1748); generální vikář
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Antonín Jan Václav Vokoun rytíř z Vokounsteina (8. března 1691, Bezno – 7. února 1757, Praha) byl český římskokatolický duchovní, od roku 1748 pomocný biskup pražský a titulární biskup kalinicenský.^[1]

Život

Jako pětidenního jej pokřtil jeho strýc Jan Matěj Vokoun, farář v Bezně, jemuž Antonínovy rodiče Václav a Lidmila Vokounovi vedli domácnost. Antonín Vokoun studoval v letech 1701 až 1703 na piaristickém gymnáziu v Kosmonosech a univerzitní vzdělání získal na pražské univerzitě. Filosofická studia dokončil roku 1709, teologická v roce 1714, kdy rovněž získal doktorát teologie. Poté začal pracovat jako vychovatel v rodině dvorního rady Freye z Freyenfelsu ve Vídni a v tamější katedrále sv. Štěpána také 6. dubna 1715 přijal kněžské svěcení. Od roku 1716 působil jako český kazatel v Leopoldstadtu u Vídně.

V roce 1719 se stal děkanem ve Vodňanech^[2] a roku 1723 také okrskovým vikářem vikariátu v jihovýchodní části Prácheňského kraje, nově nazývaného vodňanským, jejž spravoval od června 1722 jako jeho administrátor. Zasloužil se o obnovu vodňanského kostela Narození Panny Marie a tamního děkanství po velkém požáru města, k němuž došlo 27. května 1722. V březnu 1723 se spolu s Janem Václavem Xaverem Freyem z Freyenfelsu vydal do Itálie a navštívil také Řím a Loreto. Roku 1735 byl ustanoven asesorem arcibiskupské konzistoře a v březnu 1737 jejím kancléřem. V květnu 1738 se stal kanovníkem pražské metropolitní kapituly, o což již dříve opakovaně usiloval, a rezignoval na svůj děkanský úřad. Od 13. července 1744 až do své smrti působil také jako generální vikář pražské arcidiecéze. Dne 1. října 1748 byl jmenován pomocným biskupem pražským a titulárním biskupem kalinicenským. Marie Terezie jej spolu s jeho synovci povýšila do šlechtického stavu.

Byl znám jako milovník hudby, aktivní hudebník i sběratel hudebních nástrojů a partitur, které všechny odkázal pražské katedrále.

Dílo

Pulchri gressus in calceamentis Filiae Principis: Pulchri gressus in laceramentis Filii Comitis. A nebo: Roztrhaný Ssat S. Bernarda Slawně se stkwěgjcý, A Cýrkew Swatau nad mjru ozdobugjcý (1. vydání), Jan Karel Hraba, Praha 1731
Pulchri gressus in calceamentis Filiae Principis: Pulchri gressus in laceramentis Filii Comitis. A nebo: Roztrhaný Ssat S. Bernarda Slawně se stkwěgjcý, A Cýrkew Swatau nad mjru ozdobugjcý (2. vydání), František Karel Hladký, Praha 1754

Odkazy

Reference

↑ http://www.catholic-hierarchy.org/diocese/d4c64.html
↑ Děkan z přelomu 17. a 18. století dal Vodňanům zvon. Strakonický deník. 2007-09-10. Dostupné online [cit. 2020-12-28].

Literatura

Antonín Jan Václav Vokoun (1691-1757) a církevní správa jeho doby v Čechách, Městské muzeum a galerie, Vodňany 2008
Martin Valášek: Antonín Jan Vokoun: Roztrhaný šat sv. Bernarda, Listy filologické 3-4/2003, str. 254-284
Milan M. Buben, Pavel R. Pokorný: Encyklopedie českých a moravských pomocných (světících) biskupů (se supplementem sídelních biskupů), Libri, Praha 2014, str. 173-174

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Vokoun
Antonín Jan Václav Vokoun

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] ttp://www.catholic-hierarchy.org/diocese/d4c64.html

[2] Děkan z přelomu 17. a 18. století dal Vodňanům zvon. Strakonický deník. 2007-09-10. Dostupné online [cit. 2020-12-28].

[1]

[2]