Antonín Kachlík
| Antonín Kachlík | |
|---|---|
| Narození | 26. února 1923 Kladno |
| Úmrtí | 20. dubna 2022 (ve věku 99 let) |
| Alma mater | Akademie múzických umění v Praze Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze |
| Povolání | filmový režisér, scenárista, politik, filmový scenárista, divadelní režisér, dramaturg a spisovatel |
| Ocenění | zasloužilý umělec (1976) Řád práce Státní cena Klementa Gottwalda |
| Politická strana | Komunistická strana Československa |
| Choť | Květoslava Houdlová |
| Děti | Kateřina Kachlíková |
| Funkce | poslanec |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Antonín Kachlík (26. února 1923 Kladno-Rozdělov[1][pozn. 1] – 20. dubna 2022)[2] byl český režisér a filmový pedagog.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil v Rozdělově (dnes Kladno-Rozdělov) 26. února 1923. Vyrůstal v Malé Dobré, v roce 1931 se rodina přestěhovala do Prahy. Po maturitě na obchodní akademii v Karlíně byl totálně nasazen v nacistickém Německu jako hasič, na dovolenku odjel domů a zpátky už se nevrátil. Až do konce války se skrýval s falešnými doklady v Praze, byl aktivní v ilegální odbojové činnosti a také vstoupil do (ilegální) KSČ. Po válce byl zaměstnán na ministerstvu informací a současně studoval na Vysoké škole politické, odkud posléze přešel studovat na FAMU, kde vystudoval režii. Na počátku 50. let pracoval jako režisér a dramaturg v Divadle pracujících v tehdejším Gottwaldově, od roku 1956 přešel k Československému státnímu filmu na Barrandov, kde nejprve pracoval jako asistent režie a pomocný režisér, od roku 1960 až do roku 1987 pak jako samostatný režisér. Zároveň byl docentem na katedře režie pražské FAMU, kde v letech 1971–1992 vyučoval.
Archiv bezpečnostních složek jej eviduje jako Agenta StB s krycím jménem Tonda.[3][4][5]
Manželka, herečka Květoslava Houdlová zemřela v roce 1991. Dcera Kateřina (* 1956) je operní pěvkyní a pedagožkou.
Zemřel dne 20. dubna 2022.[2]
Členství v organizacích, funkce
[editovat | editovat zdroj]- člen KSČ
- funkcionář Svazu československých dramatických umělců
- předseda Svazu protifašistických bojovníků
- člen Svazu totálně nasazených
- 1976–1986 poslancem České národní rady
Tvorba
[editovat | editovat zdroj]Jeho režijní tvorba byla žánrově pestrá – od debutu Červnové dny, relativně novátorského příběhu (byl i autorem scénáře, poté vydaného v knižní podobě) lásky hornického učně a venkovské dívky, přes hudební film z vojenského prostředí Bylo nás deset podle vlastní literární předlohy. Ten se stal kultovním filmem pro mnoho generací, všech, kteří prošli tehdy povinnou vojenskou službou.[zdroj?] Debutovala v něm mimo jiné Olga Schoberová, kterou A.Kachlík pro tento film objevil. Zahrála si zde již tehdy slavná dvojice J. Suchý – J. Šlitr a zazněla zde i jejich píseň Zčervená, zčervená, když jí hladím ramena.
V roce 1969 natočil svůj nejlepší film Já, truchlivý bůh podle povídky Milana Kundery z knihy Směšné lásky, s Milošem Kopeckým a Pavlem Landovským v hlavních rolích. Film skončil kvůli Kunderovu jménu „v trezoru".
Tvorbu v období normalizace Kachlík začal pohádkou Princ Bajaja (1971), s Ivanem Palúchem, Magdou Vášáryovou a Františkem Veleckým v hlavních rolích. Snímek získal cenu na MFF dětského filmu v Benátkách. V dalších letech pokračoval v tvorbě maximálně průměrných filmů často poplatných době, například životopisného filmu o Klementu Gottwaldovi Dvacátý devátý z roku 1974.
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- vyznamenání Za vynikající práci
- Řád práce
- laureát Státní ceny Klementa Gottwalda
- 1976 – titul zasloužilý umělec
Filmografie
[editovat | editovat zdroj]- 1988 – O zatoulané princezně
- 1984 – Kouzelníkův návrat
- 1982 – Kouzelné dobrodružství (cena za nejlepší kameru a cena za nejlepší film od Organizace producentů na filmovém festivalu v San Sebastianu 1982)
- 1980 – Požáry a spáleniště (podle Jiřího Švejdy)
- 1979 – Na koho to slovo padne...
- 1978 – Radost až do rána
- 1977 – O moravské zemi
- 1976 – Náš dědek Josef
- 1974 – Dvacátý devátý
- 1973 – Jezdec formule risk
- 1973 – Zločin v Modré hvězdě
- 1972 – My, ztracený holky
- 1971 – Princ Bajaja
- 1969 – Já, truchlivý bůh
- 1966 – Smrt za oponou (podle románu Pavla Hejcmana Anděl hraje na violu)
- 1964 – Třiatřicet stříbrných křepelek
- 1963 – Bylo nás deset
- 1963 – Pršelo jim štěstí
- 1961 – Červnové dny
- 1948 – Vltava po válce
Dokument
- 1984 – Co bylo totální nasazení (cena za divácky nejúspěšnější film na Mezinárodním festivalu krátkých filmů v Oberhausenu 1984)[zdroj?]
Bibliografie
[editovat | editovat zdroj]- Bylo nás deset, Naše vojsko,1961
- Červnové dny, Státní nakladatelství dětské knihy,1968
- Jak se narodil Švejk a zemřel Hašek, ALFA-OMEGA, 2002 (literární scénář)
- Můj stříbrný vítr, 2009
- Nepovedené lásky aneb mé zakázané scénáře, BVD, 2009
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Jubileum režiséra. Rudé právo. 1983-02-25, s. 5. Dostupné online.
- ↑ a b c RUSÁ, Kateřina. Ve věku 99 let zemřel režisér Antonín Kachlík. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-4-20 [cit. 2022-4-20]. Dostupné online.
- ↑ Zemřel Antonín Kachlík – Divadelní noviny. www.divadelni-noviny.cz [online]. [cit. 2022-06-04]. Dostupné online.
- ↑ stb. www.szcpv.org [online]. [cit. 2022-06-04]. Dostupné online.
- ↑ JMENNÉ EVIDENCE [online]. [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- TUNYS, Ladislav. Otomar Korbelář. Praha: XYZ, 2011. 248 s. ISBN 978-80-7388-552-6.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Kachlík
- Antonín Kachlík v Česko-Slovenské filmové databázi
- Antonín Kachlík na portálu Paměť národa
- Antonín Kachlík v Internet Movie Database (anglicky)
