Antonín Jánošík
| Antonín Jánošík | |
|---|---|
| Narození | 26. července 1926 Lidečko  Československo |
| Úmrtí | 24. října 1950 (ve věku 24 let) Uherské Hradiště Československo |
| Národnost | česká |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Antonín Jánošík (26. července 1926[1] Lidečko – 24. října 1950 Uherské Hradiště) byl český dělník a protikomunistický odbojář odsouzený v politickém procesu komunistickým režimem k trestu smrti a v roce 1950 popraven.[2]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v roce 1926 v Lidečku rodičům Antonínovi a Anně.[3] V mládí absolvoval nejprve obecnou a posléze také měšťanskou školu. Zároveň v Lidečku pomáhal svým rodičům na jejich rodinném hospodářství. Měl dvě sestry, Annu a Františku.[4]
Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]
Na konci druhé světové války se zapojil do protinacistického odboje a stal se partyzánem.[4]
Po únoru 1948[editovat | editovat zdroj]
Po komunistickém převratu v únoru 1948 se rozhodl Československo opustit. V červenci 1948 tak skutečně učinil, přičemž po překročení hranice poté prošel několika uprchlickými tábory v západoněmeckém Bavorsku. Již v září 1948 se ovšem do Československa vrátil, tentokrát však již jako agent chodec instruovaný mj. Josefem Vávrou-Staříkem.[5] Po svém příchodu do země začal v říjnu 1948 spolupracovat s Rudolfem Lenhardem.[6] Jánošík se pak zapojil do pobočky odbojové organizace Světlana působící na Valašsku.[7] Tou dobou pobýval v opuštěné chatě v obci Střelná. V rámci své činnosti byl poté vedením odbojové skupiny instruován k rozšíření aktivit skupiny na Slovensko, v této činnosti se mu ale příliš nedařilo.[4]
Zatčení a poprava[editovat | editovat zdroj]
Státní bezpečnost ovšem činnost skupiny odhalila a v březnu 1949 začala členy skupiny zatýkat. Jánošík byl zatčen v dubnu 1949, nicméně během zatýkání se usilovně bránil a příslušníkům StB hrozil odpálením granátu ve své ruce či použitím střelné zbraně.[4] Vyšetřovatelům se ale nakonec podařilo Jánošíka zatknout. Poté byl Jánošík podroben brutálním výslechům a začal se připravovat na útěk z vězení v Uherském Hradišti, kde byl držen. Ten však nikdy neuskutečnil, neboť se o plánu na útěk vyšetřovatelé dozvěděli.[4] V dubnu 1950 byl v politickém procesu konaném v Gottwaldově za trestné činy velezrady a vyzvědačství odsouzen k trestu smrti, doživotní ztrátě občanských práv, ztrátě veškerého majetku a tučné pokutě v řádech desítek tisíc Kčs. Proti verdiktu se ještě odvolal, odvolání ovšem v červnu 1950 zamítl Nejvyšší soud.[5] Popraven byl společně s Lenhardem a Františkem Manou v říjnu 1950.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Antonín Jánošík. Vzpomínky [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online.
- ↑ Antonín Janošík (1926-1950) – Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online.
- ↑ seznam popravených pro politické trestné činy: TOTALITA. totalita.cz [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2024-06-16]. Dostupné online.
- ↑ a b ČÍŽOVÁ, Petra. POLITICKÁ PERZEKUCE NA JIHOVÝCHODNÍ MORAVĚ V LETECH 1948 - 1953. theses.cz. Dostupné online.
- ↑ Války, bitvy a šarvátky v datech.. www.facebook.com [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online.
- ↑ Milo Komínek (1926 - 2010). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online.
- ↑ Pamětní místa na komunistický režim [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online.