Přeskočit na obsah

Anna Sedlmayerová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Anna Sedlmayerová
Rodné jménoAnna Jungwirthová
Narození17. března 1912
Vranín u Štěpánovic
Úmrtí13. května 1995 (ve věku 83 let)
Tourov
Místo pohřbeníTřeboň
Povoláníprozaik
Témataliteratura a literatura pro děti a mládež
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Hrob Anny Sedlmayerové na hřbitově u sv. Alžběty v Třeboni

Anna Sedlmayerová (17. března 1912 Vranín u Štěpánovic[1] – 13. května 1995 Tourov)[2] byla česká spisovatelka.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Dětství

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako Anna Jungwirthová v rodině lesního ve schwarzenberských lesích Vojtěcha Jungwirtha (1879–??) a jeho manželky Boženy (1884–??),[1] rozené Baltové. (Božena Baltová byla druhá manželka Vojtěcha Jungwirtha poté, co zemřela první žena, její sestra Anna.)

Budoucí spisovatelka vyrůstala nejprve v myslivně rodném Vraníně, odkud chodila do školy do Štěpánovic. V roce 1921 se rodina přestěhovala na samotu Holickovna (dnes část Třeboně Holičky)[3] Do školy a poté do gymnázia chodila v Třeboni, kde v roce 1930 maturovala. V roce 1932 se provdala a žila v Praze–Hostivaři, do Prahy se její rodiče přestěhovali v roce 1938.[4]

V roce 1946 se s manželem přestěhovala do Ústí nad Labem. Zde se stala úspěšnou spisovatelkou. Pro nesouhlas se vpádem cizích vojsk do Československa v roce 1968 byla v roce 1970 vyloučena z KSČ a nemohla publikovat. (Postoj režimu ke spisovatelce naznačuje i kritika detektivky Od večera do rána, zveřejněná v Rudém právu roku 1970.[5])

Od roku 1991 žila v jihočeském Tourově, kde zemřela.[6] Je pohřbena na starém hřbitově v Třeboni.[7]

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]

Od sňatku v roce 1932 žila v Hostivaři, manžel Karel byl úředník.[2][8] Odsud se v roce 1946 přestěhovala do Ústí nad Labem.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Časopisecké práce

[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1945 publikovala v denících a časopisech Práce, Květy, Tvorba, Besedy venkovské ženy, Rudé právo, Vlasta, Literární noviny, Zemědělské noviny, Jihočeská pravda (České Budějovice).[2]

Knižní vydání

[editovat | editovat zdroj]
  • Juk (knížka o jezevčíkovi, pásmo vzpomínek na dětská přátelství, ilustrace Jan Hladík; V Praze, Česká grafická Unie 1946)
  • Dům na zeleném svahu (Havlíčkův Brod, Jiří Chvojka 1947)
  • Kačenka (ilustrace Alena Ladová; V Praze, Práce 1947 a 1948))
  • Márinka (román pro dospívající dívky; Třebechovice pod Orebem, Antonín Dědourek 1947)
  • Překročený práh (Praha, ROH/Práce 1949, Československý spisovatel 1955)
  • Z prvních řad (román; Praha, Práce 1952, Československý spisovatel 1953)
  • Každé jaro pampelišky (román; Praha, Československý spisovatel 1955, 1956, 1957, 1961, 1970 spolu s Všechny cesty vedou domů)
  • Všechny cesty vedou domů (román; Praha, Svobodné slovo-Melantrich 1958)
  • Pomozte mi, Terezo! (Praha, Československý spisovatel 1961, 1962, 1966)
  • Grandlová brož (Praha, Svobodné slovo 1962
  • O zajíčkovi Březňáčkovi a myšce Šišněrce (Pohádky pro Lukáška, ilustrace Květa Pacovská; Praha, SNDK 1964 a Tina 1992 Pohádky pro Lukáška)
  • Všechny cesty vedou domů (Praha, Československý spisovatel 1964)
  • Zelené pastely(Praha, Československý spisovatel 1964 a České Budějovice, Dona 1994)
  • České středohoří (spolu s Miroslavem Peterkou; Praha, Orbis 1965)
  • Déšť ustal k večeru (Praha, Svobodné slovo 1965)
  • Kdesi uprostřed života (ilustrace Junek Ševčík; Praha, Svobodné slovo 1967)
  • Láskám hrozí smrt (Liberec, Severočeské nakladatelství 1967)
  • Tráva a vítr (Praha, Československý spisovatel 1968)
  • Na cestách (Liberec, Severočeské nakladatelství 1969)
  • O mrtvých jen dobré (Liberec, Severočeské nakladatelství 1969)
  • Od večera do rána (Kriminální román; Praha, Československý spisovatel 1969)
  • Tráva a vítr (Praha, Československý spisovatel 1969)
  • Čtyři detektivky (Pomozte, mi, Terezo!, Grandlová brož, Láskám hrozí smrt, Déšť ustal k večeru; Liberec, Severočeské nakladatelství 1970)
  • Symbol zůstal mramorový (detektivní příběh z roku 1967; Ústí nad Labem, Severočeské nakladatelství 1989)
  • Tam zpívá slavík až po půlnoci (Praha, Jiří Chvojka 1991)
  • Tereza po 25 letech (Ústí nad Labem, Severočeské nakladatelství 1991)
  • Na cestách, od Sicílie až po Skotsko (Vimperk, Nakladatelství Tiskárny Vimperk 1992 Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Dům (román; Praha, V ráji 1993)
  • Noc plná útěchy (Praha, Naše vojsko 1994 Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Jak se vařívalo a žilo v jihočeské hájovně (z rukopisných textů vybrala Marie Vodičková; Praha, Olympia 1998)
  • Na Límečku (Praha, Šulc - Švarc 2009)

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]

Rozhlas

[editovat | editovat zdroj]

Romány Anny Sedlmayerové sloužily jako náměty rozhlasových her rozhlasového studia Ústí nad Labem (Márinka (1947), Každé jaro pampelišky (1956), Neznámá z Labe podle románu Pomozte mi, Terezo! (1961), Vražda bez paragrafů (podle Déšť ustal k večeru, 1963), Zelené pastely (četba na pokračování 1993)[9]

Divadlo

[editovat | editovat zdroj]

Román Dům na zeleném svahu zdramatizoval Vojtěch Cach a v roce 1947 hru uvedlo divadlo v Teplicích; následně byla uvedena i v Praze.[10]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Soupis obyvatel, Vranín, 191, snímek 3
  2. ↑ a b c Slovník české literatury po roce 1945: Anna Sedlmayerová
  3. ↑ SOA Třeboň: Holickovna (půdorys 1894)
  4. ↑ Obnovená tradice, Jiří Cukr: Jihočeské dětství spisovatelky Anny Sedlmayerové. www.hss.barok.org [online]. [cit. 2019-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-09. 
  5. ↑ Miroslav Šolc: Kriminální román a polednový vývoj. Rudé právo. 28. 5. 1970, s. 5. Dostupné online. 
  6. ↑ PSÍKOVÁ, Jiřina. Anna Sedlmayerová – spisovatelka našeho kraje. Třeboňský SVĚT. Roč. 2012, čís. 10, s. 9. Dostupné online. 
  7. ↑ Technické služby Třeboň: Plánek hřbitova. www.ts-trebon.cz [online]. [cit. 2019-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  8. ↑ Pražský adresář 1937/1938, Sedlmajer Karel, úředník a manž. Anna, Hostivař
  9. ↑ Panáček v říši mluveného slova: vyhledávání "Anna Sedlmayerová"
  10. ↑ Různé zprávy a oznámení/Novinka. Rudé právo. 7. 12. 1947, s. 7. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BENDOVÁ, Vendula. Jazyk a styl Anny Sedlmayerové. České Budějovice, 2017. Diplomová práce. Jihočeská univerzita. Vedoucí práce Bohumila Junková. 2019-02-08. Dostupné online.
  • HARŠOVÁ, Vendula. Tematika odsunu v díle Anny Sedlmayerové. České Budějovice, 2012. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita. Vedoucí práce Martina Halamová. 2019-02-08. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anna_Sedlmayerová&oldid=24223488“