Přeskočit na obsah

Anna Marie Františka z Lichtenštejna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Anna Marie Františka z Lichtenštejna
1. kněžna z Dietrichsteinu
Ve funkci:
24. března 1631 – 26. dubna 1639
Předchůdcetitul knížete udělen manželovi
NástupceŽofie Anežka z Mansfeldu

Narození7. prosince 1597
Úmrtí26. dubna 1640 (ve věku 42 let)
Místo pohřbeníDitrichštejnská hrobka
Choť(1618) Maxmilián z Dietrichsteinu (1596–1655)
RodičeKarel I. z Liechtensteinu (1569–1627) a Anna Marie Šemberová z Boskovic a Černé Hory (1575–1625)
DětiFerdinand Josef z Ditrichštejna
Marie Klára z Ditrichštejna
Marie Markéta z Ditrichštejna
Marie Eleonora z Ditrichštejna
Johana Beatrix z Ditrichštejna
Anna Františka z Ditrichštejna
Maxmilián Ondřej z Ditrichštejna
PříbuzníErdmunda Tereza z Ditrichštejna[1], Jakub Antonín z Ditrichštejna, Walter František Xaver z Ditrichštejna a Leopold Ignác z Ditrichštejna (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Marie Františka z Lichtenštejna, případně z Liechtensteinu (německy Anna Maria Franziska von Liechtenstein; 7. prosince 1597[2] Valtice[zdroj?]26. dubna 1639[2] Mikulov[zdroj?]) byla moravská šlechtična, princezna z Lichtenštejna a po sňatku s Maxmiliánem z Ditrichštejna v roce 1629 hraběnka a od roku 1631 až do své smrti kněžna z Ditrichštejna.

Princezna Anna Marie se narodila roku 1597 jako nejstarší dcera Karla I. z Lichtenštejna (1569–1627) a Anny Marie Šemberové z Boskovic a Černé Hory (1575–1625).[3]

Dne 23. dubna 1618 se v Lednici provdala za Maxmiliána z Ditrichštejna (1596–1655). Sňatek byl promyšleným a cílevědomým aktem prestižního spojení dvou významných šlechtických rodin Lichtenštejnů a Ditrichštejnů.[4] Anna Marie Františka zemřela v roce 1639, po její smrti se Maxmilián se v roce 1640 oženil podruhé, jeho druhou manželkou stala Žofie Anežka z Mansfeldu (16191677), dcera polního maršála Volfa z Mansfeldu a neteř císařského nejvyššího štolby Bruna z Mansfeldu.

Stejně jako později její manžel byla pochována v Ditrichštejnské hrobceMikulově.[2] Její současná cínová rakev pochází až z poloviny 19. století a je zdobena rodovými erby Lichtenštejnů a Ditrichštejnů.[2]

Manželství a potomstvo

[editovat | editovat zdroj]

Anna Marie z Lichtenštejna a Maxmilián z Ditrichštejna měli sedm dcer a čtyři syny[5]:[pozn. 1]

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Hartman z Lichtenštejna-Valtic
 
 
Jiří Hartman I. z Lichtenštejna
 
 
 
 
 
 
Johana z Mainburgu
 
 
Hartman II. z Lichtenštejna
 
 
 
 
 
 
Jiří VI. z Lichtenštejna-Steyreggu
 
 
Zuzana z Lichtenštejna
 
 
 
 
 
 
Magdalena z Polheimu
 
 
Karel I. z Lichtenštejna
 
 
 
 
 
 
Oldřich II. Ortenburský
 
 
Karel I. Ortenburský
 
 
 
 
 
 
Veronika z Aichbergu
 
 
Anna Marie Ortenburská
 
 
 
 
 
 
Linhart II. z Frauenbergu
 
 
Maxmiliana z Fraunberg-Haagu
 
 
 
 
 
 
Amálie z Leuchtenbergu
 
Anna Marie z Lichtenštejna
 
 
 
 
 
Oldřich Trnavský z Boskovic
 
 
Václav Bučovický z Boskovic
 
 
 
 
 
 
Kateřina z Ilburka
 
 
Jan Šembera z Boskovic
 
 
 
 
 
 
...
 
 
Anna Pohomiřská z Ojnice
 
 
 
 
 
 
...
 
 
Anna Marie Šemberová z Boskovic a Černé Hory
 
 
 
 
 
 
Wolfgang Albrecht Krajíř z Krajku
 
 
Albrecht Krajíř z Krajku
 
 
 
 
 
 
Žofie Křinecká z Ronova
 
 
Anna Krajířová z Krajku
 
 
 
 
 
 
...
 
 
Marie Magdalena Kostomlatská z Vřesovic
 
 
 
 
 
 
...
 
  1. Uvádí se také, že porodila dvanáct dětí.[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anna Maria del Liechtenstein (1597) na italské Wikipedii.

  1. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. a b c d e BRICHTOVÁ, Dobromila. Pod tvými ochrannými křídly. Od loretánského kostela k hrobce Dietrichsteinů v Mikulově. Mikulov: Turistické informační centrum Mikulov, 2014. 96 s. ISBN 978-80-260-6977-5. S. 75. 
  3. Rodokmen Lichtenštejnů na webu euweb.cz dostupné online
  4. SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenberků za vlády Leopolda I.; Jihočeská univerzita České Budějovice, 2013; s. 203, 208–209 ISBN 978-80-7394-165-9
  5. Rodokmen Ditrichštejnů na webu euweb.cz dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]