Anna Honová
| Anna Honová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 8. srpna 1926 Slavičín |
| Úmrtí | 1. dubna 2019 (ve věku 92 let) |
| Ocenění | medaile Za zásluhy účastník odboje a odporu proti komunismu |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Anna Honová (rodným jménem Anna Krmenčíková, 8. srpna 1926 Slavičín – 1. dubna 2019) byla česká disidentka a politická vězeňkyně.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Anna Honová se narodila 8. srpna 1926 ve Slavičíně jako Anna Krmenčíková. Od roku 1933 vyrůstala v Uherském Brodě, městské části Židovna. Z té se začátkem 40. let stalo židovské ghetto a Krmenčíková v té době pomáhala svým židovským spolužačkám, kdy jim nosila knihy a jídlo.[1] V Uherském Brodě také absolvovala střední obchodní školu. V roce 1943 se přestěhovala do Prahy, kde získala místo administrativní pracovnice v lékárně. V Praze bydlela u Růženy Pokorné-Purkyňové, kde se každý týden scházela pražská inteligence včetně Anny Masarykové nebo Jana Dědiny a Krmenčíková se těchto setkání také účastnila.[2] V roce 1948 se kvůli nemoci matky a sestry vrátila zpět do Uherského Brodu a začala zde pracovat jako účetní v továrně na léčivé bylinné směsi Raciola. Vedení této firmy bylo zapojeno do disidentských aktivit. Poté, co pomáhala ukrýt ředitelovu tajnou korespondenci, byla v roce 1950 zatčena a odsouzena k dva a půl rokům vězení.[3] Na svobodu se dostala v roce 1952. Po propuštění se vrátila zpět do Uherského Brodu, kde začala pracovat v prodejně textilu.[4] V roce 1968 se podílela na založení regionální pobočky spolku politických vězňů K 231.[5] Při té příležitosti vystoupila v uherskohradišťském sále Reduta s příspěvkem „Ženy v dobách temna“.[6] Po Sametové revoluci byla aktivní v Konfederaci politických vězňů a s přednáškami navštěvovala školy. Podle médií jí měl být během oslav vzniku Československa 28. října 2007 udělen Řádem Tomáše Garrigua Masaryka,[7] ale nakonec jí tehdejší prezident Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy II. kategorie.[8] 21. listopadu 2014 obdržela od tehdejšího ministra obrany Martina Stropnického osvědčení účastnice odboji a odporu proti komunismu.[9] Zemřela 1. dubna 2019.[10]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ FUKSOVÁ, Jana. Zemřela bojovnice za svobodu Anna Honová, vězněná byla i v Hradišti. iDNES.cz [online]. 2019-04-04 [cit. 2020-12-29]. Dostupné online.
- ↑ Anna Honová (1926) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2020-12-29]. Dostupné online.
- ↑ DRDA, Adam. Grebeníček, Holub, Hlavačka, Šimčák a další. Chtěla jsem, aby se vědělo, co dělali. Příběh politické vězeňkyně Anny Honové. Český rozhlas Plus [online]. Český rozhlas, 2019-04-14 [cit. 2020-12-29]. Dostupné online.
- ↑ „Aby se to už nikdy neopakovalo.“ Seděla ve vězení, kde týrali vězně. A přesto bojovala dál. Forum24 [online]. 2019-04-20 [cit. 2020-12-29]. Dostupné online.
- ↑ Anna Honová [online]. Paměť národa [cit. 2020-12-29]. Dostupné online.
- ↑ Bití bejkovcem, elektrický proud a okovy, vzpomíná vězenkyně [sic] z „Grebeníčkova“ kriminálu. HlídacíPes.org [online]. 2019-04-19 [cit. 2020-12-29]. Dostupné online.
- ↑ Klaus vyznamená grafika Kulhánka či odbojářku Honovou. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2007-10-27 [cit. 2020-12-29]. Dostupné online.
- ↑ Tisková zpráva Kanceláře prezidenta republiky. hrad.cz [online]. 2007-10-28 [cit. 2021-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-10-30.
- ↑ MECA, Viktor. Anna Honová: Kritika režimu šla do světa s bylinkami [online]. Ministerstvo obrany České republiky, 2014-11-25 [cit. 2020-12-29]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ DRDA, Adam. Příběh Anny Honové: Chtěla jsem, aby se vědělo, co udělal Grebeníček i další. Deník [online]. 2019-04-21 [cit. 2020-12-29]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Anna Honová na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Anna Honová
