Přeskočit na obsah

Andrej Cvinček

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Andrej Cvinček
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946
Poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci:
1946 – 1948
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSL
Demokratická strana
Narození27. listopadu 1880
Olešná
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. května 1949 (ve věku 68 let)
Nitra
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profesepolitik
Náboženstvíkatolicismus
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Andrej Cvinček (27. listopadu 1880[1][2][3] Olešná[1][3] – 16. května 1949[2][1][3] Nitra[1][3]) byl slovenský a československý římskokatolický kněz a politik, poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Slovenské národní rady za Demokratickou stranu.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Působil jako římskokatolický kněz.[4] Vystudoval gymnázium v Žilině a Nitře a absolvoval studium teologie v Budapešti. Roku 1904 byl vysvěcen na kněze. Působil potom coby kaplan na různých místech na Slovensku (Nováky, Horná Súč, Čápor), byl administrátorem v Mojtíně a farářem v Krásnu nad Kysucou. Od roku 1926 vykonával úřad kanovníka v Nitře. V roce 1937 se stal papežským prelátem, roku 1938 apoštolským protonotářem a roku 1940 kanovníkem lektorem.[3]

Už před rokem 1918 přispíval do náboženského tisku. Zabýval se též ovocnářstvím a zahradnictvím. Byl členem Spolku svatého Vojtěcha.[3]

V meziválečném období byl v rámci katolického kléru na Slovensku stoupencem čechoslovakismu.[3] Od roku 1925[3] byl členem Československé strany lidové.[5] Cvinček se spolu s Martinem Mičurou podílel na založení slovenské organizace této, dosud převážně v českých zemích působící, strany. Byl členem jejího předsednictva. Od roku 1928 až do roku 1938 zasedal za ČSL v Slovenském zemském zastupitelstvu.[6]

Nesouhlasil s politikou tzv. slovenského štátu a byl aktivní v odboji.[6] Patřil mezi účastníky Slovenského národního povstání a zasedal v povstalecké Slovenské národní radě.[5]

V letech 1945–1946 byl poslancem a místopředsedou Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Poslancem byl do roku 1946 do konce funkčního období (do parlamentních voleb v roce 1946).[7]

Na základě výsledků parlamentních voleb roku 1946 byl zvolen do Slovenské národní rady.[8] V letech 1946–1948 byl místopředsedou Slovenské národní rady.[9] Mandátu poslance SNR se vzdal v březnu 1948.[10]

Po válce zastával post nitranského kanovníka. V březnu 1946 patřil mezi členy Demokratické strany, kteří uvažovali o odchodu a utvoření nové formace nazývané pracovně Křesťansko-republikánská strana. V dubnu ale s ním vedení Demokratické strany podepsalo takzvanou aprílovou (dubnovou) dohodu, která vyšla vstříc programově i personálně katolickému táboru. Výsledek dohody zavazoval Cvinčeka a další politiky odvolat svůj podpis pod vznikem nové strany. Vrátil se pak do Demokratické strany a od roku 1946 zasedal v jejím užším předsednictvu (nová katolická strana vznikla jako Strana slobody, ale oslovila jen menší část původních aktivistů). Byl místopředsedou Demokratické strany. V roce 1946 byl zatčen jeho spolupracovník Ján Kršjak a označen za exponenta bývalé HSĽS.[11][12] V roce 1947 se Andrej Cvinček v policejních zprávách uvádí jako kanovník a politik a jeden těch z představitelů Demokratické strany, který je zároveň hodnostářem katolické církve.[13]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d MINÁČ, Vladimír. Malý slovenský biografický slovník: A-Ž. Generálny heslár SBS [online]. Matica slovenská, 1982 [cit. 2015-01-23]. S. 100. Dostupné online. (slovensky) 
  2. ↑ a b Andrej Cvinček [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h PEHR, Michal. Cestami křesťanské politiky : Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích. [s.l.]: AKROPOLIS, 2007. 373 s. Dostupné online. ISBN 978-80-86903-53-8. S. 51. 
  4. ↑ CVINČEK Andrej, Msgre [online]. historie.upol.cz [cit. 2011-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-25. 
  5. ↑ a b GREGUŠ, Ctibor. Slovensko, dlhá cesta k suverenite [online]. Tatrapress, 1991 [cit. 2015-01-23]. S. 61. Dostupné online. ISBN 8085260093. (slovensky) 
  6. ↑ a b Historický časopis, Svazek 51 [online]. Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 2003 [cit. 2015-01-23]. S. 516. Dostupné online. (slovensky) 
  7. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. 
  8. ↑ 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ letz, Róbert: Dokumenty k procesu s katolíckymi biskupmi Jánom Vojtaššákom, Michalom Buzalkom a Pavlom Gojdičom [online]. upn.gov.sk [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  10. ↑ 14. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-10]. Dostupné online. 
  11. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1194, 1196. 
  12. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 295, 300. 
  13. ↑ Žáček, Pavel: V – 101. Agent, ze kterého se dalo žít [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Andrej_Cvinček&oldid=24059928“