Andreas Osenbruck
| Andreas Osenbruck | |
|---|---|
| Narození | 1570 nebo 16. století |
| Úmrtí | 1622 |
| Povolání | zlatník a klenotník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Andreas Osenbruck (též Ondřej Ofenperk, Osnabruck, Offenberg, Osenrück, Osenpeck, Ochsenbruck), někdy též Andreas Ochsenbruck (* před 1570 Německo – po 1622) byl v Praze naturalizovaný německý zlatník a klenotník v období rudolfínského manýrismu.
Život
[editovat | editovat zdroj]O jeho původu a vyučení zatím není nic známo. Podle jména byl rodem Němec, pokud by správný přídomek zněl Ochsenbruck, pak mohl pocházet ze stejnojmenné obce v okrese Norimberk. Před rokem 1611 přesídlil do Prahy a stal se dvorním (komorním) zlatníkem, jak svědčí jeho jméno v komorních účtech císaře Rudolfa II. na Pražském hradě. Až do roku 1619 pracoval v Praze, nejdříve pro císaře Rudolfa II., a dále pro jeho bratra Matyáše. Až do roku 1622 působil také ve městě[1].
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Pro císaře a jeho dvořany vytvořil mnohé klenoty a šperky. Nejslavnější ze zlatých řetězů je ten pražský se 17 figurálními přívěsky, který později posloužil jako svatební šperk Christiana I., z Eggenbergu a Marie Arnoštky ze Šternberka[2], darovaný jejich zpovědníku Janovi Ignáci Dlouhoveskému, který byl proboštem Metropolitní kapituly svatovítské a přívěsky dal namontovat na monstranci darovanou do Svatovítského pokladu. V roce 1988 byly přívěsky z monstrance sňaty a dosud jsou vystaveny v expozici Příběh Pražského hradu. Dále Osenbruck zhotovil řetěz druhotně darovaný voršilkám v Brně. Dochovaly se také tři zlaté montáže nádob z řezaných drahokamů, například jaspisová konvice ve sbírkách Kunsthistorisches Musea ve Vídni.
Jeho nejslavnější prací je zlaté žezlo a zlaté jablko korunovačních klenotů, zhotovené pro císaře Matyáše roku 1615, zdobené emailem a posázené diamanty, mořskými perlami a safíry. Žezlo je signované. V letech 1602 až 1804 sloužilo jako součást insignií římských císařů, dnes je vystaveno ve Světské klenotnici Hofburgu ve Vídni. Podle stylu je žezlo přizpůsobeno Rudolfově koruně, a tak byl Osenbruck přímým následovníkem Jana Vermeyena.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DISTELBERGER, Rudolf: Die Kunstkammerstücke, in: Prag um 1600, Kunst und Kultur am Hofe Rudolfs II.. Katalog der Ausstellung in Essen und Wien, Freren 1988, s. 449-452.
- STEHLÍKOVÁ, Dana: Encyklopedie českého zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví. Praha Libri 2003, citovaná strana 350; ISBN 80-85983-90-7.
- STEHLÍKOVÁ, Dana: Bohemia sancta, křesťanské umění osmi století. Nakladatelství Lidové noviny Caltanissetta-Syrakusy-Praha 2004.
