Andreas Altomonte
| Andreas Altomonte | |
|---|---|
| Narození | 1699 Rakousko |
| Úmrtí | 13. června 1780 (ve věku 80–81 let) nebo 12. června 1780 (ve věku 80–81 let) Vídeň |
| Povolání | architekt, rytec leptů, rytec a malíř |
| Významná díla | Letohrádek Bellarie |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Andreas Altomonte (1699–12. června 1780 Vídeň)[1] byl rakouský architekt činný ve Vídni a v Čechách, kde projektoval světské a sakrální stavby pro přední šlechtické rody, zejména pro Schwarzenbergy.
Život
[editovat | editovat zdroj]Místo ani přesné datum narození budoucího architekta nejsou známé. Narodil se v rodině malíře Martina Hohenberga. Ten údajně pocházel z oblasti Neapole a své příjmení si časem poitalštil (hoher Berg = Alto monte = vysoká hora). Jeho syn Andreas vystudoval akademii ve Vídni, kde se věnoval hlavně kresbě a dekoracím. V roce 1738 byl jmenován císařským komorním a divadelním kreslířem.[2] Od roku 1759 byl dvorním stavitelem ve Vídni a od roku 1763 dvorním malířem divadelních kulis.[3] Andreův starší bratr Bartolomeo byl významný malíř fresek, stejně jako jejich otec.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Altomonte byl činný v Čechách a v Rakousku. V Čechách byli jeho hlavními zadavateli příslušníci významných šlechtických rodů: Schwarzenbergové a Lobkovicové. Ve své tvorbě vycházel z barokního klasicismu.[4]
Schwarzenberská kapitola jeho tvorby je spjatá především s Českým Krumlovem. Za Josefa I. Adama ze Schwarzenbergu zde došlo v polovině 18. století k rozsáhlé úpravě zámku. Altomonte byl jmenovaný knížecím stavebním ředitelem. Ve 40. letech 18. století zde navrhl francouzský park, inspirovaný zahradou v Schönbrunnu. Později, v roce 1762, navrhl terasu, do níž zakomponoval Neptunovu fontánu, bazény a balustrády s mytologickými plastikami a vázami.[5] V letech 1755–1757 byl podle jeho projektu přestavěn, už v rokokovém stylu, Letohrádek Bellarie.[6] V areálu krumlovského zámku Altomonte rovněž navrhl budovu zimní jízdárny, která se stavěla v letech 1744–1745. Podle Altomontova návrhu vznikla také vyřezávaná knížecí lóže a hudební kruchta v Maškarním sále.[7] Někteří autoři připisují autorství skici k nástěnné malbě karnevalového výjevu v redutním sále zámku Altomontemu.[8] Na zámku jsou vystaveny pozlacené sáně z roku 1745, které Altomonte navrhl.[9] Ve vnitřním městě přestavoval budovu prelatury v dnešní Horní ulici čp. 155. Se Schwarzenbergy má nepochybně souvislost i Altomontem navržený hlavní oltář v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kájově, na jehož vrcholu je umístěn schwarzenberský erb.
Další stavbu pro Schwarzenbergy realizoval Altomonte v Postoloprtech. Josef Adam Schwarzenberg ho pověřil stavbou nového kostela, zasvěceného Nanebevzetí Panny Marie.[10] Základní kámen ke stavbě byl položen 13. října 1746, 16. září 1743 byla byl kostel vysvěcen.[11] Vzorem byl architektovi o dvacet let starší kostel sv. Jana Křtitele v hornorakouském městě Groß-Siegharts. Takřka shodné je jak průčelí, tak půdorys.[9]. Altomonte také prováděl drobnější úpravy postoloprtského zámku. Podle jeho návrhu bylo již nedochovanými freskami vyzdobeno několik místností vedle jídelny.[12]
Další dvě Altomontovy stavby vznikly na lobkovických panstvích. Je to přestavba původně románského kostela svatého Jiljí v Bečově u Mostu, provedená po roce 1751,[13] a nedokončená hraběcí kaple poblíž zámku Jezeří, stavěná od roku 1753 pro knížete Ferdinanda Josefa z Lobkowicz.[14].
Ve Vídni pracoval Altomonte rovněž pro Josefa Adama Schwarzenberga. V letech 1751–1752 se podle jeho projektu stavěla jízdárna při Schwarzenberském paláci, přestavěná ve 20. letech 20. století. Altomontovým dílem je rovněž hlavní portál kostela svatého Petra ve Vídni z téže doby.[1].
Galerie – Český Krumlov
[editovat | editovat zdroj]-
Bývalá prelatura -
Bellarie v zámecké zahradě -
Zámecká jízdárna -
Maškarní sál v zámku -
Terasa s Neptunovou kašnou v zámecké zahradě
.jpg)
Galerie – ostatní místa
[editovat | editovat zdroj]-
Hlavní oltář kostela Nanebevzetí Panny Marie v Kájově -
Kostel sv. Jiljí v Bečově -
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Postoloprtech -
Nedostavěná hraběcí kaple u zámku Jezeří -
Portál kostela sv. Petra ve Vídni -
Bývalá jízdárna Schwarzenberského paláce ve Vídni, sídlo švýcarského velvyslanectví
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Andrea Altomonte [online]. Wien: Stadt Wien [cit. 2024-12-15]. Dostupné online.
- ↑ ROEDL, Bohumír; MACH, Václav. Postoloprtsko. Postoloprty: Město Postoloprty, 2021. 199 s. ISBN 978-80-87019-24-5. S. 61.
- ↑ VLČEK, Pavel. Ilustrovaná encyklopedie českých zámků. Praha: Libri, 1999. 623 s. ISBN 80-85-983-61-3. S. 522. (Dále jen Vlček 1999).
- ↑ Vlček 1999, s. 111.
- ↑ DVORSKÝ, Jiří (ed). Dějiny českého výtvarného umění II/2. Praha: Academia, 1989. 906 s. ISBN 80-200-0069-0. S. 682.(Dále jen Dvorský 1989).
- ↑ NAŇKOVÁ, Věra. Drobná zjištění k českému baroknímu umění. Umění. 1969, roč. 27, s. 621.
- ↑ POCHE, Emanuel (ed). Umělecké památky Čech I. Praha: Academia, 1977. 643 s. S. 217. (Dále jen Poche I).
- ↑ NEUMANN, Jaromír. Český barok. Praha: Odeon, 1974. 346 s. S. 279.
- ↑ a b ROEDL, Bohumír. Osobnosti Postoloprtska. Postoloprty: Město Postoloprty, 2024. 66 s. S. 7.
- ↑ Dvorský 1989, s. 683.
- ↑ VESELÝ, Johann. Geschichte der fürstlich Schwarzenberg´schen Domaine Postelberg. Praha: Nákladem vlastním, 1893. 159 s. S. 40–41.
- ↑ Vlček 1999, s. 418.
- ↑ PAMÁTKOVÝ KATALOG. Kostel sv. Jiljí [online]. Praha: Národní památkový ústav. Dostupné online.
- ↑ Poche I, s. 590.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Andreas Altomonte na Wikimedia Commons
