Andrea Sedláčková
| Andrea Sedláčková | |
|---|---|
 Andrea Sedláčková v roce 2014 | |
| Narození | 22. února 1967 (57 let) Praha,  Československo |
| Bydliště | Praha, Paříž |
| Národnost | Česká, Francouzská |
| Vzdělání | FAMU FEMIS |
| Alma mater | Akademie múzických umění v Praze La Fémis |
| Povolání | režisérka, scenáristka, herečka, střihačka |
| Titul | Rytíř Řádu umění a literatury (Francie) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Andrea Sedláčková (* 22. února 1967 Praha) je česká režisérka, scenáristka a herečka. Natočila několik celovečerních filmů, řadu televizních filmů pro Českou televizi a několik divácky úspěšných dokumentů. K převážné většině z nich napsala i scénář. Z celovečerních filmů Andrey Sedláčkové jsou zřejmě nejznámější filmy Musím tě svést a Fair Play. Z televizních filmů je nejvýraznější částečně autobiografický cyklus Ze života pubescentky, Můj otec a ostatní muži, Krásný čas, Opravdová láska a Dívka za zrcadlem. Hlavní hrdinku Renátu (od druhého filmu cyklu) ztvárnila Tatiana Vilhelmová.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]V letech 1986–1989 studovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU. V roce 1989 emigrovala do Francie, kde dne 17. listopadu 1989 získala politický azyl.[1] V letech 1990–1993 studovala režii a střih na FEMIS v Paříži. Ve Francii se živí střihem hraných filmů, kterých odstříhala přes třicítku. V Čechách (na Moravě a ve Slezsku) působí jako scenáristka, režisérka hraných a dokumentárních filmů a publikovala dva romány.
Má dvě děti. Žije střídavě v Praze a v Paříži.[2]
Filmografie
[editovat | editovat zdroj]Herectví
[editovat | editovat zdroj]- Muž přes palubu (1980)
- Jen si tak trochu písknout (1980)
- Skleněný dům (1981)
- Třetí patro (1985)
- Bony a klid (1987)
- Pražská pětka (1988)
- Dobrá čtvrť (2005)
Scénář
[editovat | editovat zdroj]Režie
[editovat | editovat zdroj]- Polobotky (1997)
- Intuice (1998)
- Ze života pubescentky (1999)
- Oběti a vrazi (2000)
- Musím tě svést (2002)
- Můj otec a ostatní muži (2003)
- Krásný čas (2006)
- Opravdová láska (2007)
- Rytmus v patách (2009)
- Fair Play (2014)
- Dívka za zrcadlem (2018)
- Backstage (2018)
- Můj otec Antonín Kratochvíl (2020)
Dokument
[editovat | editovat zdroj]- Co jste dělali v listopadu? (1994)
- Po schodech paměti (1995)
- Lidé, kteří nás také soudí (1996)
- Poslanecké tance (1997)
- Rychlé starty (1995)
- Život podle Václava Havla (2015)
- Toyen, baronka surrealismu
Bibliografie
[editovat | editovat zdroj]- Moje pařížská revoluce (2014)
- Každý něco tají (2017)
- Téměř nesmrtelná láska (2021)
- Toyen, první dáma surrealismu (2023)
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- nominaci na Césara – střih: film Welcome (2009)
- nominace v kategoriích nejlepší režie a scénář na Cenách české filmové kritiky 2014 za film Fair Play
- francouzský Řád umění a literatury v hodnosti rytířky (2021)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrea Sedláčková na Wikimedia Commons 
Osoba Andrea Sedláčková ve Wikicitátech- Andrea Sedláčková na Kinoboxu
- Andrea Sedláčková v Česko-Slovenské filmové databázi
- Andrea Sedláčková ve Filmové databázi
- Andrea Sedláčková v Internet Movie Database (anglicky)
- Udělení francouzského Řádu umění a literatury v hodnosti rytířky
