Přeskočit na obsah

Andrés Sorel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Andrés Sorel
Rodné jménoAndrés Martínez Sánchez
Narození1937
Segovia
Úmrtí7. ledna 2019 (ve věku 81–82 let)
Madrid
Povoláníspisovatel a romanopisec
ZaměstnavatelRadio España Independiente
Politická stranaKomunistická strana Španělska
PříbuzníAntonio Martínez Menchén (sourozenec)
Webwww.andressorel.com/index.php
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Andrés Sorel (1937, Segovia, Španělsko7. ledna 2019, Madrid[1]) byl španělský spisovatel.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Segovii během občanské války, otci z Kastilie a matce z Andalusie. Jeho bratr Antonio Martínez Menchén působí také jako spisovatel.

Studoval učitelství a filosofii a během diktatury vstoupil do Komunistické strany Španělska. Mezi lety 1962 a 1971 pracoval jako korespondent Radio España Independiente a v Paříži vedl časopis Información Española, který byl určen pro španělské emigranty. Příjmení Sorel převzal od postavy Juliena Sorela, představitele Stendhalova románu Červený a černý. V roce 1963 pro ideologické a politické neshody opustil Komunistickou stranu.

Během Kubánské revoluce několikrát cestoval na ostrov, kde uskutečnil rozhovor s Fidelem Castrem a Che Guevarou. Jeho podpora kubánské vládě trvala i po jeho odchodu z Komunistické strany.

Po smrti Francisca Franca se vrátil do Španělska, kde spolupracoval s různým levicovými periodiky, mezi kterými lze vyzvednout založení deníku Liberación v roce 1984, prezentovaného jako první radikální levicový deník v zemi.

Byl je generálním sekretářem Asociación Colegio de Escritores de España a ředitelem časopisu República de las Letras.

Publikoval více než 50 knih a zúčastnil se více než 1 000 konferencí v různých městech světa. Jeho díla byly přeloženy a publikovány v USA, na Kubě, v Portugalsku, Rumunsku, Spojeném království a na Slovensku.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrés Sorel na slovenské Wikipedii.

  1. El escritor Andrés Sorel muere a los 81 años. La Vanguardia [online]. 2019-01-08 [cit. 2019-01-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]