Přeskočit na obsah

Anapovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxAnapovití
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Třídapavoukovci (Arachnida)
Řádpavouci (Araneae)
Čeleďanapovití (Anapidae)
Simon, 1895
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anapovití (Anapidae) jsou čeleď velmi malých pavouků zahrnující celkem 58 rodů s 233 popsanými druhy[1] žijícími převážně na jižní polokouli.

Jde o drobné pavouky o délce do 2 mm, se zbarvením v různých odstínech hnědé. Zadeček je kulovitý, měkký, u samic s občasnými sklerotizovanými oblastmi a u samců s velkým scutem (sklerotizovanou destičkou). Končetiny jsou krátké, bez trnů (kromě femuru prvního páru kráčivých končetin u samců), se třemi drápky, metatarsum kratší než tarsum. Druhy z této čeledi mají velmi vysoký clypeus (oblast mezi předním okrajem karapaxu a očima). Očí je osm či šest, střední pár očí v přední oční řadě nevýrazný či úplně chybí. Labrum (horní pysk) vyčnívá dopředu mezi chelicerami, což je dobře rozpoznatelné v případě jejich rozevření. Samičí pedipalpy menší, samčí proměnlivé, femur a patela občas se štětinami či výrůstky. Embolus (hrot pářícího ústrojí samečka) s variabilním tvarem a velikostí – od dlouhého u rodu Pseudanapis po krátký a široký u rodu Crozetulus. Tělo pavouků je bez plicních vaků (kromě rodu Risdonius).[2][3]

Rozšíření a způsob života

[editovat | editovat zdroj]

Anapovití jsou rozšířeni na všech kontinentech mimo Antarktidu, zejména pak v Austrálii, Africe, Asii a Jižní Americe.[4] V Evropě se vyskytuje jen málo druhů, v České republice pouze silně ohrožená anapa buková (Comaroma simoni) zaznamenaná na území Hřebence,[5] v CHKO Bílé Karpaty a v jeskyních na Špičáku.[6]

Žijí v opadance, pod kůrou stromů nebo na malých keřích, zejména ve vlhkých pralesních oblastech. Některé druhy si staví malé, 2 až 3 cm široké horizontální kulaté sítě, ve středu mírně natažené uprostřed do tvaru stanu.[7] Chilský endemit Sofanapis antillanca naproti tomu žije kleptoparaziticky v sítích pavouků rodu Austrochilus a Thaida z čeledi Austrochilidae;[8] jihoafrický Crozetulus scutatus žije v jeskyních.[9]

K anapovitým byla v roce 2003 přiřazena bývalá čeleď Micropholcommatidae (jako podčeleď Micropholcommatinae) a v roce 2017 i čeleď Holarchaeidae.[1][10]

Přehled rodů

[editovat | editovat zdroj]

Platí k 22. červenci 2024:[1]

  • Acrobleps Hickman, 1979
  • Algidiella Rix & Harvey, 2010
  • Anapis Simon, 1895
  • Anapisona Gertsch, 1941
  • Austropholcomma Rix & Harvey, 2010
  • Borneanapis Snazell, 2009
  • Caledanapis Platnick & Forster, 1989
  • Chasmocephalon O. Pickard-Cambridge, 1889
  • Comaroma Bertkau, 1889
  • Conculus Kishida, 1940
  • Crassanapis Platnick & Forster, 1989
  • Crozetulus Hickman, 1939
  • Dippenaaria Wunderlich, 1995
  • Elanapis Platnick & Forster, 1989
  • Enielkenie Ono, 2007
  • Eperiella Rix & Harvey, 2010
  • Epigastrina Rix & Harvey, 2010
  • Eterosonycha Butler, 1932
  • Forsteriola Brignoli, 1981
  • Gaiziapis Miller, Griswold & Yin, 2009
  • Gertschanapis Platnick & Forster, 1990
  • Gigiella Rix & Harvey, 2010
  • Guiniella Rix & Harvey, 2010
  • Hickmanapis Platnick & Forster, 1989
  • Holarchaea Forster, 1955
  • Mandanapis Platnick & Forster, 1989
  • Maxanapis Platnick & Forster, 1989
  • Metanapis Brignoli, 1981
  • Micropholcomma Crosby & Bishop, 1927
  • Minanapis Platnick & Forster, 1989
  • Montanapis Platnick & Forster, 1989
  • Normplatnicka Rix & Harvey, 2010
  • Nortanapis Platnick & Forster, 1989
  • Novanapis Platnick & Forster, 1989
  • Octanapis Platnick & Forster, 1989
  • Olgania Hickman, 1979
  • Paranapis Platnick & Forster, 1989
  • Patelliella Rix & Harvey, 2010
  • Pecanapis Platnick & Forster, 1989
  • Pseudanapis Simon, 1905
  • Pua Forster, 1959
  • Queenslanapis Platnick & Forster, 1989
  • Raveniella Rix & Harvey, 2010
  • Rayforstia Rix & Harvey, 2010
  • Risdonius Hickman, 1939
  • Sheranapis Platnick & Forster, 1989
  • Sinanapis Wunderlich & Song, 1995
  • Sofanapis Platnick & Forster, 1989
  • Spinanapis Platnick & Forster, 1989
  • Taliniella Rix & Harvey, 2010
  • Taphiassa Simon, 1880
  • Tasmanapis Platnick & Forster, 1989
  • Teutoniella Brignoli, 1981
  • Tinytrella Rix & Harvey, 2010
  • Tricellina Forster & Platnick, 1989
  • Victanapis Platnick & Forster, 1989
  • Zangherella Caporiacco, 1949
  • Zealanapis Platnick & Forster, 1989

Je také známo 11 vyhynulých fosilních rodů:[11]

  • Balticoroma Wunderlich, 2004
  • Balticonopsis Wunderlich, 2004
  • Cenotextricella Penney in Penney et al., 2007
  • Deanoorapsis Penney, 2020
  • Dubianapis Wunderlich, 2004
  • Flagellanapis Wunderlich, 2004
  • Fossilanapis Wunderlich, 2004
  • Palaeoanapis Wunderlich, 1988
  • Ruganapis Wunderlich, 2004
  • Saxonanapis Wunderlich, 2004
  • Tuberanapis Wunderlich, 2004
  1. a b c Family: Anapidae Simon, 1895. World Spider Catalog [online]. [cit. 2024-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. DIPPENAAR-SCHOEMAN, Ansie. Field Guide to South African Spiders (Dále jen Dippenaar-Schoeman: Field Guide). Pretoria: LAPA Publishers, 2014. Dostupné online. ISBN 9780799369106. S. 38. (anglicky) 
  3. WALTON, D. W. (Ed.). Zoological Catalogue of Australia. Volume 3: Arachnida: Mygalomorphae, Araneomorphae, Pseudoscorpionida, Amblypygi, Palpigradi. Canberra: Australian Government Publishing Service, 1985. S. 54. (anglicky) 
  4. Anapidae. GBIF [online]. [cit. 2024-09-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Přírodní památka Hřebenec. //prirodaceska.cz [online]. 5. května 2016 [cit. 2024-09-15]. Dostupné online. 
  6. MACHAČ . (2010):. ACTA CARP. OCC.1: 101., O. Nález pavouka Comaroma simoni Bertkau, 1889 v Bílých Karpatech (Česká republika)/Record of spider Comaroma simoni Bertkau, 1889 in White Carpathian Mountains (Czech Republic). Acta Carpathica Occidentalis. 2010, roč. 1, čís. 1, s. 101. 
  7. Dippenaar-Schoeman: Field Guide, S. 38
  8. RAMÍREZ, Martín J.; PLATNICK, Norman I. On Sofanapis antillanca (Araneae, Anapidae) as a Kleptoparasite of Austrochiline Spiders (Araneae, Austrochilidae). The Journal of Arachnology. 1999, roč. 27, čís. 2, s. 547. (anglicky) 
  9. Dippenaar-Schoeman: Field Guide, S. 39
  10. Gen. Holarchaea Forster, 1955. World Spider Catalog [online]. [cit. 2024-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. DUNLOP, Jason A.; PENNEY, David; JEKEL, Denise. A summary list of fossil spiders and their relatives [online]. 2023, rev. 4. leden 2023 [cit. 2024-09-15]. S. 171–172. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]