Amoco Cádiz

Amoco Cádiz
Základní údaje
Technická data

Amoco Cádiz byl ropný tanker společnosti Amoco a pronajímaný společnosti Shell, který dne 16. června 1978 ztroskotal u pobřeží Bretaně. Následný únik přes 200 000 tun ropy do moře způsobil jednu z největších ekologických katastrof historie.

Charakteristika lodi

Tanker byl postaven v roce 1974. Na délku měřil 334 m, na šířku 51 m. Jeho vlastníkem byla Amoco Transport Company, která ho pronajímala společnosti Shell pro transport ropy. Plul pod liberijskou vlajkou.

Havárie

Vrak ztroskotaného tankeru

Pozadí

Tanker Amoco Cádiz před ztroskotáním přepravoval okolo 230 000 tun ropy a dalších ropných látek původem z Ras Tanury v Saudské Arábii a z íránského ostrova Kharg na cestě z Perského zálivu kolem mysu Dobré naděje do Rotterdamu. Nejednalo se o první ani poslední havárii tankeru u bretaňského pobřeží, podobnými haváriemi bylo ztroskotání tankerů Olympic Bravery (téměř bez nákladu) v lednu 1976, Böhlen, Gino (1979), Tanio (1979) a Amazzone (1988). Zdejší pobřeží bylo v roce 1967 znečištěno i havárií tankeru Torrey Canyon u pobřeží Cornwallu, odkud se k němu ropné látky dostali přes Lamanšský průliv.

Průběh havárie

Letecký snímek pobřeží poblíž havárie, západně od města Roscoff, 21. března 1978

Dne 16. března 1978 během časných ranních hodin se tanker Amoco Cádiz u bretaňského pobřeží ocitl v bouři. Jedna z vln poničila tanker, který se stal neovladatelným. V půl druhé hodiny ráno se plavidlu snažil pomoct německý remorkér, ale tažné lano se po třech hodinách přetrhlo a tanker byl navzdory snahám posádek obou lodí pomalu unášen k pobřeží, než přibližně ve 22:00 ztroskotal u přístavního města Portsall nedaleko Brestu. Posádka byla evakuována, ale z roztrženého trupu lodi začala unikat ropa, která během následujících dvou týdnů zamořila 360 km bretaňského pobřeží od mysu St. Mathieu po ostrov Bréhat.

Následky

Odpadkové koše pokryté ropou po úklidu pláže ve městě Trégastel, 2. dubna 1978

Většina uniklé ropy po úniku utvořila viskózní vodní emulzi, a tím pádem až pětkrát zvětšila svůj objem. Při záchranných pracích pomáhalo asi 14 000 dobrovolníků a vojáků. Úklid komplikovaly kusy mořských řas a trosek, které byly promíchané s uniklou ropou. Bylo použito asi 3000 tun absorbantů a také vápno, ale problém s polutanty se tím zčásti jen přesunul na mořské dno, a většina ropy tak nakonec byla odstraněna manuálně. Část ropy se také vsákla do písčitých částí pobřeží a usazenin, odkud se postupně uvolňovala i později.

Na pobřeží byly v týdnech následujících po havárii vyplaveny miliony uhynulých měkkýšů, mořských ježků a dalších mořských organismů, uhynulých ptáků bylo nalezeno asi 20 000. Z některých oblastí po havárii úplně vymizely populace korýšů a na farmách u pobřeží muselo být kvůli znečištění zlikvidováno asi 9000 tun ústřic. Po ekonomické stránce utrpěly i další farmy zaměřené na sběr mořských řas a živočichů a vážně utrpěl také turismus v oblasti. Přestože zvláště kamenité úseky pobřeží se z dopadů havárie vzpamatovaly poměrně rychle, biologická rovnováha v celé oblasti byla plně obnovena až po sedmi letech.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Amoco Cádiz na Wikimedia Commons