Amenemhet IV.
| Amenemhet IV. | ||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Amenemhat | ||||||||||||||
 Busta faraona, snad Amenemhet IV.; Metropolitní Museum New York | ||||||||||||||
| Doba vlády | 1772–1764 př. n. l.[1] | |||||||||||||
| Rodné jméno |
| |||||||||||||
| Trůnní jméno |
| |||||||||||||
| Horovo jméno |
| |||||||||||||
| Cheper-cheperu | ||||||||||||||
| Jméno obou paní |
| |||||||||||||
| Zlatý Hor |
| |||||||||||||
| Manželka | Sebeknofru[2][3] | |||||||||||||
| Potomci | Sechemre Chutawy Sobekhotep, Sonbef[4] | |||||||||||||
| Otec | Amenemhet III. (vnuk? adoptivní syn?) | |||||||||||||
| Matka | Hetepi[5] | |||||||||||||
| Hrobka | Mazghúna (jižně od Dáhšúru)[6] | |||||||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | ||||||||||||||
Amenemhet IV. byl sedmý a předposlední faraon z 12. dynastie vládl v letech 1772–1764 př. n. l.[1]
Vláda
[editovat | editovat zdroj]
Po dlouhých 46 letech vlády Amenemheta III. zdědil jeho syn (respektive možná jeho vnuk nebo nevlastní/adoptivní syn?) Amenemhet IV. říši v určitém stádiu stagnace. Správní struktury se opotřebovaly, ambice správců v lokálních oblastí s rozdílnou hospodářskou úrovní na rozsáhlém území mezi deltou Nilu a jižní hranicí s Núbií vytvářely podmínky pro celkový úpadek. Navíc se zintenzívněla imigrace asijských populací, které pronikaly zejména do úrodnější delty Nilu. Amenemhet IV. zřejmě nebyl schopen posílit svoji centrální moc a zřejmě se potýkal i s ekonomickými problémy a s tím spojenou vojenskou slabostí, v důsledku čehož byla jeho neschopnost zabránit asijské migraci, z počátku zejména do nilské delty. To nakonec vedlo k vzestupu Hyksósů a ovládnutí Horního Egypta. Následující 13. dynastie s nepřehlednou vládnoucí strukturou a celkovým úpadkem je již počítána do Druhého přechodného období, které trvalo asi 220 let až do nástupu 18. dynastie a opětného rozkvětu egyptské společnosti, kultury a hmotného bohatství.
Pyramida
[editovat | editovat zdroj]
Pyramida postavená z hliněných bloků jižně od Dáhšúru, která byla prozkoumána Williamem Petriem, zřejmě patřila Amenemhetovi IV. a jeho ženě Sebeknofru[3] (dceři Amenemheta III. a patrně též jeho nevlastní sestře).[7] Z dalších staveb přičítaných Amenemhetovi IV. stojí za zmínku malý chrám v El-Sagan (Qasr el-Sagha) severně od jezera Qaurn v neobydlené poušti,[8] který prvně prozkoumal německý botanik a paleontolog George Schweinfurt roku 1884.[9]
Konec dynastie
[editovat | editovat zdroj]12. dynastie se konsolidovala po Prvním přechodném období za vlády Amenemheta I. a v dlouhodobější dynastické posloupnosti (asi 190 let), kdy byl většinou následník trůnu v závěru života otce jeho spoluvládcem a přejímal zkušenosti ze správy země, udržoval stabilizovanou správní strukturu úředníků a v podstatě dále rozvíjel projekty zahájené v předchozích generacích. Byly to obdivuhodné projekty zúrodnění bažinaté oázy Fajjúm, vytvářením promyšleného odvodňovacího systému ve vazbě na jezero Meoris a propojení na řečiště Nilu. Druhým nejvýznamnějším projektem bylo dobudování kanálu Mer-Wer (nyní Bahr Yussef, Josefův kanál) mezi Nilem a Rudým mořem, řada monumentálních staveb, pyramid a chrámů. Vyspělou řemeslnou a výtvarnou úroveň dokládají artefakty pocházející z doby vlády Senusreta III. Nicméně během dlouhé vlády Amenemheta III. (~45 let) se jednak narušila dynastická posloupnost (následníkem byl patrně až vnuk či adoptivní syn), centrální řízení správy země se rozvolnilo a lokální správci hájili především své zájmy. To vše vytvářelo podmínky pro diferenciaci ekonomické rovnováhy mezi severem a jihem země. Současně se zvětšily imigrační tlaky asijských populací do úrodné nilské delty. Postupně se v poslední fázi vlády 12. dynastie vytvářely podmínky pro kolaps, tak jak jsou popisovány českým egyptologem Miroslavem Bártou.[10] Krátkodobá asi tříletá vláda královny Sebeknofru již postupný vývoj v zemi neovlivnila.
Následující 13. dynastie zmíněné atributy zhrouceného státu již v celé šíři naplňovala.[10] Během asi 116 let se na vládě podílelo ~65 králů, jejichž identita je problematická, v zemi vládl chaos, došlo ke ztrátě úrodného území v deltě Nilu, kterou ovládli asijští Hyksósové. Ti postupně dominovali celému Egyptu a založili vlastní vládnoucí 15. dynastii. Toto celé období se pak řadí do Druhé přechodné doby, která trvala až do nástupu 18. dynastie po asi 230 letech.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c HORNUG, Erik. Ancient Egyptian Chronology [online]. Leiden, Boston:Brill: Briil, 2006. S. 491. Dostupné online. ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky)
- ↑ BRUNTON, Guy. Lahun I the Treasure [online]. London: Bernard Quaritch, 1920. Dostupné online.
- ↑ a b DODSON, Aiden. The Complet Royal Femilies of Ancient Egypt. I.. vyd. London: Thames & Hudson, 2004. Dostupné online. ISBN 0500051283. (anglicky)
- ↑ A list of Queens of Ancient Egypt [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-16. (anglicky)
- ↑ BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-30. (anglicky)
- ↑ PETRIE, Flinders. The Labyrinth Gerzeh and Mazghuneh. London: School of Archology in Egypt, 1912. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Flinders Petrie in Egypt [online]. London: Petrie Museum, 2002. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Qasr El Sagha Temple [online]. Fayoum: 2011. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Expedition Schweinfurt [online]. Schweinfurth: 2012. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b BÁRTA, Miroslav; KOVÁŘ, Martin. Kolaps a regenerace: cesty civilizací akultur. Praha: Akademia, 2011. ISBN 978-80-200-2036-9.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- K.S.B. Ryholt: The Political Situation in Egypt during the Second Intermediate Period, c. 1800–1550 BC, Carsten Niebuhr Institute Publications, vol. 20. Copenhagen: Museum Tusculanum Press, 1997.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Amenemhet IV. na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Amenemhet III. |
|
Egyptský král 1772–1764 př. Kr. |
|
Nástupce: Sebeknofru |
