Alicyclobacillaceae

Alicyclobacillaceae
Vědecká klasifikace
Doména	bakterie (Bacteria);
Oddělení	Firmicutes;
Třída	Bacilli;
Řád	Bacillales;
Čeleď	Alicyclobacillaceae;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alicyclobacillaceae jsou čeledí grampozitivních bakterií. Všechny rody spadající pod tuto čeleď jsou anaerobní a tvoří endospory.^[1] Čeleď obsahuje čtyři rody: Alicyclobacillus, Effusibacillus, Kyrpidia a Tumebacillus.^[2]

Podřazené taxony

Rod Alicyclobacillus má více než 20 uznávaných druhů. Všechny jsou acidofilní a mají tepelně odolné endospory. Některé druhy (například Alicyclobacillus acidoterrestris) se podílejí na ovlivňování kvality pasterizovaných ovocných šťáv.^[3]

Tento rod zahrnuje od roku 2019 tři druhy. Effusibacillus lacus byl izolován z jezera v Japonsku, Effusibacillus pohliae byl izolován z jezera na Antarktidě. Oba tyto druhy jsou termofilní, jejich ideální růstová teplota je 50 °C. Effusibacillus consociatus byl izolován z lidské krve. Jeho ideální růstová teplota je 30 °C.^[1] Nebylo prokázáno, že by byl Effusibacillus consociatus příčinou jakéhokoliv bakteriálního patogenu.

Rod obsahuje od roku 2019 dva druhy. Oba druhy Kypridia byly izolovány z oblastí s vysokou vulkanickou aktivitou (Toskánsko, Azorské ostrovy).^[4]^[5]

Obsahuje 8 podřazených taxonů izolovaných z arktického permafrostu, půdy, odpadních vod, řas v procesu rozkladu a říčních vod.^[5]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alicyclobacillaceae na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ROY, Gaurav; ROY, Papai. MicroRNAs in hepatocellular carcinoma – therapeutics and beyond: A systematic review. IJS Short Reports. 2017, roč. 2, čís. 2, s. 10. Dostupné online [cit. 2020-10-31]. ISSN 2468-7332. DOI 10.4103/ijssr.ijssr_6_17.
↑ SIGS In Another Language. American Pharmacy. 1982-10, roč. 22, čís. 10, s. 47. Dostupné online [cit. 2020-10-31]. ISSN 0160-3450. DOI 10.1016/s0160-3450(16)31782-2.
↑ SHIRAKI, Yutaka; SHIBATA, Naohiro; DOI, Yohei. Escherichia coliProducing CTX-M-2 β-Lactamase in Cattle, Japan. Emerging Infectious Diseases. 2004-01, roč. 10, čís. 1, s. 69–75. Dostupné online [cit. 2020-10-31]. ISSN 1080-6040. DOI 10.3201/eid1001.030219.
↑ MILANI-COMPARETTI, M. Decodificazione del genoma: aspetti tecnologici, economici, etici e legali. Global Bioethics. 1991-01, roč. 4, čís. 12, s. 3–16. Dostupné online [cit. 2020-10-31]. ISSN 1128-7462. DOI 10.1080/11287462.1991.10800566.
↑ ^a ^b Temporary Empty DOI 10. [s.l.]: University of Arizona Libraries Dostupné online.