Alfredo Palacios
| Alfredo Palacios | |
|---|---|
 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Socialist Party |
| Narození | 10. srpna 1880 Buenos Aires |
| Úmrtí | 20. dubna 1965 (ve věku 84 let) Buenos Aires |
| Místo pohřbení | Hřbitov La Recoleta |
| Alma mater | Univerzita v Buenos Aires Colegio Nacional de Buenos Aires |
| Profese | diplomat, politik a advokát |
| Commons | Alfredo Palacios |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alfredo Lorenzo Ramón Palacios (10. srpna 1880 Buenos Aires – 20. dubna 1965 Buenos Aires) byl argentinský politik, právník, diplomat a sociální reformátor.
Byl synem novináře a politika Aurelia Palaciose, který přišel do Buenos Aires z Uruguaye. Byl vychován v katolickém duchu, avšak později se přiklonil k levicovému reformismu a v roce 1896 vstoupil do Socialistické strany, kterou založil Juan Bautista Justo. Vystudoval práva na Univerzitě v Buenos Aires a byl znám jako advokát chudých. V roce 1904 se stal úplně prvním socialistickým poslancem na americkém kontinentu.[1] Opakovaně byl volen do argentinské sněmovny i senátu, avšak vinou častých vojenských převratů nemohl nikdy mandát dokončit. Byl významnou postavou argentinské politiky dvacátého století a přicházel s řadou zákonodárných inciativ ve prospěch neprivilegovaných vrstev. Podařilo se mu prosadit omezení pracovní doby, zákaz dětské práce a pojištění pro případ pracovních úrazů. Požadoval dostupnější zdravotní péči a tvrdě kritizoval korupci panující v argentinské státní správě. Socialistické názory spojoval s nacionalismem: oblečením a mohutným knírem se stylizoval jako gaučo, požadoval připojení Falkland k Argentině a odmítal vojenské intervence USA v latinskoamerických zemích.[2]
V roce 1920 vydal svůj stěžejní spis Nuevo Derecho (Nové právo), v němž nastínil plán sociálně spravedlivé společnosti. K jeho programu patřilo znárodnění přírodních zdrojů, volební právo žen a zrušení trestu smrti. Byl také vůdčí postavou hnutí za demokratizaci argentinských vysokých škol, studenti mu dali čestný titul „Učitel Ameriky“. V letech 1941 až 1943 byl rektorem Národní univerzity v La Platě.[3]
Patřil k hlavním odpůrcům Juana Peróna a za jeho autoritářského režimu byl i krátce vězněn. Po Perónově svržení působil jako argentinský velvyslanec v Montevideu. V roce 1958 neúspěšně kandidoval na prezidenta, získal pouze tři procenta hlasů. Zpočátku sympatizoval s kubánskou revolucí, avšak pak odsoudil Fidela Castra za příklon ke komunismu. Žil velmi skromně a většinu příjmů věnoval na veřejné účely, dožil proto v chudobě.
Byl mezi stovkou nejvýznamnějších osobností argentinské historie v anketě El Gen Argentino.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Palacios, Alfredo L. (1880–1965) [online]. Encyclopedia.com [cit. 2023-08-18]. Dostupné online.
- ↑ Palacios, Alfredo Lorenzo. www.falklandsbiographies.org [online]. Dictionary of Falklands Biography [cit. 2023-08-18]. Dostupné online.
- ↑ Palacios. [s.l.]: Historical Dictionary of Argentina Dostupné online. S. 545.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alfredo Palacios na Wikimedia Commons - Alfredo Palacios, el primer diputado socialista electo en América Latina
- El Historiador
