Přeskočit na obsah

Alfred von Fries-Skene

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Alfred svobodný pán von Fries-Skene
Alfred von Fries jako sekční šéf na ministerstvu obchodu (cca 1909)
Alfred von Fries jako sekční šéf na ministerstvu obchodu (cca 1909)
Místodržitel v Terstu a Přímoří
Ve funkci:
1915 – 1918
Předchůdceprinc Konrad Hohenlohe
NástupceAlfonso Valerio
Zemský prezident v Korutansku
PředchůdceRobert Hein
NástupceKarl von Lodron-Laterano
Narození17. června 1870
Budva
Úmrtí16. prosince 1947 (ve věku 77 let)
Vídeň
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán svobodný pán Fries-Skene (1909)
ChoťLucia von Fries-Skene
Profeseprávník a státní úředník
OceněníŘád Františka Josefa, Řád železné koruny, Leopoldův řád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfred svobodný pán von Fries-Skene (německy Alfred Freiherr von Fries-Skene) (17. června 1870 Budva – 16. prosince 1947 Vídeň) byl rakouský šlechtic a rakousko-uherský státní úředník. Jako absolvent práv působil od mládí ve státní správě, zastával nižší posty na několika rakouských ministerstvech. V letech 1912–1915 zastával funkci zemského prezidenta v Korutansku a nakonec byl v letech 1915–1918 místodržitelem v Terstu. Po rozpadu monarchie v roce 1918 žil v soukromí. Sňatkem se spříznil s bohatou podnikatelskou rodinou Skene a v roce 1909 byl povýšen na barona se jménem Fries-Skene.[1]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Hrobka rodu Skene na Centrálním hřbitově ve Vídni

Pocházel ze staré šlechtické rodiny z Korutanska, narodil se jako jediný c. k. generálmajora Otto Friese (1829–1917).[2] Vystudoval práva na univerzitě ve Vídni a v roce 1892 vstoupil do státních služeb. Začínal jako konceptní praktikant u zemské vlády v Korutansku, později přešel k místodržitelství v Terstu. Mezitím absolvoval jednoroční dobrovolnou službu v armádě a v hodnosti poručíka horských myslivců byl přeložen do stavu záloh. Od roku 1894 působil na ministerstvu obchodu, poté na ministerstvu školství a od roku 1900 byl tajemníkem ministerské rady.[3] Následovala pozice sekčního rady pro námořnictvo na ministerstvu obchodu, kde byl později sekčním šéfem.[4] V roce 1909 v pozici sekčního šéfa přešel na ministerstvo vnitra.[5]

V letech 1912–1915 zastával funkci prezidenta zemské vlády v Korutansku se sídlem v Klagenfurtu.[6][7] Za první světové války byl jmenován místodržitelem v Terstu a Rakouském přímoří.[8][9] Oblast Terstu se snažil uchránit od válečných útrap a osobně přispíval na zásobování města potravinami, z titulu funkce místodržitele byl zároveň prezidentem zemského finančního ředitelství. Terst opustil 31. října 1918 a vrátil se do Vídně, ve státní službě mu byla udělena dovolená, formálně byl penzionován až v roce 1922. Nějakou dobu se ještě snažil uplatnit v politice, ale po neúspěšném pokusu založit politickou stranu s členskou základnou z měšťanských vrstev na další veřejné aktivity rezignoval. Žil ve Vídni a podílel se na chodu průmyslových podniků spřízněné rodiny Skene.

Zemřel ve Vídni 16. prosince 1947 a byl pohřben v rodinné hrobce rodu Skene na prestižním místě v arkádách vídeňského Centrálního hřbitova.[10]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Oženil se ve Vídni v roce 1899 s Lucy Skene (1878–1948) z bohaté brněnské podnikatelské rodiny,[11] dcerou Alfreda Skene (1849–1917).[12] Lucy se za první světové války angažovala v charitě, v Přímoří byla prezidentkou Červeného kříže a předsedkyní Sdružení pro válečné sirotky.[13] Manželství zůstalo bezdětné, Lucy je pohřbena také v rodinné hrobce rodu Skene.

Švagr Alfred III. Skene (1874–1946) pokračoval v rodinných podnikatelských aktivitách na Moravě a v Rakousku, kromě toho vlastnil velkostatek Pavlovice a byl také poslancem moravského zemského sněmu.[14] Další švagr Franz Kuhn von Kuhnenfeld (1863–1934) byl c. k. polním podmaršálem a synem bývalého ministra války Franze Kuhna.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Od narození užíval šlechtický titul rytíře, který rodině náležel od 17. století. V roce 1909 získal nárok na spojení svého jména s příjmením manželky a zároveň byl povýšen na svobodného pána (Freiherr von Fries-Skene).[15][16] Jako zemský prezident v Korutansku obdržel v roce 1912 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[17] Během první světové války byl mimo aktivní službu v armádě povýšen do hodnosti majora v záloze. Vzhledem ke svému dlouholetému působení ve vysokých státních funkcích získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku a v zahraničí. Obdržel čestné občanství v Klagenfurtu a několika dalších městech v Korutansku a Přímoří.[18]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 169–170, 387 ISBN 80-86781-08-9
  2. ↑ Alfred von Fries-Skene na webu geni.com dostupné online
  3. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 300 dostupné online
  4. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 384 dostupné online
  5. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 350 dostupné online
  6. ↑ Přehled představitelů státní správy v Korutansku na webu worldstatesmen.org dostupné online
  7. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 671 dostupné online
  8. ↑ Přehled představitelů státní správy v Rakouském přímoří na webu worldstatesmen.org dostupné online
  9. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1915; Vídeň, 1915; s. 701 dostupné online
  10. ↑ Alfred von Fries-Skene na webu findagrave dostupné online
  11. ↑ MYŠKA, Milan: Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska; Ostravská univerzita Ostrava, 2003; s. 442–444 ISBN 80-7042-612-8
  12. ↑ VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2023; Praha, 2015; s. 418–421 ISBN 978-80-905324-5-8
  13. ↑ Lucy Fries-Skene na webu Frauen in Bewegung dostupné online
  14. ↑ MALÍŘ, Jiří: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918; Centrum pro studium demokracie a kultury Brno, 2012; s. 623–624 ISBN 978-80-7325-272-4
  15. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1915; Gotha, 1915; s. 259–260 dostupné online
  16. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nobilitace žen v Rakouském císařství in: Historik na Moravě; Matice moravská Brno, 2009; s. 665–666 ISBN 978-80-86488-57-8
  17. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1913; Vídeň, 1913; s. 249 dostupné online
  18. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Alfreda von Fries-Skene in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 739 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alfred_von_Fries-Skene&oldid=24444090“