Alexandr Fersman
| Aleksandr Jevgen Fersman | |
|---|---|
 | |
| Narození | 27. říjnajul. / 8. listopadu 1883greg. Petrohrad |
| Úmrtí | 20. května 1945 (ve věku 61 let) Soči |
| Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
| Alma mater | Fakulta fyziky a matematiky Imperátorské moskevské univerzity (do 1907) |
| Povolání | objevitel, mineralog, geochemik a chemik |
| Zaměstnavatelé | Lomonosovova univerzita (od 1912) Fersman Mineralogical Museum (1917–1945) Ruská akademie věd (1926–1929) Kola Science Centre RAS (1930–1945) Geological Institute Moskevská městská lidová univerzita Bestuževské kurzy |
| Ocenění | Wollastonova medaile (1943) Leninova cena Řád rudého praporu práce Stalinova cena |
| Rodiče | Eugen Versman |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alexandr Jevgenjevič Fersman (rusky Александр Евгеньевич Ферсман 27. říjnajul./ 8. listopadu 1883greg.Petrohrad – 20. května 1945 Soči)[1] byl ruský mineralog a geochemik.
Život
[editovat | editovat zdroj]Byl synem generála carské armády Jevgenije Alexandroviče Fersmana a hudebnice Marie Eduardovny Kesslerové. Jeho rodina měla zámek ve Fersmanovu na Krymu, v dětství navštívil s matkou Karlovy Vary. Vzorem ve vědecké práci mu byl strýc, chemik Alexandr Eduardovič Kessler, a později profesor Petre Melikišvili. V roce 1907 promoval na fyzikálně-matematické fakultě Imperátorská moskevská univerzita, kde ho odborně vedl Vladimir Ivanovič Vernadskij.[2] Pak studoval na Univerzitě Heidelberg u Victora Mordechaie Goldschmidta a na École pratique des hautes études u Alfreda Lacroixe. Provedl mineralogický výzkum ostrova Elba.
Po návratu do Ruska v roce 1909 byl zaměstnán na moskevské univerzitě a v petrohradském mineralogickém muzeu. Přednášel o geologii na Šaňavského lidové univerzitě a v roce 1912 založil vědecký časopis Priroda.[3] V roce 1916 se stal členem Ruské geografické společnosti. V roce 1919 se stal členem Akademie věd Sovětského svazu a v letech 1926–1929 byl jejím viceprezidentem.
Fersmanovy objevy nerostného bohatství měly značný význam pro sovětskou industrializaci i pro výrobu zbraní za obou světových válek. Prozkoumal Chibiny, Mončegorsk, Kyzylkum, Ťan-šan a Zabajkalsko.[4] Na jeho návrh byla na Urale vytvořena Ilmenská rezervace s nalezišti vzácných minerálů. Provedl revizi Diamantového fondu. Napsal knihu o krystalografii diamantu a podílel se na přípravě Uralské sovětské encyklopedie.
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]V roce 1929 mu byla udělena Leninova cena, v roce 1942 Stalinova cena a v roce 1943 Wollastonova medaile. Je po něm pojmenováno Fersmanovo mineralogické muzeum v Moskvě, minerál fersmanit a měsíční kráter Fersman. Alexej Nikolajevič Tolstoj ho nazval „básníkem kamene“.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ TILLEY, C. E. Prof. Alexander Fersman. Nature. 1945-07, roč. 156, čís. 3949, s. 12–13. Dostupné online [cit. 2024-09-19]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/156012a0. (anglicky)
- ↑ The father of Russian fertilizers. forpost-sz.ru [online]. [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Geological Society of London - Fersman and the Kola Peninsula. www.geolsoc.org.uk [online]. [cit. 2024-09-19]. Dostupné online.
- ↑ Fersman Memorial. www.minsocam.org [online]. [cit. 2024-09-19]. Dostupné online.
- ↑ Alexander Fersman. novgorod.travel [online]. [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Aleksandr Jevgen Fersman na Wikimedia Commons - ИГЕМ РАН
