Alexander Hold von Ferneck
Alexander svobodný pán Hold von Ferneck | |
---|---|
Velitel 14. armádního sboru v Innsbrucku | |
Ve funkci: 1895 – 1900 | |
Předchůdce | Josef von Reicher |
Nástupce | arcivévoda Evžen |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | polní zbrojmistr (1898), polní podmaršál (1890), generálmajor (1885) |
Narození | 1838 |
Úmrtí | 1901 (ve věku 62–63 let) |
Titul | svobodný pán (1900) |
Profese | vrchní velitel |
Ocenění | Leopoldův řád, Řád železné koruny |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Alexander svobodný pán Hold von Ferneck (německy Alexander Freiherr Hold von Ferneck) (26. února 1838 Šoproň – 18. listopadu 1901 Innsbruck) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1858 a zúčastnil se několika válečných tažení. Později byl důstojníkem generálního štábu, uplatnil se jako pedagog a dlouhodobě zastával vysoké funkce na ministerstvu války. Svou kariéru završil jako velitel 14. armádního sboru v Tyrolsku (1895–1900). V roce 1898 dosáhl v armádě hodnosti polního zbrojmistra a po odchodu do penze byl povýšen do stavu svobodných pánů (1900), zemřel krátce poté.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni a do armády vstoupil jako poručík k 2. ženijnímu pluku. Zúčastnil se války se Sardinií a v roce 1860 byl povýšen na nadporučíka.[1] V roce 1866 bojoval v Itálii a jako štábní důstojník se zúčastnil bitvy u Custozzy. O rok později byl v hodnosti kapitána přidělen k operační kanceláři generálního štábu,[2] kde se mimo jiné věnoval geodézii a zaměřování terénu. V hodnosti majora (1872) následně sloužil u 5. a 48. pěšího pluku.[3] V roce 1876 byl povýšen na podplukovníka a působil jako pedagog na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni.[4] V roce 1878 se podílel na okupaci Bosny a Hercegoviny, za zásluhy získal dvě vyznamenání a byl povýšen do šlechtického stavu. V roce 1879 dosáhl hodnosti plukovníka[5] a byl jmenován do funkce přednosty 5. oddělení na ministerstvu války, kde strávil čtyři roky (1879–1883).[6]
V roce 1885 byl povýšen do hodnosti generálmajora[7] a již předtím se stal šéfem prezidiální kanceláře na ministerstvu války (1883–1890).[8] K datu 1. listopadu 1890 získal hodnost polního podmaršála.[9] Nadále setrval na ministerstvu války, kde působil ve funkci druhého sekčního šéfa (1890–1895).[10] V roce 1895 byl krátce velitelem 13. pěší divize ve Vídni[11] a nakonec zastával funkci velitele 14. armádního sboru v Innsbrucku (1895-1900).[12], respektive zemským velitelem pro Tyrolsko, Vorarlbersko, Horní Rakousko a Salcbursko.[13] K datu 1. listopadu 1898 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra.[14][15] Dne 1. května 1900 byl penzionován[16] a o rok později zemřel v Innsbrucku.
S manželkou Emilií, rozenou Wilhelmovou (1852–1912) měl tři děti.[17][18] Z nich vynikl syn Alexander (1875–1955), který byl právníkem, v době monarchie úředníkem na ministerstvu zahraničí, později profesorem Vídeňské univerzity a v letech 1934–1935 jejím rektorem. Dcera Emilie se provdala za Ferdinanda Rottera z průmyslnické rodiny z Vrchlabí.[19]
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]V roce 1878 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř. Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1895 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[20] Po odchodu do výslužby byl povýšen do stavu svobodných pánů s predikátem von Ferneck (9. srpna 1900).[21] Od roku 1897 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 61 dislokovaného v Temešváru.[22] Během vojenské služby získal řadu ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[23]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]- Řád železné koruny I. třídy (1898)
- Jubilejní pamětní medaile (1898)
- komandérský kříž Leopoldova řádu (1894)
- Řád železné koruny II. třídy (1887)
- rytířský kříž Leopoldova řádu (1882)
- Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1878)
- Válečná medaile (1878)
- Vojenský záslužný kříž (1866)
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]- velkokříž Řádu italské koruny (Itálie)
- komandér Řádu sv. Mořice a Lazara (Itálie)
- Řád sv. Stanislava I. třídy (Rusko)
- velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko)
- Řád Takova I. třídy (Srbsko)
- Řád bílého orla III. třídy (Srbsko)
- velkodůstojník Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
- Řád červené orlice II. třídy (Německo)
- komandér Řádu meče (Švédsko)
- Řád vycházejícího slunce III. třídy (Japonsko)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 473 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1867; Vídeň, 1867; s. 76 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1875; Vídeň, 1874; s. 141, 256 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1877; Vídeň, 1876; s. 142, 604 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1880; Vídeň, 1880; s. 749dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1883; Vídeň, 1883; s. 78, 130 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1886; Vídeň, 1885; s. 125 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1885; Vídeň, 1885; s. 24, 38 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1891; Vídeň, 1891; s. 137 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1893; Vídeň, 1893; s. 218 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1895; Vídeň, 1895; s. 87 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1896; Vídeň, 1896; s. 238 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1899; Vídeň, 1898; s. 149 dostupné online
- ↑ Služební postup Alexandra Holda in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 73 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1913; Gotha, 1913; s. 397–398 dostupné online
- ↑ Alexander Hold von Ferneck na webu geni.com dostupné online
- ↑ MYŠKA, Milan: Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska; Ostravská univerzita Ostrava, 2003; s. 401–402 ISBN 80-7042-612-8
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1896; Vídeň, 1896; s. 190 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1907; Gotha, 1907; s. 339–340 dostupné online
- ↑ Přehled majitelů pěšího pluku č. 61 in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 500 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Alexandra Holda in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1900; Vídeň, 1900; s. 254 dostupné online
- Rakousko-uherští generálové
- Rakouští šlechtici
- Osobnosti prusko-rakouské války
- Tajní radové
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Řádu Albrechtova
- Nositelé Řádu svatého Stanislava
- Nositelé Řádu Takova
- Nositelé Řádu bílého orla (Srbsko)
- Nositelé Řádu rumunské hvězdy
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Řádu meče
- Nositelé Řádu vycházejícího slunce
- Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara
- Narození 26. února
- Narození v roce 1838
- Narození v Šoproni
- Úmrtí 18. listopadu
- Úmrtí v roce 1901
- Úmrtí v Innsbrucku