Alessandro Volta

Alessandro Volta
Alessandro Volta
	Alessandro Volta
Narození	18. února 1745; Como, Milánské vévodství
Úmrtí	5. března 1827 (ve věku 82 let); Como, Lombardsko-benátské království, Rakouské císařství
Místo pohřbení	tomb of Alessandro Volta
Národnost	Italská
Povolání	fyzik, vynálezce, akademik a chemik
Zaměstnavatel	Univerzita v Pavii
Znám jako	Vynálezce elektrické baterie; Objevitel methanu
Ocenění	Copleyho medaile (1794); rytíř Řádu čestné legie; člen Královské společnosti; Řád železné koruny
Choť	Teresa Peregrini
Děti	Zanino Volta
Funkce	senátor (Italské království; 1809–1814)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alessandro Giuseppe Antonio Anastasio Volta (18. února 1745 Como, Milánské vévodství – 5. března 1827 Como, Lombardsko-benátské království) byl italský fyzik proslulý svými objevy v oboru elektřiny. Objevil například třecí elektřinu, vynalezl Voltův elektrický článek nebo zdokonalil kondenzátor.

Život

Narodil se jako sedmé a poslední dítě ve šlechtické rodině. Do čtyř let téměř nemluvil, a proto mělo jeho okolí obavy, že je slabomyslný.^[1] V sedmi letech mu zemřel otec a vychovával ho strýc. ^[2] Měl se podle rodinné tradice stát knězem nebo právníkem. V roce 1758 začal studovat na jezuitské koleji. Měl skvělou paměť a brzy se naučil latinsky a francouzsky, později zvládl němčinu, nizozemštinu, španělštinu, klasickou řečtinu a dokonce i ruštinu.^[1] V roce 1761 přestoupil na královský seminář v Comu, kde se jeho zájem soustředil na přírodní vědy. V té době se začal zajímat o výzkum elektřiny, prováděl různé experimenty s leydenskou lahví. Roku 1769 publikoval latinsky psané pojednání O přitažlivé síle elektrického ohně a jevech s tím souvisejících, ve kterém zveřejnil hypotézu o souvislosti elektřiny a magnetismu.^[2] V dalších letech sestavil a zdokonalil mnoho přístrojů pro své pokusy.

Od roku 1774 byl profesorem fyziky na gymnáziu v Comu. V roce 1775 vyvinul elektrofor, přístroj umožňující bez tření vytvořit libovolně velký náboj statické elektřiny.^[1] ^[3] Jeho vynález vzbudil zájem v celé Evropě. Zkoumal složení vzduchu a na základě pokusů formuloval hypotézu o jeho složení ze dvou různých plynů. Správně popsal vznik metanu.^[1] ^[2]

V roce 1779 nastoupil na katedru experimentální fyziky univerzity v Pavii. O jeho přednášky byl obrovský zájem, svůj výklad doprovázel ukázkami pomocí přístrojů, které sám navrhl a zhotovil. Vrátil se opět k pokusům s elektřinou. Vynalezl kondenzátor (1780), stéblový elektrometr (1788). Zabýval se kapacitou elektrických vodičů a začal používat termín elektrické napětí. Uvažoval o principech vzniku bouřek a v roce 1790 vynalezl eudiometr, přístroj umožňující kvantitativní analýzy plynných směsí.^[2]

Cestoval po Evropě, kde osobně poznal řadu významných vědců, mimo jiné George-Louise Leclerca de Buffon, Pierre Simona Laplace, Antoina Lavoisiera, Georga Christopha Lichtenberga. V roce 1782 navštívil také Báňskou akademii v Banské Štiavnici. ^[2]^[3] Vystoupil před Královskou společností v Londýně se svou dizertační prací o kondenzátoru. Ve Vídni byl v roce 1784 přijat císařem Josefem II. Roku 1791 byl zvolen členem Královské společnosti v Londýně.

V roce 1791 se dozvěděl o pokusech Luigiho Galvaniho se žabími stehýnky, jejichž svaly se stahují při dotyku kovovým skalpelem. Volta odhalil, že se nejedná o živočišnou elektřinu, ale o reakci kovů, když po řadě pokusů úplně vyloučil živé organismy. Podařilo se mu získat elektřinu tak, že do nádobky se slanou vodou ponořil dvě elektrody z různých kovů. V roce 1793 tak vznikl první galvanický článek a později sériovým spojením těchto článků sestrojil i elektrickou baterii nazvanou Voltův sloup, který umožňoval existenci relativně trvalého elektrického proudu. Tímto objevem se otevřela cesta k praktickému využití elektřiny.^[1]^[2]^[3]Dlouholetý názorový spor mezi Voltou a Galvanim rozdělil vědce v celé Evropě do dvou táborů.

Volta o svých výzkumech napsal 20. března 1800 předsedovi Královské společnosti v Londýně a 28. října 1801 přednášel v pařížském Institutu. Tam zaujal Napoleona Bonaparta, který mu udělil finanční odměnu a dlouhodobě jej podporoval. V roce 1805 byl jmenován rytířem Řádu čestné legie, v roce 1809 se stal italským senátorem a o rok později mu udělil hraběcí titul.

Po svém jmenování senátorem žil Volta téměř nepřetržitě v Miláně se svou rodinou. Oženil se v roce 1794, měl tři syny. ^[1]V roce 1814 zemřel jeho osmnáctiletý syn Flaminio, nadaný matematik. Poté, co byl Napoleon poražen, musel Volta z Milána uprchnout před zlobou lidu, protože byl pokládán za spojence Francouzů. Určitý čas se ukrýval u přátel v Comu, ale již v roce 1815 ho císař František I. jmenoval do funkce děkana fakulty matematiky a fyziky univerzity v Pávii. ^[3]

Po odchodu do důchodu v roce 1819 se uchýlil do svého venkovského sídla v Camnago poblíž Como. Od roku 1823 byl po srdeční mrtvici prakticky hluchý a slepý. Zemřel 5. března 1827 ve věku 82 let. Byl pohřben v hrobce rodinné kaple na místním hřbitově. ^[2]^[3]

Je po něm pojmenována jednotka elektrického napětí Volt a kráter Volta na přivrácené straně Měsíce.^[4]^[5]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f TRONNER, Pavel. Alessandro Volta: Muž, který spoutal elektřinu. VTM.cz [online]. [cit. 2023-02-16]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g KRAUS, Ivo. Fyzikové ve službách průmyslové revoluce. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2087-1. S. 73–77.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e HOUDEK, František. Přemožitelé času sv. 11. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Alessandro Volta, s. 89–92.
↑ Antonín Rükl: Atlas Měsíce, druhé české vydání, Aventinum (Praha 2012), kapitola Markov, str. 28, č. mapového listu 1, ISBN 978-80-7151-269-1
↑ Crater Volta on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)

Související články

Volta (kráter)

Externí odkazy

Galerie Alessandro Volta na Wikimedia Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alessandro Volta na Wikimedia Commons
Autor Alessandro Volta ve Wikizdrojích
Volta na webu Techmania

[:2-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f TRONNER, Pavel. Alessandro Volta: Muž, který spoutal elektřinu. VTM.cz [online]. [cit. 2023-02-16]. Dostupné online.

[:0-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g KRAUS, Ivo. Fyzikové ve službách průmyslové revoluce. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2087-1. S. 73–77.

[:1-3] HOUDEK, František. Přemožitelé času sv. 11. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Alessandro Volta, s. 89–92.

[rukl-4] Antonín Rükl: Atlas Měsíce, druhé české vydání, Aventinum (Praha 2012), kapitola Markov, str. 28, č. mapového listu 1, ISBN 978-80-7151-269-1

[iau-5] Crater Volta on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Fyzikální jednotky pojmenované po vědcích

Základní jednotky SI	André-Marie Ampère (ampér) • William Thomson (kelvin)

Odvozené jednotky SI	Henri Becquerel (becquerel) • Anders Celsius (stupeň Celsia) • Charles-Augustin de Coulomb (coulomb) • Michael Faraday (farad) • Louis Harold Gray (gray) • Joseph Henry (henry) • Heinrich Hertz (hertz) • James Prescott Joule (joule) • Isaac Newton (newton) • Georg Simon Ohm (ohm) • Blaise Pascal (pascal) • Werner von Siemens (siemens) • Rolf Sievert (sievert) • Nikola Tesla (tesla) • Alessandro Volta (volt) • James Watt (watt) • Wilhelm Eduard Weber (weber)

Jednotky soustavy CGS	Anders Jonas Ångström (ångström) • Peter Debye (debye) • Loránd Eötvös (eötvös) • Galileo Galilei (gal) • Carl Friedrich Gauss (gauss) • William Gilbert (gilbert) • Heinrich Kayser (kayser) • Johann Heinrich Lambert (lambert) • Samuel Pierpont Langley (langley) • James Clerk Maxwell (maxwell) • Hans Christian Ørsted (oersted) • Jean-Louise Marie Poiseuille (poise) • George Gabriel Stokes (stokes) • John William Strutt, 3. baron Rayleigh (rayl)

Imperiální jednotky a americké běžné jednotky	Gabriel Fahrenheit (stupeň Fahrenheita) • Johann Heinrich Lambert (foot lambert) • William John Macquorn Rankine (stupeň Rankina)

Další jednotky	Alexander Graham Bell (bel) • Marie Curie-Skłodowská / Pierre Curie (curie) • John Dalton (dalton) • Michael Faraday (faraday) • Heinrich Mache (macheova jednotka) • John Napier (neper) • René-Antoine Ferchault de Réaumur (stupeň Réaumura) • Wilhelm Conrad Röntgen (rentgen) • Joseph John Thomson (thomson) • Evangelista Torricelli (torr)