Přeskočit na obsah

Alena Ježková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mgr. Alena Ježková, Ph.D.
Narození6. října 1966 (58 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatelka, PR manažerka, redaktorka, politička a novinářka
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
OceněníZlatá stuha (2003)
Manžel(ka)Vlastimil Ježek
Petr Wagner
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Alena Ježková na Ostravském knižním veletrhu v roce 2013

Alena Ježková, občanským jménem Alena Wagner, (* 6. října 1966 Praha)[1] je česká novinářka, spisovatelka a odbornice na public relations. V komunálních volbách 2014 byla jako nezávislá za KDU-ČSL zvolena na prvním místě kandidátky „My, co tady žijeme“ do zastupitelstva Prahy 1.[2]

Vzdělání a kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Vystudovala obor čeština pedagogika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a doktorské studium obor grafický design a vizuální komunikace na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.

Pracovala jako nezávislá novinářka a publicistka pro Práci, Lidové noviny a Respekt a jako reportérka, editorka a zástupce šéfredaktora v časopise Reflex. V letech 2000–2002 působila jako ředitelka odboru public relations Magistrátu hlavního města Prahy, v této pozici iniciovala mezinárodní soutěž na dodnes užívané logo hl. m. Prahy. Posléze působila na řídících pozicích v PR a komunikačních agenturách REGTIME a AMI Corporate Design, od roku 2005 jako nezávislý konzultant v oblasti komunikace, PR, grafického designu, publikací a periodik.

Na podzim 2017 se stala mluvčí a poradkyní kandidáta na prezidenta Pavla Fischera, který skončil třetí po prvním kole volby.

Jako kurátorka vytvořila historickou stálou expozici Králův dvůr v Prašné bráně v Praze a expozici Pražské zvony ve věži chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně.

Její literární tvorba se vyznačuje takřka básnickým čtivým jazykem.[zdroj⁠?!] Je autorkou dvoudílné publikace Tichá srdce, která přibližuje historii českých a moravských klášterů i život členů různých řeholních řádů. Napsala také osobní cestopis Poutnice – Tři cesty do Santiaga. Kniha byla vydána po crowdsourcingovém projektu.

V prezidentských volbách 2018 působila jako mluvčí a poradkyně kandidáta Pavla Fischera.

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Hrochoslon, 1998. Pohádkový příběh pro děti.
  • Praha, babka měst, 2002. Trochu jiný průvodce po historické Praze.
  • Staré pověsti české a moravské, 2005. Moderní adaptace českých mýtů a legend.
  • Karel IV., 2005. Životopis Karla IV. v populární formě.
  • Příběhy z Dalimila, 2006. Komentované iluminace Dalimilovy kroniky.
  • 77 pražských legend, 2006. Výběr legend a pověstí ze staré Prahy.
  • Strážci pražských ulic, 2006. Příběhy pražských domovních znamení.
  • 55 českých legend z hradů, zámků a měst, 2006. Výběr legend a pověstí z Čech.
  • Příběhy českých knížat a králů, 2007. Volné pokračování Starých pověstí, příběhy Anežky České, Přemysla Otakara II.,aj. až po Karla IV.
  • Prahou kráčí lev, 2008. Poetický příběh pro děti – nominován na cenu Magnesia Litera.
  • 33 moravských legend, 2009. Zpracování moravských legend.
  • Řecké báje, 2009. Převyprávění řeckých bájí.
  • 3 maminky a tatínek, 2010. Společně s Natálií Kocábovou a Barbarou Nesvadbovou. Tři příběhy na téma "tatínek".
  • Baba Jaga, kostlivá noha, 2011. Převyprávění klasických ruských pohádek.
  • Dračí polévka, 2011. Příběh o vietnamském chlapci vyrůstajícím v Praze.
  • České nebe, 2012. Příběhy českých světců.
  • Dobrý svět, 2012. Dobrodružství současných dětí z vesnice.
  • Tichá srdce – kláštery a jejich lidé, 2013. Kniha obsahující dějiny působení šesti řeholních řádů, na 60 medailonů činných i zaniklých klášterů a na 30 rozhovorů se současnými opaty, řeholníky a řeholnicemi. Černobílými fotografiemi krajin a lidí doplnil Jiří Chalupa.
  • Tichá srdce 2 – příběhy míst a lidí, 2015
  • Poutnice – Tři cesty do Santiaga, 2018. Osobité literární pojetí pouti do Santiaga de Compostela. Ježková sama na několika poutích urazila pěšky více než 2000 km. Zápisky z cestovních deníků zpracovala do vyprávění plného citu i humoru.
  • 2003 – Zlatá stuha za knihu Praha, babka měst
  • 2003 – SUK - Cena učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství za knihu Praha, babka měst
  • 2002 – Čestné uznání nakladatelství Albatros za knihu Praha, babka měst
  • 2006 – SUK - Cena učitelů za knihu Staré pověsti české a moravské
  • 2006 – SUK - Cena knihovníků za knihu Staré pověsti české a moravské
  • 2006 – SUK - 1. místo Cena učitelů za knihu Příběhy českých knížat a králů
  • 2006 – Nominace na cenu Zlatá stuha za knihu Staré pověsti české a moravské
  • 2006 – Nakladatelská cena Albatros za knihu Staré pověsti české a moravské
  • 2007 – prestižní mezinárodní ocenění White Raven (Bílá vrána) za Staré pověsti české a moravské
  • 2007 – Nakladatelská cena Albatros za knihu "Příběhy českých knížat a králů"
  • 2008 – SUK - 1. místo v anketě dětí za nejčtenější knihu 55 českých legend
  • 2008 – SUK - 1. cena učitelů za knihu Příběhy českých knížat a králů
  • 2008 – Nominace na cenu Zlatá stuha 2007 za Příběhy českých knížat a králů
  • 2009 – Nominace na Magnesia Litera za knihu Prahou kráčí lev
  • 2009 – Nejkrásnější kniha 2008 za Prahou kráčí lev
  • 2009 – SUK - 3. cena učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství za knihu Prahou kráčí lev
  • 2009 – SUK - 2. místo v anketě dětí – nejčtenější kniha za rok 2008, Prahou kráčí lev
  • 2010 – Čestná listina IBBY 2010 za Příběhy českých knížat a králů
  • 2010 – SUK – 2. cena knihovníků za Řecké báje
  • 2012 – Nominace na cenu Zlatá stuha 2011 za knihu Dračí polévka
  • 2012 – Nakladatelská cena Albatros 2011 za knihu Dračí polévka
  • 2012 – mezinárodní ocenění White Raven za knihu Dračí polévka

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]