Albsuinda
| Albsuinda | |
|---|---|
| Narození | 558 Byzantská říše |
| Úmrtí | 4. století př. n. l. Konstantinopol |
| Povolání | politička |
| Rodiče | Alboin[1] a Chlothsind Franská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Albsuinda také Alpsuinda (6. století? - ?) byla langobardská princezna, jediný potomek Alboina, krále Langobardů v Panonii a jeho první manželky Chlothsind Franské, dcery merovejského krále Chlothara I.[2] Její matka zemřela již v jejím dětství, krátce před langobardsko-gepidskou válkou v roce 567, v níž byli Gepidové zcela zničeni.[3] Po langobardském vítězství se její otec Alboin znovu oženil s Rosamundou, dcerou gepidského krále Kunimunda, kterého osobně zabil v bitvě.[4][3]
V roce 568 Alboin se svým lidem opustil Panonii, aby napadl byzantské území na severu Itálie, které do roku 572 dobyl. Ve stejném roce Albsuindina nevlastní matka Rosamunda společně s Helmichisem, královým panošem ve Veroně zorganizovala vraždu svého manžela Alboina.[5][3] Podle Paula Diacona byla Albsuinda po vraždě otce ještě jako dítě unesena nevlastní matkou Rosamundou a uzurpátorem Helmichisem do Ravenny.[4] Jako jediný potomek langobardského krále Alboina měla značnou politickou hodnotu, mohla se stát spojovacím článkem, který by prostřednictvím jejího manželství předal dynastická práva na nového panovníka.[6][7] Kromě toho také během jejího únosu zajišťovala Rosamundě a Helmichisovi loajalitu langobardské posádky, která je následovala do Ravenny.
Krátce poté, co dorazili do Ravenny, se Rosamunda a Helmichis navzájem zabili.[3] Poté Albsuindu Longinus, pretoriánský prefekt v Ravenně poslal do Konstantinopole.[3][8][9] Zde se byzantská diplomacie pravděpodobně domnívala, že ji využije jako politický nástroj k tomu, aby Langobardům vnutila probyzantského krále, ale v historických zdrojích se o princezně Albsuindě nedochovaly žadné další informace.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Albsuinda na anglické Wikipedii.
- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ MARTINDALE, John Robert; JONES, Arnold H. M.; MORRIS, J. The prosopography of the later Roman empire. Vol. 3 B: A. D. 527 - 641 / J. R. Martindale (Kâlâdji - Zudius). Cambridge: Cambridge Univ. Press, 1992. ISBN 978-0-521-20160-5.. Kapitola s.v. Chlodosinda, s. 297. (anglicky)
- ↑ a b c d e BLAŽEK, Václav. Staré germánské jazyky: Historický a gramatický přehled. [s.l.]: Masarykova univerzita, 2014. 163 s. Dostupné online. ISBN 978-80-210-7644-0. S. 145.
- ↑ a b DIACONUS, Paulus. History Of The Lombards. [s.l.]: Litres, 2020. Dostupné online. ISBN 978-5-04-272802-0. Kapitola 5. (anglicky)
- ↑ MARTINDALE, John Robert; JONES, Arnold H. M.; MORRIS, J. The prosopography of the later Roman empire. Vol. 3 B: A. D. 527 - 641 / J. R. Martindale (Kâlâdji - Zudius). Cambridge: Cambridge Univ. Press, 1992. ISBN 978-0-521-20160-5.. Kapitola s.v. Alboin, s. 38–40. (anglicky)
- ↑ a b MARTINELLI PERELLI, Liliana; FARINA, Rachele. Dizionario biografico delle donne lombarde: 568 - 1968. Milano: Baldini & Castoldi, 1995. ISBN 978-88-8089-085-0.. S. 38. (italsky)
- ↑ MARTINDALE, John Robert; JONES, Arnold H. M.; MORRIS, J. The prosopography of the later Roman empire. Vol. 3 B: A. D. 527 - 641 / J. R. Martindale (Kâlâdji - Zudius). Cambridge: Cambridge Univ. Press, 1992. ISBN 978-0-521-20160-5.. Kapitola s.v. Albsuinda, s. 40. (anglicky)
- ↑ JARNUT, Jörg; GUGLIELMOTTI, Paola; JARNUT, Jörg. Storia dei longobardi. Torino: Einaudi ISBN 88-06-13658-5.. S. 32. (italsky)
- ↑ CHRISTIE, Neil. The Lombards: the ancient Longboards. Oxford: Blackwell, 1998. Dostupné online. ISBN 0-631-21197-7. S. 82. (anglicky)