Albert Lebrun

Albert Lebrun
Albert Lebrun
	Albert Lebrun (1932)
15. prezident Francie
	Ve funkci:; 10. května 1932 – 11. července 1940
Předchůdce	Paul Doumer
Nástupce	Vincent Auriol (nepřímo)
Stranická příslušnost
Členství	Demokratická republikánská aliance
Narození	29. srpna 1871; Mercy-le-Haut
Úmrtí	6. března 1950 (ve věku 78 let); 16. pařížský obvod
Příčina úmrtí	zápal plic
Místo pohřbení	Mercy-le-Haut
Choť	Marguerite Lebrunová (1902–1947)
Děti	Marie Freysselinard
Příbuzní	Pierre Freysselinard (vnuk)
Alma mater	Polytechnická škola; Mines ParisTech
Profese	politik, inženýr a entomolog
Náboženství	katolická církev
Ocenění	Řád bílé orlice (1932); rytíř Řádu slona (1933); Řád Serafínů; velkokříž Řádu lázně; velkokříž Řádu Nichan El-Anouar; … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Albert Lebrun
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albert Lebrun (29. srpen 1871, Mercy-le-Haut, Meurthe-et-Moselle – 6. březen 1950, Paříž) byl francouzský politik a prezident v letech 1932 až 1940. Byl členem centristické strany Alliance démocratique.

Vzdělání

Studoval na prestižní École polytechnique (kam byl přijat v roce 1890) a poté na École nationale supérieure des mines de Paris. Po skončení svého studia pracoval jako důlní inženýr.

Politické působení

V roce 1900 byl zvolen poslancem francouzského Národního shromáždění. Zastával funkci ministra kolonií (1911–1914), ministra války (1913) a ministra pro osvobozená území (1917–1919).^[1] Byl také francouzským zástupcem u Společnosti národů. V roce 1920 byl zvolen senátorem za obvod Meurthe-et-Moselle, v roce 1925 se stal místopředsedou senátu a v roce 1931 jeho předsedou. Po atentátu na prezidenta Paula Doumera v roce 1932 byl zvolen jeho nástupcem jako kompromisní kandidát přijatelný pro většinu politických stran.^[2]

Během jeho prezidentského období došlo ke krizi 6. února 1934 a nástupu Lidové fronty. V roce 1939 byl zvolen pro druhé funkční období.^[3] Po prohrané bitvě o Francii a okupaci severního francouzského území nacistickým Německem předal v červenci 1940 své pravomoci maršálu Philippu Pétainovi, čímž skončila třetí Francouzská republika.

Za druhé světové války byl nacisty internován mj. na zámku Itter v Tyrolsku. Z dostupných zdrojů nevyplývá, zda byl dne 5. května mezi těmi francouzskými vězni, kteří byli po krátké bitvě osvobozeni společným zásahem amerických jednotek a německého wehrmachtu proti Waffen SS.^[4] Předtím v roce 1944 uznal jako legitimní exilovou vládu vedenou generálem Charlesem de Gaulle.

Reference

↑ ABC-politique.com, Dostupné online
↑ Albert Lebrun. Britannica.com, [1]
↑ Élysée.fr Dostupné online
↑ Spartacus Educational, Dostupné online

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Albert Lebrun na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] ABC-politique.com, Dostupné online

[2] Albert Lebrun. Britannica.com, [1]

[3] Élysée.fr Dostupné online

[4] Spartacus Educational, Dostupné online

[1]

[2]

[3]

[4]

Prezidenti Francie

Druhá republika	Ludvík Napoleon Bonaparte (1848–1852)

Třetí republika	Adolphe Thiers (1871–1873) • Patrice de Mac-Mahon (1873–1879) • Jules Grévy (1879–1887) • Marie François Sadi Carnot (1887–1894) • Jean Casimir-Perier (1894–1895) • Félix Faure (1895–1899) • Émile Loubet (1899–1906) • Armand Fallières (1906–1913) • Raymond Poincaré (1913–1920) • Paul Deschanel (1920) • Alexandre Millerand (1920–1924) • Gaston Doumergue (1924–1931) • Paul Doumer (1931–1932) • Albert Lebrun (1932–1940)

Čtvrtá republika	Vincent Auriol (1947–1954) • René Coty (1954–1959)

Pátá republika	Charles de Gaulle (1959–1969) • Georges Pompidou (1969–1974) • Valéry Giscard d'Estaing (1974–1981) • François Mitterrand (1981–1995) • Jacques Chirac (1995–2007) • Nicolas Sarkozy (2007–2012) • François Hollande (2012–2017) • Emmanuel Macron (od 2017)