Alain de Benoist

Alain de Benoist
Alain de Benoist
	Alain de Benoist (2012)
Rodné jméno	Alain Marie de Benoist
Narození	11. prosince 1943 (81 let); Quartier Saint-Symphorien de Tours
Pseudonym	Fabrice Laroche
Povolání	filozof, spisovatel, esejista, politický aktivista, politický teoretik a novinář
Alma mater	Pařížská právní fakulta; Lycée Montaigne; Univerzita Paříž 1 Panthéon-Sorbonne; Lyceum Ludvíka Velikého
Významná díla	Vu de droite
Ocenění	Prix de l'essai (1978)
Politická příslušnost	Nacionalistické hnutí pokroku
	oficiální stránka
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alain de Benoist (* 11. prosince 1943) je francouzský intelektuál, zakladatel myšlenkového směru Nová pravice a hlavní představitel francouzského think tanku GRECE.

Životopis

Alain de Benoist se narodil v Saint-Symphorien ve Francii a studoval na Sorboně práva, filosofii, sociologii a církevní dějiny.

Benoist vydává dva časopisy: Nouvelle École (od roku 1968) and Krisis (od roku 1988). Jeho články se objevují i v řadě dalších periodik, jako je Mankind Quarterly, The Scorpion, Tyr, Chronicles, Le Figaro. Časopis Nové levice Telos rovněž publikoval několik jeho textů, což vyvolalo protesty některých členů redakce.

V roce 1978 obdržel cenu od Francouzské akademie za svoji knihu Vu de droite: Anthologie critique des idées contemporaines (Copernic, 1977). Celkem vydal více než padesát knih.

Ideologie a názory

Alain de Benoist spolupracoval s různými osobami spojenými s Alžírskou válkou o nezávislost. Od ideové blízkosti k francouzskému fašistickému hnutí v počátcích jeho tvorby v roce 1970 se později přesunul více ke kritice globalizace, neomezené masové imigrace a liberalismu. Naproti liberálnímu pojetí míšení ras, kultur a etnik v USA staví oddělení a uchování civilizací a kultur.

Benoist doufá v rozvoj volné diskuse a většího podílu občanů na moci v demokratických státech. Věří ve federální Evropu, ve které národní státy jsou již překonány a ustoupily regionální identitě a zájmům společným kontinentu.

Sám sebe odmítá označit za pravičáka či levičáka a v poslední době vystupuje méně radikálně: nyní preferuje spíše Heideggera než Nietzscheho, podporuje etnopluralismus spíše než ztrátu identity přistěhovalců (přestože masovou imigraci jako takovou nepodporuje), vyjadřuje se k ekologii a ke křesťanství se již staví méně agresivně.

Jeho kritici, jako například Thomas Sheehan, říkají, že Benoist vyvinul nově formulovaný fašismus. Roger Griffin za použití vlastní definice fašismu, která mluví o „populistickém ultranacionalismu" a „hrdinském znovuzrození národa“, tvrdí, že Nová pravice pokračuje v díle „fašistických ideologů“ jako Armin Mohler a Julius Evola směrem, který má jejím ideologům typu de Benoista umožnit vyhlašovat „metapolitické“ postoje, ale že nicméně stále obsahuje části fašistické ideologie.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Alain de Benoist na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alain de Benoist
Les Amis d'Alain de Benoist - stránky Sdružení přátel Alaina de Benoist (francouzsky).
Výběr článků de Benoista (v angličtině)^{[nedostupný zdroj]}
Tři rozhovory s de Benoistem (v angličtině)^{[nedostupný zdroj]}