Alžběta Eleonora Brunšvicko-Wolfenbüttelská

Alžběta Eleonora Brunšvicko-Wolfenbüttelská
	sasko-meiningenská vévodkyně
Narození	30. září 1658; Wolfenbüttel
Úmrtí	15. března 1729 (ve věku 70 let); Meiningen
Manželé	Jan Jiří Meklenburský; Bernard I. Sasko-Meiningenský
Potomci	Alžběta Ernestýna Sasko-Meiningenská; Eleonora Frederika Sasko-Meiningenská; Antonín August Sasko-Meiningenský; Vilemína Luisa Sasko-Meiningenská; Antonín Ulrich Sasko-Meiningenský
Rod	Welfové
Otec	Anton Ulrich Brunšvicko-Wolfenbüttelský
Matka	Alžběta Juliana Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Norburská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alžběta Eleonora Brunšvicko-Wolfenbüttelská (30. září 1658, Wolfenbüttel – 15. března 1729, Meiningen) byla nejstarší dcerou vévody Antona Ulricha Brunšvicko-Wolfenbüttelského a jeho manželky Juliany Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Norburské. Druhým sňatkem s vévodou Bernardem I. se stala sasko-meiningenskou vévodkyní.

Život

Alžběta Eleonora se poprvé provdala 2. února 1675 ve Wolfenbüttelu za prince Jana Jiřího Meklenburského, ten však zemřel již pět měsíců po svatbě. 25. ledna 1681 se třiadvacetiletá vdova v Schöningenu provdala podruhé, a to za ovdovělého vévodu Bernarda I. Sasko-Meiningenského. Manželství bylo šťastné, i když Alžběta nesdílela manželovy zájmy v alchymii a vojenství. Alžběta Eleonora byla velmi muzikální a její otec byl spisovatelem. Výrazně podněcovala manželův zájem o hudbu a literaturu.

Po manželově smrti se Alžběta Eleonora postavila na stranu nevlastního syna Arnošta Ludvíka I. a jeho ministra von Wolzogena, kteří chtěli samostatně vládnout, a spolu s nimi ignorovala závěť Bernarda I., že budou jeho synové vládnout společně. To vedlo k třiceti rokům bratrského sporu, v němž Alžběta Eleonora podporovala nevlastního syna Arnošta Ludvíka proti vlastnímu synovi Antonínu Ulrichovi. Antonín Ulrich se morganaticky oženil s Filipínou Alžbětou Cäsarovou, která nebyla šlechtického původu; Alžběta Eleonora se kní chovala velmi chladně.

Během vlády Arnošta Ludvíka I. se Meiningen rozvinul v centrum hudební kultury, a to z velké části díky Alžbětě Eleonoře. Rodinné spory ji přiměly opustit veřejný život a více se zabývat náboženstvím. Napsala několik chvalozpěvů.

Odkaz

Palác Elisabethenburg v Meiningenu byl pojmenován po ní.

Potomci

Z pětadvacet let trvajícího manželství s Bernardem I. se narodilo pět potomků:

Alžběta Ernestýna Sasko-Meiningenská (3. prosince 1681 – 24. prosince 1766), abatyše v Gandersheimu
Eleonora Frederika Sasko-Meiningenská (2. března 1683 – 13. května 1739), jeptiška
Antonín August Sasko-Meiningenský (20. června 1684 – 7. prosince 1684)
Vilemína Luisa Sasko-Meiningenská (19. ledna 1686 – 5. října 1753), ⚭ 1703 Karel Württembersko-Bernstadtský (11. března 1682 – 8. února 1745)
Antonín Ulrich Sasko-Meiningenský (22. října 1687 – 27. ledna 1763), vévoda sasko-meiningenský,
⚭ 1711 Filipína Alžběta Caesarová (6. března 1683 – 4. srpna 1744), morganatické manželství

⚭ 1750 Šarlota Amálie Hesensko-Philippsthalská (11. srpna 1730 – 7. září 1801)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elisabeth Eleonore of Brunswick-Wolfenbüttel na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Alžběta Eleonora Brunšvicko-Wolfenbüttelská na Wikimedia Commons

Sasko-meiningenská vévodkyně
Předchůdce: Marie Hedvika Hesensko-Darmstadtská	1681–1706 Alžběta Eleonora Brunšvicko-Wolfenbüttelská	Nástupce: Dorotea Marie Sasko-Gothajsko-Altenburská