Akademie v Gelati
Akademie v Gelati | |
|---|---|
 Budova akademie v areálu kláštera | |
| Rok založení | 1106 |
| Typ školy | církevní |
| Další informace | |
| Zeměpisné souřadnice | 42°15′44″ s. š., 42°42′59″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Akademie v Gelati byla významná středověká církevní škola při gelatském klášteru nedaleko města Kutaisi v gruzínské Imeretii.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Akademii založil v roce 1106 gruzínský král David IV. Stavitel (დავით აღმაშენებელი) podle vzoru konstantinopolské Akademie Mangana a vedením školy pověřil teologa Ioanese Petriciho. V atmosféře silné státní podpory zde došlo k značnému rozvoji vědy a umění. V Gruzii tak byly položeny základy humanismu zhruba v podobném duchu, jako tomu bylo v 8. století pod Alcuinovým vlivem v Anglii. Akademie v Gelati se stala střediskem novoplatónské filosofie. Základem učebních osnov bylo trivium ( geometrie, aritmetika, hudba) a quadrium - tři oblasti filosofie, tři druhy rétoriky, gramatika a astronomie. Kvůli svému významu byla akademie v Gelati někdy nazývána "Druhými Aténami" nebo "Druhým Jeruzalémem".
Významní učenci
[editovat | editovat zdroj]
Král David IV. získal pro akademii významné učence gruzínského původu, absolventy konstantinopolské univerzity, jako byli Ioanes Petrici (იოანე პეტრიწი) a Arsen Ikaltoeli (არსენ იყალთოელი).
Ioanes Petrici
[editovat | editovat zdroj]
Ioanes (či Ioane) Petrici (v transkripci též Petrizi nebo Petritsi, ztotožňován s jménem Ioane Čimčimeli იოანე ჭიმჭიმელი), kterému se dostalo vzdělání ve filozofické škole M. Psella a J. Itala v Byzanci, byl velkým představitelen filozofického a společenského myšlení.[1]
Arsen Ikaltoeli
[editovat | editovat zdroj].jpg)
.jpg)
Arsen Ikaltoeli (totožný s Arsenem Vachnadze a pravděpodobně též s Arsenem Beri ("Arsen Mnich"), autorem spisu Život svaté Nino), byl synem místního šlechtice Ibada Vachnadze z Ikalta v gruzínské Kachetii.[2] Stejně, jako Ioanes Petrici, po absolvování akademie v Manganě odešel do kláštera Kalipos na Černé hoře u Antiochie, odkud pak byl povolán králem Davidem IV. do Gelati, aby zde rozvinul filosofické tradice, přinesené z Konstantinopole. Později odešel do Ikalta poblíž Telavi, kde z popudu krále Davida IV. založil další církevní akademii.[2] Přeložil množství teologických a polemických spisů, které shromáždil v souboru Dogmatikon, jakési základní učební osnově, vytvořené pod vlivem aristotelské filosofie.
Světové dědictví
[editovat | editovat zdroj]Od roku 1994 je klášter i s akademií v Gelati (spolu s katedrálou v Bagrati) zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Výbor UNESCO, znepokojený nevhodnými a nevratnými zásahy při rekonstrukci těchto objektů, je na svém 34. zasedání dne 29. 7. 2010 zařadil na seznam ohrožených památek.[3] Ze seznamu ohrožených památek byl areál kláštera a akademie v Gelati vyškrtnut v roce 2017.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Makovelskij, Mamedov, s. 104.
- ↑ a b Ikalto academy [online]. Telavi: Městský úřad, 2013-10-01 [cit. 2016-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-01. (anglicky)
- ↑ La cathédrale de Bagrati et le monastère de Ghélati (Géorgie) inscrits sur la Liste du patrimoine mondial en péril [online]. OSN - UNESCO, 2010-07-29 [cit. 2016-12-01]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Gelati Monastery and Academy [online]. [cit. 2018-09-20]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MAKOVELSKIJ, Alexandr; MAMEDOV, Šejdabek, 1976. Filosofické myšlení Gruzie. In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 104.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Akademie v Gelati na Wikimedia Commons
