Ahmet Zogu
| Zog I. Ahmet Zogu | |
|---|---|
| albánský král | |
 | |
| Narození | 8. října 1895 Burgajet |
| Úmrtí | 9. dubna 1961 (ve věku 65 let) Suresnes |
| Pohřben | Cimetière parisien de Thiais |
| Potomci | Leka, korunní princ albánský |
| Otec | Džemal paša Zogu |
| Matka | Sadije Toptani |
| Podpis | .svg) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zog I. také Ahmet Zogu či Ahmed Zogu (8. října 1895 – 9. dubna 1961) byl v letech 1922–1924 albánským předsedou vlády, poté letech 1925–1928 prezident, a nakonec od roku 1928 až do okupace země Itálií v dubnu 1939 král Albánců. Ve třicátých letech se orientoval na těsnou spolupráci s Itálii. Od roku 1939 žil jako exilový král ve Spojeném království.
Mládí a politické začátky
[editovat | editovat zdroj]
Zog I. se narodil jako Ahmet Muhtar Bey Zogolli, později si vypuštěním turecké koncovky „-olli“ (znamenající syn) změnil příjmení na Zogu (albánsky „pták“).
Ahmet Zogolli se narodil v albánské pevnosti Burgajet v horském okrese Mat, jako třetí syn Džemala Paši Zogolliho a Sadijé Toptani do tradičně muslimské rodiny. Jeho otec, pocházející z místní aristokratické rodiny odvozující svůj původ od Skanderbega, byl místní feudál (Bajraktar), ovládající přilehlou oblast; jeho matka, která byla Xhemalovou druhou manželkou, zase pocházela z vážené rodiny. Vystudoval v Istanbulu na Galatasarayské univerzitě.
Po otcově smrti roku 1911 se Ahmet Zogolli stal ve věku 16 let guvernérem Matu, namísto svého staršího bratra Dželala Beje Zogu, který byl shledán mentálně neschopným.
Na počátku 20. let Zogu na albánské politické scéně soupeřil s mnohem vzdělanějším a zprvu úspěšnějším, pravoslavným biskupem Fanem S. Nolim, nakonec se však Zogu chopil moci definitivně a udržel se až do druhé světové války.[zdroj?]
V 20. letech se stal nejprve prezidentem Albánie a po obnově monarchistického státního zřízení v roce 1928 také králem. Zahraničněpolitickou orientaci země změnil z Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (Jugoslávie) na Itálii, což v Bělehradě vyvolalo znepokojení až zděšení. Zogu se pomocí své politiky snažil i nadále koncentrovat moc, zároveň však musel neustále postupovat některé pravomoci Italům, kteří získávali prostřednictvím svého kapitálu v Albánii a mezinárodních dohod stále větší podíl na rozhodování v zemi.
Doma budoval Zogu postupně režim stojící na kultu osobnosti.[1] Po vzoru Itálie zřizoval také množství různých organizací, jako např. uniformovaný Národní svaz albánské mládeže. Politickou moc držel pevně ve svých rukou a jeho cílem bylo zajistit, aby žádné větší rozhodnutí nebylo přijato bez jeho osobní účasti.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]27. dubna 1938 se oženil s katoličkou Geraldine Apponyiovou ze slovenského šlechtického rodu Apponyiů. O rok později se královskému páru narodil syn, následník trůnu, Leka I. Zogu. O dva dny později Albánii obsadila italská vojska a země se stala italským protektorátem.
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
komtur Řádu Františka Josefa – Rakousko-Uhersko, 1917[2]
velkokříž Řádu čestné legie – Francie, 1926
řetěz Řádu Karla I. – Rumunsko, 1928[2]
rytíř Řádu zvěstování – Italské království, 16. prosince 1928 – udělil král Viktor Emanuel III.[2]
velkokříž Řádu svatých Mořice a Lazara – Italské království, 16. prosince 1928
velkokříž Řádu italské koruny – Italské království, 16. prosince 1928
velkostuha Řádu Leopoldova – Belgie, 4. listopadu 1929[2]
velkokříž Královského uherského řádu sv. Štěpána – Maďarsko, 1938[2]
Řád národního praporu in memoriam – Albánie, 17. listopadu 2012[3]
velkokříž Královského řádu za občanské zásluhy – Bulharské království
Řád Bílého lva I. třídy s řetězem – Československo[2]
řetěz Řádu Muhammada Alího – Egyptské království[2]
rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva – Lucembursko[2]
rytíř Řádu bílé orlice – Polsko[2]
velkokříž Řádu Spasitele – Řecké království
velkokříž Řádu hvězdy Karadjordjevićů – Srbsko[4]
_-_ribbon_bar.gif){kind=small}
.svg){kind=small}
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ BARTL, Peter. Albanci - od srednjeg veka do danas. Bělehrad: Clio, 2001. 324 s. Kapitola Ka nacionalnoj državi (1913-1944), s. 203. (srbština)
- ↑ a b c d e f g h i zogu2. www.royalark.net [online]. [cit. 2020-05-27]. Dostupné online.
- ↑ 17/11/2012-Presidenti Nishani dekoron Naltmadhninë e Tij Zogun I, Mbretin e Shqiptarëve (Pas vdekjes) me “Urdhrin e Flamurit Kombëtar” | President. web.archive.org [online]. 2016-08-07 [cit. 2020-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-07.
- ↑ Acović, Dragomir (2012). Slava i čast: Odlikovanja među Srbima, Srbi među odlikovanjima. Bělehrad: Službeni Glasnik. s. 129.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ahmet Zogu na Wikimedia Commons
| Předchůdce: - |
.svg){kind=small}
|
Albánský král Zog I. 1928–1939 |
|
Nástupce: - |
| Předchůdce: - |
|
Albánský titulární král 1939–1961 |
|
Nástupce: Leka I. Zogu |
- Prezidenti Albánie
- Pretendenti albánského trůnu
- Albánští králové
- Albánští premiéři
- Albánští ministři
- Zoguové
- Muslimští panovníci
- Nositelé Řádu národního praporu (Albánie)
- Nositelé Královského řádu svatého Štěpána
- Nositelé velkokříže Řádu Leopolda (Belgie)
- Nositelé Řádu Bílého lva I. třídy s řetězem
- Nositelé velkokříže Řádu čestné legie
- Nositelé Řádu Františka Josefa
- Nositelé Nassavského domácího řádu zlatého lva
- Nositelé Řádu bílé orlice
- Nositelé Řádu Muhammada Alího
- Nositelé Královského řádu za občanské zásluhy
- Nositelé velkokříže Řádu Spasitele
- Nositelé Řádu Karla I.
- Nositelé Řádu hvězdy Karadjordjevićů
- Nositelé Řádu zvěstování
- Rytíři velkokříže Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara
- Rytíři velkokříže Řádu italské koruny
- Rakousko-uherské osobnosti první světové války
- Svržení panovníci
- Narození 8. října
- Narození v roce 1895
- Narození v kraji Dibrë
- Úmrtí 9. dubna
- Úmrtí v roce 1961
- Úmrtí v Suresnes