Ahmed Zakajev
Ahmed Zakajev | |
---|---|
Ahmed Zakajev (23. února 2018) | |
Rodné jméno | Ахмед Халидович Закаев |
Narození | 26. dubna 1959 (65 let) Balpyk Bi |
Alma mater | Voronezh State Academy of Arts |
Profese | politik a vojevůdce |
Náboženství | islám |
Commons | Akhmed Zakayev |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ahmed Halidovič Zakajev (čečensky Заки Хьалид кlант Ахьмад, rusky Ахмед Халидович Закаев; 26. dubna 1959, Kazašská SSR) je exilový předseda vlády neuznané Čečenské republiky Ičkerie. Byl také ministrem zahraničí ičkerijské vlády, jmenovaný Aslanem Maschadovem v roce 1997 a znovu v roce 2006 Abdulem Sajdullajevem. Během první čečenské války se Zakajev zúčastnil bitev o Groznyj a dalších vojenských operací, i jednání na vysoké úrovni s ruskou stranou.
V roce 2002 ho Rusko obvinilo z účasti na řadě zločinů, včetně účasti na teroristických činech. V roce 2003 Velká Británie zamítla žádost o jeho vydání pro nedostatek důkazů a prohlásila jeho obvinění za politicky motivovaná.
Život
[editovat | editovat zdroj]Zakajev se narodil v Kazašské SSR, jeho rodina byla deportována Stalinovým režimem v roce 1944. Vystudoval herectví a choreografii ve Voroněži a Moskvě a působil jako herec v divadle v čečenském hlavním městě Grozném, kde se specializoval na shakespearovské role. Od roku 1991 byl předsedou Čečenského svazu divadelních herců. V roce 1994 se Zakajev stal ministrem kultury v čečenské separatistické vládě Džochara Dudajeva.
Čečenské války a meziválečné období
[editovat | editovat zdroj]Poté, co ruské síly vstoupily do Čečenska a zahájily první čečenskou válku, Zakajev opustil svou práci a šel bojovat. Nejprve sloužil jako nižší velitel v jednotce Ruslana Gelajeva, v roce 1995 se zúčastnil bitvy u Grozného. Poté ozbrojená skupina pod jeho velením operovala v jihozápadní části Čečenska se sídlem ve městě Urus-Martan. Nakonec byl povýšen do hodnosti brigádního generála a jmenován velitelem fronty Urus-Martan. V únoru 1996 se stal velitelem celé Západní skupiny obrany Ičkerie. V srpnu 1996 se jeho síly zúčastnily rozhodujícího náletu na Groznyj , kde vedl útok na hlavní nádraží ve městě. Poté se stal poradcem úřadujícího prezidenta Zelimchana Jandarbijeva pro bezpečnostní záležitosti a tajemníkem Rady bezpečnosti Čečenska. Zastupoval Čečensko na mírových jednáních v dagestánském Chasavjurtu, které přinesly mírové ukončení prvního ozbrojeného konfliktu mezi Moskvou a Grozným.
Po válce se Zakajev stal čečenským vicepremiérem a zvláštním vyslancem zvoleného prezidenta Ičkerie Aslana Maschadova pro vztahy s Moskvou, přičemž byl členem delegace, která podepsala oficiální čečensko-ruskou mírovou smlouvu v Kremlu v roce 1997. V meziválečném období se postavil proti vzestupu radikálního islámu v Čečensku; je spoluautorem knihy s názvem Wahhábismus – lék Kremlu proti národně osvobozeneckým hnutím, v níž ukazuje na propojení mezi islamistickým extremismem a sovětskou globální „proteroristickou“ politikou a podporou diktatur v muslimském světě.
Během raných fází druhé čečenské války v letech 1999–2000 velel Zakajev Maschadovově prezidentské stráži; byl také zapojen do jednání s ruskými představiteli. V roce 2000 byl zraněn při autonehodě a z Čečenska odjel na léčení. Poté zůstal v zahraničí a stal se nejvýznamnějším zástupcem prezidenta Maschadova v západní Evropě.
V exilu
[editovat | editovat zdroj]Od ledna 2002 Zakajev a jeho rodina trvale žijí ve Spojeném království.
V říjnu 2002 zorganizoval Zakajev Světový čečenský kongres v Kodani v Dánsku. Během kongresu byl obviněn Ruskem z účasti na plánování útoku v moskevském divadle. Dne 30. října byl v Dánsku na základě zatykače Interpolu zadržen. Zakajev účast na útoku popřel. Byl držen v Dánsku po dobu pěti týdnů a poté propuštěn kvůli nedostatku důkazů, protože ruská formální žádost o vydání žádné důkazy proti němu neobsahovala.[1]
Dne 7. prosince 2002 se Zakajev vrátil do Spojeného království, ale britské úřady ho krátce zatkly na londýnském letišti Heathrow; byl propuštěn na kauci 50 000 GBP, kterou zaplatila britská herečka Vanessa Redgrave, jeho přítelkyně, která s ním cestovala z Dánska. Ruské úřady ho obvinily ze 13 trestných činů. Všechna obvinění se ukázala jako falešná. V listopadu 2003 byl Zakajevovi byl ve Spojeném království udělen politický azyl.
V Londýně se Zakajev spřátelil s ruským disidentem a bývalým důstojníkem FSB Alexandrem Litviněnkem, později zavražděným v listopadu 2006; Zakajev obvinil ruského prezidenta Putina z nařízení jeho smrti. V roce 2007 britská policie varovala Zakajeva, že existuje zvýšené ohrožení jeho osobní bezpečnosti.
Dne 18. října 2022 uznal ukrajinský parlament Čečenskou republiku Ičkeria jako „dočasně okupovaný“ stát.[2][3] Zakajev loboval za podporu této rezoluce.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ahmed Zakajev na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Akhmed Zakayev na anglické Wikipedii.
- ↑ TOLČINSKÝ, Alexander. Alexander Tolčinský: V Polsku byl dnes ráno zadržen exilový premiér Čečenska Zakajev. Rozhlas.cz [online]. 2010-09-17. Dostupné online.
- ↑ Ukraine recognizes the Chechen Republic of Ichkeria [online]. News.yahoo.com, 2022-10-18. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ukraine lawmakers brand Chechnya 'Russian-occupied' in dig at Kremlin [online]. Reuters.com, 2022-10-18. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Chechen Republic Representatives Call on Ukraine to Recognize Independence [online]. Kyivpost.com, 2022-10-14. Dostupné online. (anglicky)