Ahmed I.

Ahmed I.
Narození	18. dubna 1590; Manisa
Úmrtí	22. listopadu 1617 (ve věku 27 let); Istanbul
Pohřben	hrobka sultána Ahmeda I.
Potomci	Osman II., Murad IV., Ibrahim I., Gevher Sultan, Hanzade Sultan, Fatma Sultan, Šehzade Chazim, Şehzade Suleiman, Şehzade Mehmed, Ajše sultan, Abide Sultan, Şehzade Bayezid (syn Ahmeda I.), Şehzade Selim, Şehzade Orhan, Atike Sultan, Şehzade Hasan, Zahide Sultan, Übeyde Sultan, Ümmügülsüm Sultan a Şehzade Hüseyin
Otec	Mehmed III.
Matka	Handan Sultan
Podpis
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ahmed I. (18. dubna 1590 Manisa – 22. listopadu 1617 Istanbul) byl osmanským sultánem v letech 1604–1617.

Život

Sultánem se stal již ve 14 letech. Původně měl sultánem být jeho starší bratr Šehzade Mahmud, avšak toho 7. června 1603 nařídil popravit jeho otec sultán Mehmed III. Díky tomu se mohl Ahmed stát sultánem. Na začátku své vlády se pokusil ukázat rozhodnost a ráznost, což však posléze popřel svými činy. Války, které se konaly po jeho jmenování jak v Uhrách, tak i v Persii, nedopadly pro říši dobře. Jeho prestiž utrpěla nejprve Žitavským mírem, kdy se Osmané vzdali ročních poplatků placených Habsburky. Dále se musel vzdát Gruzie a Ázerbájdžánu ve prospěch Persie ovládané Safíovci.

Samotný Ahmed byl prý spisovatel a básník, který vydal několik politických a lyrických děl. Zároveň ale opomíjel jiné druhy umění, zejména miniaturní malbu, nejspíš z důvodů konzervativního islámského názoru, že není správné zobrazovat živé bytosti. Rovněž trval na dodržování konzervativních islámských pravidel a tradic.

Je odpovědný za zničení varhanních hodin, které zaslala anglická královna Alžběta I. během vlády jeho otce. Důvod tohoto zničení není známý. Buď tak učinil z konzervativních náboženských důvodů (zákazu zobrazování lidských bytostí), nebo mu tyto hodiny denně připomínaly postupnou narůstající moc a vliv západní Evropy. V současné době je však Ahmed I. nejvíce známý díky tomu, že nechal postavit Mešitu sultána Ahmeda (známější pod jménem Modrá mešita), jeden z monumentálních skvostů islámské architektury nacházejících se v historickém centru Istanbulu.

Ahmed je také znám tím, že za jeho vlády skončilo popravování bratrů sultána poté, co usedl na trůn. Ušetřil tak život svému bratru Mustafovi, který se pak po jeho smrti stal sultánem. Zřejmě byl Mustafa ušetřen i proto, že Ahmed nastoupil na trůn velmi mladý a neměl žádné děti. V případě, že by zemřel, musel zůstat Mustafa na živu, aby dynastie pokračovala. Ahmed poslal Mustafu žít do starého paláce, aby nemohl ohrozit trůn.

Zemřel v Istanbulu v paláci Topkapi ve věku 27 let na tyfus.

Rodina

Konkubíny

Ahmed měl dvě konkubíny, se kterými zplodil děti:

Mahfiruz Hatice Sultan (cca 1590 – 1620), porodila 3 syny, včetně sultána Osmana II.
Kösem Sultan (cca 1589 – 2. září 1651), porodila 6 synů (z toho 2 se stali sultánem) a 5 dcer

Synové

Ahmed měl celkem 9 synů, z toho 3 se stali příštími sultány:

sultán Osman II. (3. listopadu 1604 – 20. května 1622), zavražděn během své vlády janičáři – syn Mahfiruz
Šehzade Mehmed (1605 – 12. ledna 1621), zavražděn vojáky Osmana II. – syn Kösem
sultán Murad IV. (27. července 1612 – 8. února 1640) – syn Kösem
Šehzade Bájezíd (listopad 1612 – 27. července 1635), zavražděn sultánem Muradem IV. – syn Mahfiruz
Šehzade Sulejman (1613 – 27. července 1635), zavražděn sultánem Muradem IV. – syn Kösem
Šehzade Husejn (listopad 1614 – po roce 1622) – syn Mahfiruz
Šehzade Kasim (1614 – 17. února 1638), zavražděn Muradem IV. – syn Kösem
sultán Ibrahim I. (5. listopadu 1615 – 18. srpna 1648) – syn Kösem

Dcery

Ahmed měl celkem 5 dcer, všechny spolu s Kösem:

Gevherhan Sultan (cca 1608 – 1660)
Ayše Sultan (1608 – 1657)
Fatma Sultan (cca 1606 – 1670)
Hanzade Sultan (1607 – 23. září 1650)
Atike Sultan (1613 – 1674)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ahmed I na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ahmed I. na Wikimedia Commons

Předchůdce:
Mehmed III.

Osmanský sultán
1603–1617

Nástupce:
Mustafa I.

Osmanská dynastie

Sultáni a chalífové	Osman I. Orhan I. Murad I. Bájezíd I. Interregnum Mehmed I. Murad II. Mehmed II. Bájezíd II. Selim I. Sulejman I. Selim II. Murad III. Mehmed III. Ahmed I. Mustafa I. Osman II. Murad IV. Ibrahim I. Mehmed IV. Sulejman II. Ahmed II. Mustafa II. Ahmed III. Mahmud I. Osman III. Mustafa III. Abdulhamid I. Selim III. Mustafa IV. Mahmut II. Abdülmecid I. Abdulaziz Murad V. Abdulhamid II. Mehmed V. Mehmed VI. Abdulmecid II.

Pretendenti	Savcı Bey Süleyman Çelebi İsa Çelebi Musa Çelebi Mustafa Çelebi Küçük Mustafa Džem Šehzade Ahmet Šehzade Korkut Šehzade Mustafa Šehzade Bájezíd Šehzade Yahya Abdulmecid II. Ahmed IV. Nihad Šehzade Osman Fuad Šehzade Mehmed Abdulaziz Ali Vâsib Mehmed VII. Orhan Ertuğrul Osman Bayezid III. Osman Dündar Ali Osman

Valide sultan	Nilüfer Hatun Devlet Hatun Hüma Hatun Emine Gülbahar Hatun Hafsa Sultan Nurbanu Sultan Safiye Sultan Handan Sultan Halime Sultan Kösem Sultan Turhan Hatice Sultan Aşub Sultan Emetullah Rabia Gülnuş Sultan Saliha Sebkati Sultan Şehsuvar Sultan Mihrişah Sultan Sineperver Sultan Nakşidil Sultan Bezmiâlem Sultan Pertevniyal Sultan Şevkefza Sultan Rahime Perestu Sultan

Haseki sultan	Hürrem Sultan Nurbanu Sultan Safiye Sultan Kösem Sultan Ayşe Hatun Ayşe Hatun Turhan Hatice Sultan Hatice Muazzez Sultan Aşub Sultan Hümaşah Sultan Şivekar Sultan Emetullah Rabia Gülnuş Sultan Rabia Sultan