Adrian Dietrich Lothar von Trotha
| Adrian Dietrich Lothar von Trotha | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Adrian Dietrich Lothar von Trotha |
| Narození | 3. července 1848 Magdeburk |
| Úmrtí | 31. března 1920 (ve věku 71 let) Bonn |
| Místo pohřbení | hřbitov Poppelsdorfer |
| Povolání | velitel koloniálních vojsk |
| Ocenění | Pour le Mérite |
| Děti | Thilo August Wolfgang Lothar von Trotha[1] |
| Rodiče | Wolf Thilo von Trotha[1] a Friederike Henriette Marianne von Boehn[1] |
| Rod | Trotha |
| Funkce | guvernér |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Adrian Dietrich Lothar von Trotha (3. července 1848 Magdeburg – 31. března 1920 Bonn) byl německý velitel koloniálních vojsk (německy Schutztruppe) v Africe. Vojenské zkušenosti získal v prusko-rakouské a prusko-francouzské válce. Mezi jeho neblaze proslulé činy patří i zmasakrování mnoha domorodých kmenů v Africe během své velitelské služby v Německé jihozápadní Africe.
Život
[editovat | editovat zdroj]Velitel koloniálních vojsk
[editovat | editovat zdroj]Adrian Dietrich Lothar von Trotha přišel do Afriky v roce 1894 s pověřením potlačit jakoukoliv možnou hrozbu ze strany domorodých kmenů. Byl jmenován velitelem koloniálních vojsk v Německé východní Africe – v dnešní Tanzanii, Rwandě, Burundi. Velmi rychle se mu podařilo upevnit si své postavení za pomocí tvrdých prostředků, které používal proti potlačení nepokojů, jež hrozily koloniím ze strany afrických kmenů.
Čína a boxerské povstání
[editovat | editovat zdroj]Nedlouho po službě v Africe sloužil v Číně, kde roku 1900 potlačil protizápadní boxerské povstání, které vedla tajná společnost Spravedlivé a harmonické pěsti. Z toho je i odvozen jejich název boxeři. Tato společnost svým stoupencům tvrdila, že je dokáže vycvičit v bojovém umění natolik, že se nakonec stanou nezranitelní vůči kterékoli zbrani včetně kulkám z palných zbraní. Boxeři zahájili činnost v Šan-tungu, kde si získali stoupence z venkovské chudiny. Šířili propagandu vedenou vůči katolickým misionářům a západním přistěhovalcům, která tak jenom podněcovala četné potyčky s těmito cizineckými skupinami.
Císařovna Cch‘-si toto sdružení podporovala, neboť se domnívala, že jí boxeři pomohou udržet její pozici vládkyně Říše Čching. Roku 1900 se povstalcům podařilo oblehnout velvyslanectví západních států v Pekingu. S obležením pomáhala i císařská armáda. Současně bylo vypleněno i město. Trvalo několik měsíců, než se Lotharovi nakonec podařilo povstání úspěšně potlačit.
Povstání kmene Herero
[editovat | editovat zdroj]V květnu 1904 byl Trotha jmenován vrchním velitelem Německé Jihozápadní Afriky, protože oblast sužovaly četné problémy způsobené povstáním kmene Herero. Trotha tedy přišel do kolonie s armádou 10 000 mužů. Problém se rozhodl řešit zahnáním Hererů na jediné místo, které následně obklíčil ze tří stran a nechal jako jedinou možnost ústupu ponechal Kalaharskou poušť.
Již v srpnu 1904 se Trotha hodlal s Herery nadobro vypořádat. S dvěma tisíci muži zaútočil na obklíčené Herery čítající 50 000 členů, z čehož bylo 6 000 válečníků. Hererové nevlastnili žádné moderní zbraně, a tak Lothar von Trotha v nevyrovnané bitvě u Waterbergu zmasakroval velkou část celého kmene.[2] Ti, kteří bitvu přežili, uprchli do pouště. Trotha nařídil otrávit veškeré vodní zdroje v Kalahari a dále nařídil postavit okolo Kalahari plot. Vojáci byli umístěni v okolí a bylo jim nařízeno zastřelit každého, kdo se pokusí utéct z pouště ven.
K této události vydal vyhlazovací rozkaz: „Všichni Hererové musí opustit zemi. Pokud odmítnou, přinutím je k tomu… Každý Herero dopadený na německém území bude zastřelen… Neberte žádné zajatce. Tak zní mé rozhodnutí o hererském národě.“[3]
Rozkaz však nebyl přesně naplněn. Někteří byli posláni do pracovních táborů a otroctví, kde však nakonec zemřeli vyčerpáním, hladem a nemocemi. Mnoho žen se stalo oběťmi znásilnění a vražd. Další lidé byli využiti jako „pokusné myši“ pro genetika Eugena Fischera, jenž se snažil dokázat inferioritu Afričanů. Z původních 80 000 obyvatel kmene Herero tak nakonec přežilo pouze 15 000 členů.
Povstání kmene Namů
[editovat | editovat zdroj]V dubnu roku 1905 povstal proti německým kolonizátorům kmen Namů, načež Lothar von Trotha opět využil své osvědčené metody a vydal veřejný výnos, v němž stálo: „Nama, který se nepodrobí a bude spatřen v německé oblasti, bude zastřelen, to platí, dokud nebudou všichni zlikvidování. Ti, kdo se na počátku povstání dopustili vraždy bělochů nebo nařídili bělochy zavraždit, propadli podle zákona hrdlem. Pokud jde o těch pár, kteří nebyli poraženi, povede se jim stejně jako Hererům, kteří ve své zaslepenosti také věřili, že mohou vést úspěšnou válku proti německému císaři a velikému německému národu. A táži se vás: Kde jsou ti Hererové dnes?“[3]
Po vydání ediktu bylo povražděno na 10 000 Namů; 9 000 jich bylo umístěno v koncentračních táborech.[4]
Zpět v Evropě
[editovat | editovat zdroj]Roku 1905, kdy do Německa dorazily zprávy o velitelských skutcích Lothara von Trothy, se strhla vlna rozhořčení, která však nevedla k tomu, že by císař Lothara za své skutky potrestal, jak se předpokládalo, nýbrž jej pouze odvolal zpět do Evropy. Lothar von Trotha sloužil v první světové válce jako jeden z nejvyšších důstojníků. Zemřel přirozenou smrtí roku 1920.[5]
Neblahý odkaz
[editovat | editovat zdroj]Trotha vytvořil „vzorec“, který poté zúročili nacisté během holokaustu.[6] Německá vláda se v roce 2004 omluvila lidu Namibie a oficiálně přiznala historickou i morální vinu, spolu se zodpovědností za skutky, které Lothar von Trotha spáchal.
Citáty
[editovat | editovat zdroj]| „ | V proudech krve a peněz likvidující vzbouřené kmeny. Jedině po této čistce může se vynořit něco nového. | “ |
| — Lothar von Trotha[3] | ||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ DEDERING, Tilman. War and Mobility in the Borderlands of South Western Africa in the Early Twentieth Century. The International Journal of African Historical Studies. 2006-01-01, roč. 39, čís. 2, s. 275–294. Dostupné online [cit. 2016-12-07].
- ↑ a b c MONTEFIORE, Simon Sebag. Netvoři: příběhy nejďábelštějších žen a mužů historie. první. vyd. Praha: Fortuna Libri, 2009. 320 s. ISBN 978-80-7321-468-5. S. 192, 193.
- ↑ CHAPMAN, Michael. Making a Literature: The Case of Namibia. English in Africa. 1995-01-01, roč. 22, čís. 2, s. 19–28. Dostupné online [cit. 2016-12-07].
- ↑ KAMISSEK, Christoph. „Ich kenne genug Stämme in Afrika“: Lothar von Trotha – eine imperiale Biographie im Offizierkorps des deutschen Kaiserreiches. Geschichte und Gesellschaft. 2014-01-01, roč. 40, čís. 1, s. 67–93. Dostupné online [cit. 2016-12-07].
- ↑ GERWARTH, Robert; MALINOWSKI, Stephan. Der Holocaust als "kolonialer Genozid"? Europäische Kolonialgewalt und nationalsozialistischer Vernichtungskrieg (The Holocaust as a "Colonial Genocide"? European Colonial Violence and the Nazi War of Extermination). Geschichte und Gesellschaft. 2007-01-01, roč. 33, čís. 3, s. 439–466. Dostupné online [cit. 2016-12-07].
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Montefiore, Simon Sebag: Netvoři: příběhy nejďábelštějších žen a mužů historie. první. vyd. Praha: Fortuna Libri, 2009. 320 s. ISBN 978-80-7321-468-5 S. 192, 193
- Kamissek, Christoph: „Ich Kenne Genug Stämme in Afrika“: Lothar Von Trotha – Eine Imperiale Biographie Im Offizierkorps Des Deutschen Kaiserreiches. Geschichte Und Gesellschaft 40, no. 1 (2014): 67-93. Zdroj: http://www.jstor.org/stable/24368735.
- Anderson, Rachel: Redressing Colonial Genocide under International Law: The Hereros' Cause of Action against Germany. California Law Review 93, no. 4 (2005): 1155-189. Zdroj: http://www.jstor.org/stable/3481468.
- Gerwarth, Robert, and Stephan Malinowski: Der Holocaust Als "kolonialer Genozid"? Europäische Kolonialgewalt Und Nationalsozialistischer Vernichtungskrieg (The Holocaust as a "Colonial Genocide"? European Colonial Violence and the Nazi War of Extermination). Geschichte Und Gesellschaft 33, no. 3 (2007): 439-66. Zdroj: http://www.jstor.org/stable/40186288.
- Chapman, Michael: Making a Literature: The Case of Namibia. English in Africa 22, no. 2 (1995): 19-28. Zdroj: http://www.jstor.org/stable/40238808.
- Dedering, Tilman: War and Mobility in the Borderlands of South Western Africa in the Early Twentieth Century. The International Journal of African Historical Studies 39, no. 2 (2006): 275-94. Zdroj: http://www.jstor.org/stable/40033861.
- Steinmetz, George: The Colonial State as a Social Field: Ethnographic Capital and Native Policy in the German Overseas Empire before 1914. American Sociological Review 73, no. 4 (2008): 589-612. Zdroj: http://www.jstor.org/stable/25472546.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Adrian Dietrich Lothar von Trotha na Wikimedia Commons
