Přeskočit na obsah

Adolf Foehr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Adolf Foehr
Adolf Foehr
Adolf Foehr
Narození20. června 1880
Norimberk
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Úmrtí7. října 1943 (ve věku 63 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povoláníarchitekt
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Foehr (20. června 1880 Norimberk – 7. října 1943 Praha[1]) byl pražský německý architekt a stavební rada, který ve dvacátých a třicátých letech realizoval množství staveb v Praze a na severu Čech.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Již v dětství se s rodiči přestěhoval do Prahy. Vystudoval Německou vysokou školu technickou v Praze (Deutsche technische Hochschule in Prag). V letech 1899–1902 absolvoval mistrovskou školu na Uměleckoprůmyslové škole u Bedřicha Ohmanna a Jana Kotěry[2] a ve studiu pokračoval na Spolkové vysoké technické škole v Curychu. Během studia ve Švýcarsku se úspěšně zúčastnil architektonických soutěží v Praze (dvě první ceny). Nejstarší známé projekty jsou stavby po roce 1910 v secesním stylu. Později pracoval v novoklasicistním puristickém stylu.[3] Zdeněk Lukeš jeho styl popisuje jako poněkud těžkopádný, jeho stavby jsou zdobeny baldachýny, rizality a arkýři.[4] Ve třicátých letech se jeho styl zjednodušil až ke konstruktivismu. Pracoval pro pojišťovny Donau a Securitas. V Praze realizoval velké množství staveb, vedle bankovních a kancelářských budov postavil 57 nájemních domů,[3] přesto byl jako konzervativní architekt českou architektonickou veřejností ignorován.[4] Byl členem spolku Schlaraffia.

Ve věku 63 let zemřel v Psychiatrické léčebně v Bohnicích.[5]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Stavby v Praze

[editovat | editovat zdroj]
  • po roce 1902 hrobka Julia Bauera, Olšanské hřbitovy, Praha[6]
  • po 1910 přestavba domu čp. 916, Praha 1 - Nové Město, Opletalova 11, Politických vězňů 16 pro potřeby Ústřední banky německých spořitelen[7]
  • 1910 - 1911 Vila PhDr. Wilhelma Wostrého čp. 339, Praha 6 - Bubeneč, Na Zátorce 10, Suchardova 4, U Vorlíků 11[8]
  • 1912 adaptace bankovního domu Allianz, Praha 1 - Staré Město, čp. 1081, Králodvorská 16, spolu s Alfonsem Wertmüllerem[3]
  • přestavba domu čp. 1683, Praha 1 - Nové Město, Hybernská 36, Opletalova 40[3]
  • 1914 - 1915 dům penzijního spolku čp. 593, Praha 1 - Nové Město, Ve Smečkách 24[9]
  • 1920 - 1921 úpravy Šelmberkovského paláce pro potřeby německého velvyslanectví, Praha 1 - Malá Strana, čp. 183, Thunovská ulice 18[10]
  • 1922 - 1925 Palác Škodových závodů (později Správa sociálního zabezpečení), Praha 5, Křížová 25
  • 1926 Nástavba domů čp. 1613 a 1617 pro Německou agrární banku, Praha 1 - Nové Město, Hybernská 38 a 40
  • 1926 - 1927 Kancelářská budova čp. 619, Praha 1 - Nové Město, Štěpánská 28 a 30[11]
  • 1926 - 1928 Kancelářská budova (Velkonákupna výrobních družstev) čp. 1163 s pasáží, Těšnov 5, Těšnov 7[3]
  • 1927 - 1928 Palác vídeňské pojišťovny Donau, dnešní název: Palác Purkyňova, Praha 1 - Nové Město, nároží Purkyňova 74/2 a Spálená 18; v roce 1931 upravil Bedřich Feuerstein
  • 1928 - 1930 Palác pojišťovny Securitas, Praha 1 - Nové Město, čp. 681, Vodičkova 18[3], dnes sídlo Městské části Praha 1.
  • 1930 Palác Dunaj, Praha 1, čp. 138, Národní třída 10 - Voršilská 14, koncept průčelí převzat od Josefa Havlíčka[4]
  • 1930 - 1932 Brandejsův obchodní dům, Praha 1 - Staré Město, Provaznická 397/12
  • 1932 Nájemní dům čp. 1229, Praha 7 - Holešovice, Veverkova 9[3]
  • 1935 Vila čp. 1846, Praha 6 - Dejvice, Sušická 19[3]
  • 1937 Přestavba vily čp. 392, Praha 6 - Bubeneč, Romaina Rollanda 4[12], původní stavba Matěj Blecha.
  • 1937 Nájemní domy Praha 10 - Vršovice, čp. 1061-1063, Bulharská 23 a Tolstého 19 a 21, pro pojišťovnu Securitas, stavba fa Nekvasil
  • 1937 - 1938 Činžovní dům s obchody čp. 249, Praha 5, Štefánikova 28, 30
  • 1937 - 1939 Nájemní domy Praha 7 - Holešovice, čp. 1334 a 1335, U Smaltovny 20 a 22, spolu s Franzem Hruškou, Šimáčkova 1380, Praha 7-Holešovice
  • 1939 Vila Hummelberg čp. 206, Praha 5 - Hlubočepy, Na Zlíchově 6[4]
  • Palác Philips, Praha 1 - Nové Město, Karlovo náměstí čp. 314 a 325/7

Stavby mimo Prahu

[editovat | editovat zdroj]
  • 1913 Slepecká škola (Die Deutsche Blindenschule, dnes Vojenská ubytovací a stavební správa), Ústí nad Labem - Klíše čp. 231, Štefánikova 2[13]
  • 1922 Vila ředitele Müllera, Terezínská 68, Lovosice[14]
  • 1923 Správní budova Böhmische Glanzstoff – Fabrik, Terezínská 73, Lovosice[15]
  • 1924 Německá agrární a průmyslová banka (Deutsche Agrar- und Industriebank), Seifertova 108, Bílina - centrum[16]
  • 1928 Palác Dunaj, Soukenné náměstí 121, Liberec - Perštýn[17]
  • 1938 - 1939 Pobočka Unionbanky v Podmoklech, Plzeňská 79/1, Děčín - Podmokly[18]

Nerealizované návrhy

[editovat | editovat zdroj]
  • 1924 Soutěžní návrh na technickou a obchodní školu (Die technische Lehranstalt und Handelschule) Slovanská 55, Děčín - Podmokly[19]
  • 1929 Živnostenská pokračovací škola (Gewerbliche Fortbildungsschule), Teplice[20]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • 1927 - 1928 Palác Purkyňova
    1927 - 1928 Palác Purkyňova
  • 1930 Palác pojišťovny Dunaj
    1930 Palác pojišťovny Dunaj
  • 1928 - 1930 Palác pojišťovny Securitas, Praha 1, Vodičkova 18
    1928 - 1930 Palác pojišťovny Securitas, Praha 1, Vodičkova 18
  • 1930 - 1932 Brandejsův obchodní dům
    1930 - 1932 Brandejsův obchodní dům
  • 1935 Vila Praha 6, Sušická 19
    1935 Vila Praha 6, Sušická 19

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Adolf Foehr na stránkách archINFORM
  2. ↑ Adolf Foehr Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine. na stránkách arch pavouk
  3. ↑ a b c d e f g h VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-0969-8. Kapitola heslo Adolf Foehr, s. 178–179. 
  4. ↑ a b c d LUKEŠ, Zdeněk. Splátka dluhu : Praha a její německy hovořící architekti 1900-1938. Praha: Fraktály Publishers, 2002. ISBN 80-86627-04-7. Kapitola Adolf Foehr, s. 42–52. 
  5. ↑ LUKEŠ, Zdeněk. Jeden z nejplodnějších projektantů v meziválečném Československu Adolf Foehr zemřel v Bohnicích. Lidovky.cz [online]. 2018-12-19. Dostupné online. 
  6. ↑ LUKEŠ, Zdeněk. Statický i dynamický Adolf Foehr. Lidové noviny. 8. 12. 2018, roč. XXXI, čís. 285, s. 27. ISSN 0862-5921. 
  7. ↑ SVOBODA, Jan E.; LUKEŠ, Zdeněk; HAVLOVÁ, Ester. Praha 1891-1918 : kapitoly o architektuře velkoměsta. Praha: Libri, 1997. 303 s. ISBN 80-85983-20-6. Kapitola V centru metropole I, s. 94. 
  8. ↑ Praha 1891-1918, str. 184
  9. ↑ Praha 1891-1918, str. 107
  10. ↑ POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 472 s. S. 116–117. 
  11. ↑ Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Praha : Academia, 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 390-391
  12. ↑ Praha 1891-1918, str. 187
  13. ↑ Slepecká škola Štefánikova 2 na stránkách Ústí - Aussig
  14. ↑ Vila ředitele Müllera na stránkách Litoměřice - Leitmeritz
  15. ↑ Správní budova Böhmische Glanzstoff – Fabrik na stránkách Litoměřice - Leitmeritz
  16. ↑ Německá agrární a průmyslová banka na stránkách Teplice - Teplitz
  17. ↑ Palác Dunaj na stránkách Liberec - Reichenberg
  18. ↑ Pobočka Unionbanky v Podmoklech na stránkách Děčín - Tetschen
  19. ↑ Soutěžní návrh na technickou a obchodní školu na stránkách Děčín - Tetschen
  20. ↑ Živnostenská pokračovací škola na stránkách Teplice - Teplitz

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Adolf_Foehr&oldid=24347487“