Přeskočit na obsah

Adolf Brenner von Felsach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Adolf baron Brenner von Felsach
Erb rodu Brenner von Felsach
Erb rodu Brenner von Felsach
Rakouský vyslanec v Hesensku
Ve funkci:
1864 – 1866
PředchůdceFrantišek hrabě Lützow
NástupceFerdinand hrabě Trauttmansdorff
Rakouský vyslanec v Dánsku
Ve funkci:
1860 – 1864
PředchůdceAlois hrabě Károlyi
NástupceFelix hrabě Wimpffen
Rakouský vyslanec v Řecku
Ve funkci:
1856 – 1860
PředchůdceKarl von Walter
NástupceHeinrich von Testa
Narození2. února 1814
Bad Vöslau
Úmrtí22. září 1883 (ve věku 69 let)
Bad Vöslau
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán svobodný pán
RodičeIgnaz Brenner
DětiJoachim von Brenner-Felsach
PříbuzníErnst Brenner von Felsach (bratr)
Profesepolitik
OceněníLeopoldův řád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf svobodný pán Brenner von Felsach (německy Adolph Maria Ignaz Joseph Freiherr Brenner von Felsach) (2. února 1814 Vídeň – 22. září 1883 Gainfarn) byl rakouský šlechtic a rakouský diplomat. Zastával funkce vyslance v několika evropských zemích (Řecko, Dánsko), po prusko-rakouské válce z diplomacie odešel, angažoval se ve veřejném životě v Dolním Rakousku, kde vlastnil statky, v roce 1879 byl jmenován členem Panské sněmovny.[1][2]

Biografie

[editovat | editovat zdroj]
Zámek Gainfarn (Dolní Rakousko), sídlo rodu Brenner-Felsach od roku 1866

Pocházel ze staré šlechtické rodiny nobilitované v 18. století, byl synem diplomata a orientalisty Ignaze Brennera von Felsach (1772–1849),[3] matka Marie Elisabeth (1782–1866) pocházela z rodu Münch-Bellinghausen.[4] Adolf pod otcovým vedením vstoupil v roce 1835 do diplomatických služeb, začínal jako atašé v Římě. Později byl velvyslaneckým tajemníkem v Paříži (1841–1843) a Londýně (1843–1848).[5] V revolučním roce 1848 byl krátce správcem vyslanectví v Mnichově a v letech 1848–1856 zastával funkci ředitele prezidiální kanceláře u spolkového sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem.

V letech 1856–1860 byl rakouským vyslancem v Řecku, poté v Dánsku (1860–1864) a nakonec v Hesensku (1864–1866). Uplatnil se v diplomatických jednáních po prusko-rakouské válce a byl účastníkem uzavření Pražského míru 23. srpna 1866. Poté opustil diplomatické služby a věnoval se správě zdědeného majetku v Dolním Rakousku. Nadále se angažoval ve veřejném životě, v letech 1867–1868 byl poslancem dolnorakouského zemského sněmu[6] a nakonec byl v roce 1879 jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny. Na svých statcích v Dolním Rakousku se uplatnil mimo jiné v charitě a příležitostně se uplatňoval také jako hudební skladatel.[7]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Spolu se svým otcem byl v roce 1837 povýšen do stavu svobodných pánů. Jako příslušník šlechtické rodiny byl v roce 1856 jmenován c. k. komořím a v roce 1864 získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během působení v diplomatických službách obdržel několik vyznamenání v Rakousku i v zahraničí.[8]

Rakousko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Rodinné a majetkové poměry

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1866 zdědil několik velkostatků v Dolním Rakousku, které mu odkázal bezdětný strýc, státní ministr Joachim Eduard hrabě Münch-Bellinghausen (1786–1866).[9] Po něm Adolf Brenner-Felsach zdědil fideikomisní velkostatky Grossau a Merkenstein s rozlohou přes 4.700 hektarů půdy.[10][11] Rodina měla k dispozici zámek Merkenstein, hlavním sídlem se ale stal zámek Gainfarn, kde také Adolf zemřel.[12]

V roce 1858 se ve Vídni oženil s hraběnkou Luisou von Seilern-Aspang (1833-1911). Z manželství se narodilo pět synů.[13] Dědicem rodového majetku byl nejstarší Joachim (1859–1927), který byl c. k. komořím a důstojníkem c. k. armády, především proslul jako cestovatel a fotograf. Nejmladší syn Ernst (1865–1903) se uplatnil ve vědním oboru paleontologie.

Díky manželce získal příbuzenské vazby na rodinu Seilern-Aspang,[14] jeho švagry byli Josef František Seilern-Aspang (1823–1868) a Karel Maxmilián Seilern-Aspang (1825–1905), majitelé velkostatků na Moravě a poslanci moravského zemského sněmu.[15]

Adolfův nejmladší bratr Ernst Brenner von Felsach (1823–1889) působil také v diplomacii, byl dlouhoetým rakousko-uherským generálním konzulem ve Varšavě (1868–1884) a nakonec vyslancem v Portugalsku (1884–1887).[16]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 392 dostupné online
  2. ↑ Personální obsazení diplomatických zastoupení Rakouska a Rakouska-Uherska in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné online
  3. ↑ Ignaz Brenner von Felsach in: Österreichisches Biographisches Lexikon dostupné online
  4. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1863; Gotha, 1863; s. 653 dostupné online
  5. ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1845; Vídeň, 1845; s. 196 dostupné online
  6. ↑ Biographischen Handbuch des niederösterreichischen Landtages 1861–1921; Vídeň, s. 26 dostupné online
  7. ↑ Adolf Brenner von Felsach na webu Rakouské národní knihovny dostupné online
  8. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Adolfa Brenner-Felsacha in: Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1866; Vídeň, 1866; s. 161 dostupné online
  9. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1859; Gotha, 1859; s. 567 dostupné online
  10. ↑ Schematismus und Statistik des Großgrundbesitzes in den Erzherzogtümern Nieder- und Oberösterreich und im Herzogtume Steiermark; Praha, 1908; s. 37–38 dostupné online
  11. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1874; Gotha, 1874; s. 84–85 dostupné online
  12. ↑ Badener Bezirks Blatt 25. září 1883 dostupné online
  13. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1886; Gotha, 1886; s. 93 dostupné online
  14. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1911; Gotha, 1911; s. 863–864 dostupné online
  15. ↑ MALÍŘ, Jiří a kolektiv: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918; Centrum pro studium demokracie a kultury Brno, 2012; s. 592–596 ISBN 978-80-7325-272-4
  16. ↑ DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Vídeň, 2017; s. 214–215 (heslo Ernst Brenner von Felsach) ISBN 978-3-205-20493-0

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Adolf_Brenner_von_Felsach&oldid=24576569“