Adam Jędrzejowicz
Adam Jędrzejowicz | |
---|---|
Poslanec Haličského zem. sněmu | |
Ve funkci: 1883 – ??? | |
Poslanec rakouské Říšské rady | |
Ve funkci: 1891 – 1907 | |
Panovník | František Josef I. |
Ministr pro haličské záležitosti | |
Ve funkci: 7. března[zdroj?] 1898 – 2. října 1899 | |
Panovník | František Josef I. |
Předseda vlády | František z Thun-Hohensteinu |
Předchůdce | Hermann von Loebl |
Nástupce | Kazimierz Chłędowski |
Člen Panské sněmovny rakoské Říšské rady | |
Ve funkci: 1907 – ??? | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Polský klub Strana národní pravice |
Narození | 17. prosince 1847 Zaczernie Rakouské císařství |
Úmrtí | 4. května 1924 (ve věku 76 let) Krakov Polsko |
Alma mater | Jagellonská univerzita |
Profese | politik |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Adam Jędrzejowicz (17. prosince 1847 Zaczernie – 4. května 1924 Krakov) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský (haličský) státní úředník a politik, koncem 19. století ministr pro haličské záležitosti ve vládě Franze Thuna.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Vystudoval právo na univerzitě v Krakově a v roce 1872 zde získal titul doktora práv. Pracoval pak jako státní úředník na místodržitelství ve Lvově. Od roku 1876 působil na ministerstvu zemědělství. V roce 1883 byl zvolen do haličského zemského sněmu, kde v letech 1888-1890 zasedal i v zemském výboru.[1] Ve volbách do Říšské rady roku 1891 byl zvolen za městskou kurii (obvod Jarosław, Rzeszów atd.) poslancem Říšské rady (celostátní parlament), v níž od roku 1894 působil jako místopředseda frakce Polský klub.[1][2] Poslanecké křeslo obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1897 (nyní za velkostatkářskou kurii v Haliči) a volbách do Říšské rady roku 1901 (opět za velkostatkářskou kurii). Ve vídeňském parlamentu setrval do konce jejího funkčního období, tedy do roku 1907.[2]
Vrchol jeho politické kariéry nastal za vlády Franze Thuna, v níž se stal ministrem pro haličské záležitosti. Funkci zastával v období 7. března 1898 – 2. října 1899.[3]
Od roku 1907 byl členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady). Zůstal loajální vůči monarchii až do jejího zániku. Ještě v říjnu 1918 se odmítl připojit k prohlášení Polského klubu, v kterém jeho členové deklarovali, že od nynějška se považují pouze za občany polského státu. Po vzniku samostatného Polska žil v Krakově a angažoval se ve vedení Strany národní pravice.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815-1950, J, s. 92. [online]. biographien.ac.at [cit. 2013-03-05]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 589.
- Polští právníci
- Ministři bez portfeje Předlitavska
- Poslanci haličského zemského sněmu
- Poslanci rakouské Říšské rady
- Členové Panské sněmovny
- Členové Polského klubu
- Členové Strany národní pravice
- Rakouští úředníci
- Absolventi Jagellonské univerzity
- Rakousko-uherští politici polské národnosti
- Nositelé Řádu Františka Josefa
- Narození v roce 1847
- Narození 17. prosince
- Úmrtí v roce 1924
- Úmrtí 4. května