Abrahámovská náboženství
| Symboly hlavních abrahámovských náboženství: | |||
.svg) judaismus |
 křesťanství |
 islám | |
 jarsanismus |
 mandejství |
 drúzismus | |
 bábismus |
 Bahá'í |
 rastafariánství | |
Abrahámovská náboženství jsou náboženské systémy, které svou duchovní tradici spojují s Abrahámem. Jedná se především o judaismus, křesťanství a islám (včetně synkretických odnoží jako jsou Alevité nebo šabakismus), tedy světová náboženství, která jsou přímo či nepřímo ovlivněna starověkým semitským náboženstvím, mezopotámským náboženstvím[1] nebo zoroastrismem.[2] Dále k nim patří samaritánství, drúzismus, mandejství, jarsanismus, bábismus, víra Bahá'í a rastafariánství.
Přes řadu odlišností mají abrahámovská náboženství řadu společných znaků. Především je spojuje víra v jednoho osobního Boha – monoteismus, přičemž Bůh je zároveň chápán jako tvůrce a soudce světa a člověka, který odměňuje dobré a trestá zlé lidi (na tomto světě a podle některých tradic i posmrtně). Lidé mohou mít k tomuto Bohu osobní vztah projevující se zejména modlitbou a konáním dobrých skutků; častý byť nikoli všeobecně přítomný je i důraz na povinnost šíření své víry (misie).
Křesťanství a židovství přímo sdílejí svá svatá Písma: spisy nazývané v judaismu Tanach jsou u katolických a pravoslavných křesťanů součástí Starého zákona a tedy jejich Bible, zatímco protestanti dokonce Tanach chápou jako celý Starý zákon. I posvátná Písma specifická pro jednotlivá náboženství často přebírají teologické obsahy, postavy a příběhy ze spisů historicky starších náboženství, třebaže tyto tradice často přetvářejí a reinterpretují. Křesťanský Nový zákon tak navazuje na prorocká očekávání Starého zákona a události Ježíšova života a smrti vykládá v duchu těchto proroctví.
Také Mohamed zpočátku považoval původní židovské a křesťanské zjevení za pravé a navázal na ně.[3] V Koránu se o Bibli mluví jako o svaté knize, která byla Ježíšovi zjevena zrovna tak, jako Muhammadovi Korán. Až pozdější islámská právní věda zaujala stanovisko, podle kterého křesťané chápou Ježíšem předaná zjevení nesprávně, v Koránu o tom zmínka není.[4] Podle islámu křesťané a židé chápou nauku obsaženou v Písmu překrouceně[5] a pravdu zvěstují jen částečně, jelikož pravdu v celé své hloubce obsahuje pouze Korán.[6] Přestože muslimové[kdo?] Bibli a její nauku odmítají, sdílejí s židy a křesťany kromě víry v Abrahama i řadu dalších prvků, například modifikované Desatero nebo víru v Ježíše jako jednoho z proroků. Naproti tomu novinář New Yorkeru, Rollo Romig, říká: „Bible je v islámu považována za svatou knihu.“[7] Bahaismus je svou povahou značně otevřený a kromě biblických a islámských vlivů akceptuje jako pravé i prvky dalších zejména východních náboženství.
Boží jméno
[editovat | editovat zdroj]Abrahámovská náboženství sdílí některá jména a tituly užívané pro Boha:
- hebrejské יהוה JHVH, interpretováno jako Jahve či Jehova vykládané jako „jsem, který jsem“[8] a je užíváno především v judaismu. Z obavy magické manipulace s Božím jménem a jeho znesvěcení se v židovské náboženské praxi Bůh raději označoval opisnými tituly „Pán“ (אדני, Adonaj), „Bůh Všemohoucí“ (אל שדי, El šadaj). V křesťanství a křesťanských překladech Bible je tradičně překládáno jako Pán (řecké Kyrios, latinské Dominus), v češtině též Hospodin, od poloviny 20. století je užíváno také Jahve či Jehova. Jako Jehovu také Boha označuje náboženské hnutí Svědků Jehovových, jméno Jah užívají rastafariáni.
- hebrejské אלהים Elohim může označovat jak židovského Boha, ale také jiné bohy. Do češtiny je překládáno jako Bůh. V mormonismu je jména Elohim užíváno pro Boha Otce.
- arabské الله Alláh' „Bůh“ vychází patrně z téhož kořene jako hebrejské elohím.[9] Jméno Alláh není v arabštině typické pouze pro islám, nýbrž je obecným pojmenováním Boha, jehož užívají též například arabští křesťané. Jména Alláh užívají také baháísté vedle běžnějšího Bahá „všeslavný, všenádherný“.
Mezináboženské kontakty
[editovat | editovat zdroj]Specificky mezi těmito náboženstvími, uctívajícími jediného Boha, hovoříme někdy o tzv. abrahamovské ekumeně.[10][11][12] Některá mezináboženská setkání se stávají i terčem kritiky.[13] Celoafrická konference církví má dokonce mezináboženský dialog ve svém programu, ale zahrnuje do něj kromě křesťanství a islámu také tradiční, mnohdy synkretistická náboženství.[14]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ JACKSON, Drew. Surveying Ancient Mesopotamian Religion and Its Syncretic Influence [online]. 02 November 2022 [cit. 2022-11-02]. Dostupné online.
- ↑ BEKHRAD, Joobin. The obscure religion that shaped the West [online]. 06 April 2017. Dostupné online.
- ↑ "Až do konfliktu s medínskými židy prorok [Muhammad] věřil, že obsah Koránu a biblických knih je úplně totožný, neboť obojí přece reprodukují týž prototyp nebeské knihy." Korán. Odeon, Praha 1991, 2. ed., s. 92.
- ↑ KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-821-5. S. 235.
- ↑ Miloš Mendel, „Bible“, in: Judaismus, křesťanství, islám, Olomouc: Nakladatelství Olomouc 2003.
- ↑ KÖNIG, Franz. Lexikon náboženství. Praha: Victoria publishing, 1994. S. 515.
- ↑ [1]
- ↑ SCHUBERT, Kurt. Židovské náboženství v proměnách věků. Praha: Vyšehrad, 1999. ISBN 80-7021-303-5. S. 25.
- ↑ W. Gesenius, Hebraeisches und aramaeisches Handwoerterbuch zum AT. Berlin: Springer 1949, str. 36n.
- ↑ Tři abrahámovská náboženství společně v Římské výzvě za etiku umělé inteligence : Proglas 10. 1. 2023
- ↑ Vatikán a islám : Revue Politika
- ↑ Muslimové, protestanti a katolíci musí zlu čelit společně, vyzývá papež : Rozhlas.cz
- ↑ Kontroverze kolem křesťansko-muslimské bohoslužby ve Skotsku : Náboženský infoservis, 9. 3. 2017
- ↑ HAVELKA, Ondřej. Celoafrická konference církví – mezikonfesní, ale také mezináboženský dialog : Náboženský infoservis, 3. 8. 2024
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Abrahámovská náboženství na Wikimedia Commons
prof. Luboš Kropáček: Islám jako abrahamovské náboženství (video)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KUSCHEL, Karl-Josef. Spor o Abrahama: Co Židy, křesťany a muslimy rozděluje a co je spojuje. Překlad Jindřich Slabý a David Mik. Praha: Vyšehrad, 1997. 311 s. ISBN 80-7021-197-0.
- WRIGHT, Robert. Evoluce boha. Překlad Antonín Hradilek. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 489 s. ISBN 978-80-7422-068-5.
