Přeskočit na obsah

Abelisauridae

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxAbelisauridae
Stratigrafický výskyt: Střední jura až svrchní křída (asi před 170 až 66 miliony let)
alternativní popis obrázku chybí
Majungasaurus, zástupce čeledi
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádTheropoda
InfrařádCeratosauria
NadčeleďAbelisauroidea
ČeleďAbelisauridae
Bonaparte a Novas, 1985
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Abelisauridi (příslušníci čeledi Abelisauridae) byli poměrně mohutní, menší až velcí teropodi (draví dinosauři) z infrařádu Ceratosauria.[1] Tito teropodi se patrně dokázali nejlépe přizpůsobit změněným klimatickým podmínkám na území Jižní Ameriky v období pozdní křídy a stali se zde na dlouhou dobu dominantními predátory.[2]

Vyskytovali se od období střední jury (druh Eoabelisaurus mefi) až po nejpozdnější křídu zejména na území jižního superkontinentu Gondwany (především na území dnešní Afriky[3], Jižní Ameriky, Indie a Madagaskaru)[4][5]. Fosilie zástupců této skupiny teropodů byly objeveny například také na území jihoamerických států Uruguay[6] a Chile[7].

Abelisauridi měli poměrně dlouhé a velmi silné nohy, dokázali se rychle pohybovat. Jejich lebka byla (zvláště u pozdějších forem) relativně krátká a mohutná, přední končetiny silně zakrnělé. Dorůstali délky od 5 do zhruba 9 metrů. Největší dosud známou fosilní stopou teropodního dinosaura je exemplář dlouhý 115 cm, objevený roku 2016 na území Bolívie. Původce obří stopy patřil pravděpodobně právě mezi abelisauridní teropody a žil v době před 80 miliony let.[8] Délka tohoto neznámého obřího teropoda mohla výrazně přesahovat 12 metrů. Jednalo se tedy nejspíš o zdaleka největšího známého zástupce celé čeledi abelisauridů.[9]

Objev fosilních sérií stop paralelně kráčejících abelisauridů v sedimentech souvrství Candeleros (Patagonie, Argentina) dokládá, že tito draví dinosauři žili ve smečkách a nejspíš i společně lovili.[10] Četné jsou také objevy paleopatologií (dokladů o zraněních a nemocech na fosilních kostech) u mnoha druhů abelisauridů.[11]

Replika kostry známého abelisaurida druhu Carnotaurus sastrei je od roku 2008 umístěna v expozici Chlupáčova muzea dějin Země na pražském Albertově (při ÚGP PřF UK).[12]

Klasifikace

[editovat | editovat zdroj]

Čeleď ABELISAURIDAE

  1. Mattia Antonio Baiano & Ignacio Alejandro Cerda (2022). Osteohistology of Aucasaurus garridoi (Dinosauria, Theropoda, Abelisauridae): inferences on lifestyle and growth strategy. Historical Biology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1080/08912963.2022.2063052
  2. Delcourt, R.; et al. (2024). Biogeography of theropod dinosaurs during the Late Cretaceous: evidence from central South America. Zoological Journal of the Linnean Society. zlad184. doi: https://doi.org/10.1093/zoolinnean/zlad184
  3. André Luis de Souza-Júnior, Carlos Roberto Candeiro, Luciano da Silva Vidal, Stephen Louis Brusatte & Mickey Mortimer (2023). Abelisauroidea (Theropoda, Dinosauria) from Africa: a review of the fossil record. Papéis Avulsos de Zoologia 63: e202363019. doi: https://doi.org/10.11606/1807-0205/2023.63.019
  4. Mattia A. Baiano, Rodolfo A. Coria, Juan I. Canale & Federico A. Gianechini (2021). New abelisaurid materials from the Anacleto Formation (Campanian, Upper Cretaceous) of Patagonia, Argentina, shed light on the diagnosis of the Abelisauridae (Theropoda, Ceratosauria). Journal of South American Earth Sciences. 103402. doi: https://doi.org/10.1016/j.jsames.2021.103402
  5. Salem, B. S.; et al. (2022). First definitive record of Abelisauridae (Theropoda: Ceratosauria) from the Cretaceous Bahariya Formation, Bahariya Oasis, Western Desert of Egypt. Royal Society Open Science. 9 (6): 220106. doi: https://doi.org/10.1098/rsos.220106
  6. Matías Soto, Rafael Delcourt, Max. C. Langer & Daniel Perea (2022). The first record of Abelisauridae (Theropoda: Ceratosauria) from Uruguay (Late Jurassic, Tacuarembó Formation). Historical Biology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1080/08912963.2022.2140425
  7. Jared Amudeo-Plaza, Sergio Soto-Acuña, Raúl Ugalde, Pablo Martínez & David Rubilar-Rogers (2023). Reassessment of theropod material from Pichasca, Northern Chile: Presence of Abelisauridae (Theropoda: Ceratosauria) from the Quebrada La Totora Beds (Albian - Turonian). Journal of South American Earth Sciences. 104494. doi: https://doi.org/10.1016/j.jsames.2023.104494
  8. SOCHA, Vladimír (2021). Dinosauři – rekordy a zajímavosti. Nakladatelství Kazda, Brno. ISBN 978-80-7670-033-8 (str. 119)
  9. SOCHA, Vladimír. Největší známá stopa dravého dinosaura. OSEL.cz [online]. 24. září 2020. Dostupné online.  (česky)
  10. Arturo Miguel Heredia, Ignacio Díaz-Martínez, Pablo José Pazos, Marcos Comerio & Diana Elizabeth Fernández (2019). Gregarious behaviour among non-avian theropods inferred from trackways: A case study from the Cretaceous (Cenomanian) Candeleros Formation of Patagonia, Argentina. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology, Article 109480 (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2019.109480
  11. Mattia A. Baiano, Ignacio A. Cerda, Filippo Bertozzo & Diego Pol (2024). New information on paleopathologies in non-avian theropod dinosaurs: a case study on South American abelisaurids. BMC Ecology and Evolution. 24: 6. doi: https://doi.org/10.1186/s12862-023-02187-x
  12. https://veda.instory.cz/1441-prvnim-ceskym-dinosaurem-se-stal-desivy-dravec-z-argentiny.html
  13. Buffetaut, E.; Tong, H.; Girard, J.; Hoyez, B.; Párraga, J. (2024). Caletodraco cottardi: A New Furileusaurian Abelisaurid (Dinosauria: Theropoda) from the Cenomanian Chalk of Normandy (North-Western France). Fossil Studies. 2 (3): 177–195.
  14. SOCHA, Vladimír. Když hinduisté uctívali teropody. OSEL.cz [online]. 19. dubna 2021. Dostupné online.  (česky)
  15. Pol, Diego; Baiano, Mattia Antonio; Černý, David; Novas, Fernando; Cerda, Ignacio A.; Pittman, Michael (2024). A new abelisaurid dinosaur from the end Cretaceous of Patagonia and evolutionary rates among the Ceratosauria. Cladistics. 40 (3): 307-356.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • "Abelisaurus." In: Dodson, Peter & Britt, Brooks & Carpenter, Kenneth & Forster, Catherine A. & Gillette, David D. & Norell, Mark A. & Olshevsky, George & Parrish, J. Michael & Weishampel, David B. The Age of Dinosaurs. Publications International, LTD. p. 105. ISBN 0-7853-0443-6.
  • Tykoski, R. S. & Rowe, T. (2004). "Ceratosauria". In: Weishampel, D.B., Dodson, P., & Osmolska, H. (Eds.) The Dinosauria (2nd edition). Berkeley: University of California Press. Pp. 47–70 ISBN 0-520-24209-2
  • Bonaparte, J. F., Novas, F. E., & Coria, R. A. (1990). Carnotaurus sastrei Bonaparte, the horned, lightly built carnosaur from the middle Cretaceous of Patagonia. Contributions to Science of the Natural History Museum of Los Angeles County. 416: 1–42.
  • Wilson, J. A., Sereno, P. C., Srivastava, S., Bhatt, D. K., Khosla, A. & Sahni, A. (2003). A new abelisaurid (Dinosauria, Theropoda) from the Lameta Formation (Cretaceous, Maastrichtian) of India. Contributions of the Museum of Palaeontology of the University of Michigan 31: 1–42.
  • Coria, R. A., Chiappe, L. M. & Dingus, L. (2002). A close relative of Carnotaurus sastrei Bonaparte 1985 (Theropoda: Abelisauridae) from the Late Cretaceous of Patagonia. Journal of Vertebrate Palaeontology. 22: 460–465.
  • Novas, F. E. (1997). "Abelisauridae". In: Currie, P. J. & Padian, K. P. Encyclopedia of Dinosaurs. San Diego: Academic Press. Pp. 1–2 ISBN 0-12-226810-5.
  • Ariovaldo A. Giaretta, Sabrina Coelho Rodrigues & Pedro Victor Buck (2023). A new geographical record of Abelisauridae (Theropoda, Dinosauria) for the Bauru Group (Upper Cretaceous). Journal of South American Earth Sciences. 104722. doi: https://doi.org/10.1016/j.jsames.2023.104722
  • Tito Aureliano, Aline M. Ghilardi, Pedro H. M. Fonseca, Agustín G. Martinelli & Thiago S. Marinho (2024). The evolution and diversification of growth strategies in abelisauroid theropods. Journal of Vertebrate Paleontology. e2298395. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2023.2298395

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]