Přeskočit na obsah

ATÚ Blovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Automatická telefonní ústředna Blovice
Pohled na budovu ATÚ z Husovy ulice
Pohled na budovu ATÚ z Husovy ulice
Účel stavby

automatická telefonní ústředna (původně) kanceláře, skladové prostory, služby, mateřská školka (dnes)

Základní informace
Výstavba19851989
Cena30 mil. Kčs
StavitelOSP Blovice
StavebníkZápadočeské spoje v Plzni
Technické parametry
Počet podlaží3 (z toho 1 podzemní)
Poloha
AdresaHusova 585, Blovice, ČeskoČesko Česko
Nadmořská výška391 m n. m.
Souřadnice
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Automatická telefonní ústředna Blovice (také TKB - Telekomunikační budova Blovice) je budova v centru Blovic na jižním Plzeňsku, která byla vystavěna v letech 1985 až 1989 jako náhrada za kapacitně nevyhovující ústřednu v přízemí blovické radnice za účelem automatizace manuálního uzlového telefonního obvodu (UTO), který byl poslední v republice.[1]

Stavba byla zahájena v listopadu 1985 a prováděl jí Okresní stavební podnik Blovice.[2] Cena stavby se vyšplhala na 30 miliónů korun, investorem byl Západočeské spoje v Plzni.[3] Stavba byla dokončena v prosinci 1989 a ihned poté následovala montáž technologie Správou dálkových kabelů.[4] 8. ledna 1990 pak došlo k přestěhování telefonní ústředny z kapacitně nevyhovujícího přízemí radnice do nové budovy, kde pracovalo celkem 5 telefonních spojovatelek pro oblast Nepomuk, Kasejovice, Letiny, Spálené Poříčí a Hořehledy, a od 12. ledna 1990 byl umožněn i meziměstský styk. Provozovatelem objektu se stala Městská telekomunikační správa Plzeň.[1][5]

V roce 1991 se do budovy přestěhovalo (taktéž z radnice) i technologické vybavení pro vysílání rozhlasu po drátě. Zároveň došlo k automatizaci OMTO (okrajové místní telefonní obvody) Letiny, Čížkov, Hořehledy, Nepomuk a Kasejovice. V prvním patře budovy se nacházela zesilovací stanice dálkového linkového traktu Vimperk - Sušice - Plzeň - Plasy a počet pracovníků na tomto oddělení byl šest s nepřetržitým provozem.[1]

Samotným vybavením telefonní ústředny (umístěném ve třetím patře a dodaným Montážním podnikem Spojů Praha) bylo zařízení druhé generace PK 202 s kapacitou 2 tisíce telefonních přípojek pro místní přípojky a zařízením MK 611 pro národní a mezinárodní styk, které je napojeno na ústřednu v Plzni.[1]

Zároveň byl v roce 1991 navýšen počet spojovatelek na šest a vytvořena sedmičlenná technická četa.[1]

Popis budovy

[editovat | editovat zdroj]

Budova má tři podlaží (z toho jedno podzemní). Vytápění budovy bylo řešeno plynovou kotelnou.[1]

Vzhled budovy se nesetkal u blovických občanů s nadšením.[1]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b c d e f g Kronika obce | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. 
  2. Kronika obce | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. 
  3. K rozvoji telefonizace. Pravda. 1988-12-06. 
  4. Kronika obce | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. 
  5. ŠKOLOVÁ, Eva. Léta 1989 a 1990 v Blovicích. Od sametové revoluce k prvním demokratickým volbám. 2020 [cit. 2023-02-01]. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická. Vedoucí práce PhDr. Jan Lhoták, Ph.D.. Dostupné online.