Přeskočit na obsah

ANBO III

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ANBO III
ANBO III s motorem Walter Mars
ANBO III s motorem Walter Mars
Určenívojenský cvičný letoun
VýrobceKaro Aviacijos Tiekimo Skyrius
ŠéfkonstruktérAntanas Gustaitis
První let5. října 1929
Vyřazeno1940
UživatelLitva
Vyrobeno kusů9
Vyvinuto z typuANBO II
Další vývojANBO IV, ANBO V
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ANBO III (Antanas Nori Būti Ore, volně česky Antanas chce být ve vzduchu) byl dvoumístný vzpěrový hornoplošník, který byl určen pro pokračovací výcvik pilotů.[1] Letoun navrhl konstruktér a pilot ing. Antanas Gustaitis v roce 1929. Letoun ANBO III se stal prvním letounem litevské konstrukce, který byl stavěn v sériové výrobě. Ve dvou výrobních dávkách po čtyřech letadlech bylo v letech 1930–1931 (vč. prototypu z roku 1929) vyrobeno celkem 9 letounů.

Prototyp ANBO III s motorem Walter NZ-130

Vznik a vývoj

[editovat | editovat zdroj]

A. Gustaitis tento letoun postavil po dokončení studií konstrukce letadel v Paříži (Vyšší škola letectví a strojírenství, 1925–1928). Po návratu z Paříže byl ing. Antanas Gustaitis jmenován do vysoké pozice v litevském vojenském letectví, 31. srpna 1928 byl jmenován asistentem náčelníka letectví v oblasti technologie a formace a 10. října téhož roku náčelníkem leteckého personálu. Letoun byl navržen jako dvoumístný jednoplošník typu parasol smíšené konstrukce. Hotové prototypy byly označen nápisem „ANBO 3“ na straně trupu a továrním číslem 32 a 33. Prototyp byl poháněn vzduchem chlazeným hvězdicovým devítiválcovým motorem Walter NZ-130, sériové letouny pak modernějším a výkonnějším devítiválcem Walter Mars a ještě později pětiválcovými motory Armstrong Siddeley Mongoose. První zkušební let prototypu byl proveden 5. října 1929, první let sériového letounu 9. září 1930.

Po schválení letounu pro sériovou výrobu a rozhodnutí vyrobit dalších osm strojů ANBO III bylo objednáno v Československu osm hvězdicových, devítiválcových vzduchem chlazených motorů Walter Mars o výkonu 145 koní – stejného typu (9V do hvězdy), objemu válců (9352 cm3) a podobné hmotnosti (160 kg) jako Walter NZ-130, ale výkonnější o 25 koní. Sériová výroba ANBO-III byla zahájena v roce 1930. Sériová letadla byla označena jako ANBO III a jednotlivé stroje pořadovým výrobním číslem 39, 40, 41, 42, 44, 45, 47, 48. ANBO III byl později také využíván jako průzkumný letoun v 2. průzkumné letce litevského letectva. Letoun byl pro tyto účely dovybaven kulometem. Při této přestavbě (po roce 1933) byly na některé stroje nainstalovány silnější pětiválcové motory Armstrong Siddeley Mongoose (150 k).[2]

Na tento letoun ANBO III navázal Antanas Gustaitis typem ANBO IV, který poprvé vzlétl v červenci 1932, a typem ANBO V z roku 1931. Když Sovětský svaz v roce 1940 anektoval pobaltské státy Litvu, Lotyšsko a Estonsko, zabavil i letouny ozbrojených sil těchto států. Mezi těmito letouny bylo i pět posledních letounů ANBO III.[3] Konstruktér letadel ANBO brig. gen. Antanas Gustaitis, poslední náčelník litevského vojenského letectva, byl 16. října 1941 zastřelen v moskevském vězení.[4][5]

Prototyp ANBO III s motorem Walter NZ-130

Popis letounu

[editovat | editovat zdroj]

Dvoumístný hornoplošník (typu parasol) ANBO III byl smíšené konstrukce. Trup byl tvořen rámem ze svařených, ocelových trubek. Křídlo bylo ze dřeva potažené plátnem. Příhradová konstrukce z ocelových trubek, která nesla centrální část křídla, byla přivařena k trupu. Střední část křídla nad trupem byla z duralu a obsahovala malou benzínovou nádrž. Křídlo lichoběžníkového půdorysu bylo "podepřeno" čtyřmi mohutnými vzpěrami, které byly připevněny ke spodní části trupu. Kryt motoru protažený až ke kokpitu byl z duralového plechu tl. 0,7 mm. Horní část trupu byla z tvarované, oválné dýhy od kokpitu až k ocasu letounu. Zadní část trupu a ocasní plochy byly z hliníkového plechu a byly rovněž potaženy plátnem. Kokpit posádky byl v tandemovém uspořádání.

ANBO III, třípohledová skica

Motor byl oddělen od kokpitu protipožární přepážkou z ocelového plechu a byl zavěšen na trubkové konstrukci. Hlavní benzínová nádrž byla vetknuta do trupu mezi protipožární přepážku a kokpit. Dvoukolový, pevný podvozek byl osazen párem kol s pneumatikami 700x100 mm a vzadu ocasní ostruhou. Kola byla namontována na nápravách a každé bylo zajištěno systémem tří profilovaných pružin, z nichž jedna měla pryžové tlumiče nárazů.

U druhé výrobní série ANBO III (výr. č. 44, 45, 47, 48) došlo k některým změnám: délka byla prodloužena o půl metru, byl změněn tvar ocasních ploch, v trupu byla větší benzínová nádrž, zvýšila se hmotnost na 580 kg (prázdný) resp. 880 kg (vzletová hmotnost). U tohoto modelu byl prodloužen dolet na 600 km a vytrvalost na 4 h.[6]

Sériový letoun ANBO III s motorem Walter Mars

Uživatelé

[editovat | editovat zdroj]

Specifikace

[editovat | editovat zdroj]

Data dle Les Ailes duben 1931[7]

Walter Mars (1929)

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Posádka: 2 (instruktor a žák)
  • Rozpětí: 10,55 m
  • Délka: 7,00 m
  • Výška: 2,64 m
  • Nosná plocha: 18,2 m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 556 kg
  • Vzletová hmotnost: 856 kg
  • Pohonná jednotka: vzduchem chlazený hvězdicový devítiválcový motor Walter Mars
  • Výkon pohonné jednotky:
    • vzletový: 150 k (110,3 kW) při 1800 ot/min
    • jmenovitý: 145 k (106,6 kW) při 1750 ot/min
  • Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevnými listy

Výkony

[editovat | editovat zdroj]
  • Maximální rychlost: 185 km/h
  • Cestovní rychlost: 145 km/h
  • Nejmenší rychlost: 80–100 km/h
  • Dostup: 4 800 m
  • Dolet: 450 km
  • Vytrvalost: 3 h
  • Stoupavost: 3,3 m/s, 5 min. do 1000 m

Výzbroj

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku ANBO III na anglické Wikipedii.

  1. ↑ ANBO III (litevsky) [online]. Kaunas, Litva: Litevské muzeum letectví (http://www.lam.lt) [cit. 2019-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-27. 
  2. ↑ a b RAMOŠKA, Gytis. PIRMASIS SERIJINIS LIETUVIŠKAS LĖKTUVAS - PRVNÍ SÉRIOVÉ LITEVSKÉ LETADLO (litevsky) [online]. Kaunas, Litva: Lietuvos Aviacijos Istorija 1919-1940 [cit. 2019-11-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ REZMER, Waldemar. Litewskie lotnictwo wojskowe 1919-1940, Litevské vojenské letectví 1919–1940 (polsky). Toruň: Wydawnictwo Uniwersytetu Mikołaja Kopernika, 1999. ISBN 83-231-1096-4. 
  4. ↑ KĘSTUTIS. ANBO II jau skrenda! - ANBO II znovu letí! (litevsky) [online]. UAB “GYVENIMAS” (http://www.gyvenimas.info), 12.11.2016 [cit. 2019-11-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ KORBUTAS, N. Antanas Gustaitis (litevsky) [online]. Lietuvos Aviacijos Istorija 1919 - 1940 m [cit. 2019-11-13]. Dostupné online. 
  6. ↑ ANBO III (rusky) [online]. airwar.ru (Уголок неба) [cit. 2019-11-13]. Dostupné online. 
  7. ↑ Le monoplan Gustaitis ANBO III (francouzsky) [online]. Les Ailes, 9. duben 1931, Nr. 512 [cit. 2019-11-13]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=ANBO_III&oldid=23393443“