AK-130
| AK-130 | |
|---|---|
 | |
| Typ | Lodní kanón |
| Místo původu |  Sovětský svaz |
| Historie služby | |
| Ve službě | 1985-dosud |
| Používána |  Rusko |
| Historie výroby | |
| Konstruktér | CKB-7 |
| Navrženo | 1967-1985 |
| Výrobce | CKB-7 |
| Výroba | 1982-90. léta 20. st. |
| Vyrobeno kusů | cca 45 |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 94 t |
| Obsluha | 6-10 osob |
| Ráže | 130 mm |
| Náměr | -12 ° až +80 ° (rychlost 25 °/s) |
| Odměr | -200 ° až +200 ° (rychlost 25 °/s) |
| Kadence | 20-70 ran/min |
| Úsťová rychlost | 850 m/s |
| Maximální dostřel | 23 km (proti pozemním cílům) 15 km (proti letadlům) 8 km (proti raketám) |
| Zásobování municí | 150-180 nábojů |
AK-130 je sovětský 130mm lodní kanón, který byl vyvinutý během studené války společností CKB-7.
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]Vývoj kanónu byl zahájena v červnu 1976 společností CKB-7. Nejprve byl vyroben jednohlavňový kanón s označením A-217, následoval dvouhlavňový A-218, který byl vybrán admirálem sovětského námořnictva kvůli vyšší rychlosti střelby. Kanón byl pět let ve zkušebním provozu na raketovém torpédoborci třídy Sovremennyj a 1. listopadu 1985 byl přijat do služby.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Kanón může dosáhnout vysoké rychlosti palby (až 70 ran/min), ovšem za cenu vyšší hmotnosti. Automatické nabíjení umožňuje nepřetržitou palbu až do vyprázdnění zásobníku. Vysoká rychlost palby, pokud je kanón nabit odpovídajícím typem nábojů, umožňuje, aby zbraň AK-130 sloužila jako protiletadlové dělo. Systém používá dvoupásmový radar MR-184. Radar může sledovat dva cíle současně a jeho dosah je 75 km. Hmotnost radaru a řídících systémů je dohromady 8 t.
Naváděcí systém
[editovat | editovat zdroj]Naváděcí systém Lev-218 (MR-184) vyvinula společnost KB Ametist na základě systému Lev-114 (MR-114). Podle některých zpráv byl systém Lev-214 (MR-104) použit místo něj na torpédoborcích třídy Sovremennyj. Systém zahrnuje radar pro sledování cíle, laserový dálkoměr DVU-2, balistický počítač a ochranu proti rušení. Systém je schopen přijímat označení cíle z detekčních zařízení na lodi, upravovat parametry pohybu a elevaci kanónu a dokáže upravovat dávky střelby i automaticky střely sledovat. DVU-2 spolu se softwarem vyvinuly společnosti TsNIIAG a PO LOMO s využitím nepřímo stabilizovaného laserového paprsku v roce 1977.
Technické specifikace
[editovat | editovat zdroj]
- Ráže: 130 mm
- Obsluha: 6-10 osob
- Hmotnost: 94 t (věž), 8 t (radar a další řídící systémy)
- Délka: 9,1 m (včetně hlavně)
- Náměr: -12 ° až +80 ° (rychlost 25 °/s)
- Odměr: -200 ° až +200 ° (rychlost 25 °/s)
- Zpětný ráz: 0,52 m až 0,624 m
- Úsťová rychlost: 850 m/s
- Kadence: 20-70 ran/min
- Maximální dostřel: 23 km (pozemní cíle), 15 km (letadla), 8 km (rakety)
- Zásobník munice: 150-180 nábojů[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku AK-130 na anglické Wikipedii.
- ↑ 130mm AK-130 [online]. weaponsystems.net [cit. 2023-08-22]. Dostupné online. (angličtina)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu AK-130 na Wikimedia Commons
